Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Měl našlápnuto na post krále českého jazzu, pak se ale něco zvrtlo. Kam se ztratil český Satchmo? Tajnosti slavných

02.10.2020
Měl našlápnuto na post krále českého jazzu, pak se ale něco zvrtlo. Kam se ztratil český Satchmo? Tajnosti slavných

Foto: Supraphon

Popisek: Jiří Jelínek

AUDIO / VIDEO Knírek italského mafiána, vizáž sňatkového podvodníka, sametový baryton, a k tomu ještě kouzelná trubka. Když skvělý jazzový muzikant nahradil zbožňovaného Matušku, zrodil se další fenomén – český Armstrong. A byl tak dobrý, že jeho výkon ocenil i americký originál.

Proslavil se jako skvělý imitátor jazzové legendy Louise Armstronga, a dokonce dostal příležitost osobně mu svůj kumšt předvést při jeho návštěvě Prahy v šedesátých letech minulého století. Málokdo ale ví, že výborný muzikant, zpěvák a herec Jiří Jelínek nejenže původně vystudoval na vysoké škole malířství, ale také se průběžně jako malíř a ilustrátor živil. Muzika, a především jazz ale byly jeho srdeční záležitostí, které se nikdy nedokázal vzdát. V době normalizace však svým fanouškům téměř zmizel z očí. Odmítl se totiž podrobit takzvané rekvalifikační zkoušce, což byl v podstatě politický pohovor. A nechybělo mnoho, aby se této doby ani nedožil. Řízením osudu unikl o vlásek tragické havárii, kterou zaplatila životem řada jeho kolegů a kamarádů.

 

Miss Otis lituje:

Zpívající ilustrátor

Narodil se 6. července 1922 v malé obci Tis u Blatna, pár kilometrů od Žlutic v Plzeňském kraji. Odmalička se u něj naplno projevovala dvě rozhodně nezanedbatelná nadání – bezvadně kreslil a současně tíhl k hudbě. Nejprve dal přednost výtvarnému umění a stal se na Vysoké škole uměleckoprůmyslové žákem známého malíře, grafika a jevištního výtvarníka Františka Tichého. Už v útlém mládí ale současně začal i hrát. Nejprve vystupoval s několika amatérskými jazzovými soubory, konec druhé světové války pak pro něj znamenal start profesionální kariéry. V roce 1945 začal hrát s orchestry Gustava Broma a Karla Vlacha, současně i zpíval a jeho charakteristický, mírně chraplavý hlas nemohl uniknout pozornosti. Od Vlacha se dostal do Tanečního orchestru Československého rozhlasu, nadále ale působil také jako profesionální výtvarník a ilustroval celou řadu knížek.

 

Čím dál víc:

Převálcoval Matušku

V první polovině šedesátých let vyvstal velký problém v úspěšném divadle Semafor, když se dvě jeho tehdejší hvězdy Eva Pilarová a Waldemar Matuška rozhodli změnit stáj a odešli ke konkurenci. Jen naproti přes Vodičkovu ulici se totiž Divadlo Rokoko právě profilovalo pod vedením Darka Vostřela ve vyhledávanou hudební scénu. A semaforská zakladatelská a vůdčí dvojice Jiří Suchý a Jiří Šlitr měla rázem problém. Nutně potřebovala za dva ‘dezertéry‘náhradu, a tak místo nich na jevišti stanul Jiří Jelínek se zpěvačkou a herečkou Janou Malknechtovou. Startovní pozici měli velmi těžkou, protože Pilarová s Matuškou tvořilizbožňovaný pár díky hitu Ach, ta láska nebeská, a tak se Suchý se Šlitrem pokusili tenhle jejich úspěch přebít. Složili pro novou dvojici písničku Motýl a povedlo se – hit obsadil v žebříčku prodejnosti desek druhé místo, přičemž Pilarová a Matuška s novinkou Tam za vodou v rákosí skončili až bronzoví.

 

Motýl:

Nadšený Satchmo

Pamětníci na Jelínka vzpomínají také jako na velkého recesistu, největší úspěch sklízel s parodiemi slavného amerického jazzmana Louise Armstronga. A dokonce se mu povedlo předvést tento svůj kumšt originálu. Armstrong přijel do Prahy v březnu 1965 a o jeho cestu do obrozujícího se Československa se tenkrát zasloužil František Spurný, syn legendárního impresária z dob první republiky Karla Spurného. Populární Satchmo pobyl v naší metropoli celých deset dnů, jeho průvodcem a tlumočníkem se stal hudební publicista Lubomír Dorůžka a jeho velkolepý koncert v pražské Lucerně moderovali právě Suchý se Šlitrem. Logicky tudíž Armstrong zamířil i do jejch divadla Semafor, kde mu Jiří Jelínek předvedl s Evou Pilarovou, jak zprostředkovává jeho hudbu a zpěv českému publiku. A sklidil obrovský úspěch.

 

Hallo Satchmo:

Přežil díky droždí

Jedním z osudových milníků v jeho životě se stal 21. srpen 1968, i když paradoxně o událostech v Československu neměl v té chvíli ani ponětí. V pondělí 19. srpna totiž odletěl se studiovou skupinou Karla Duby, která patřila k tehdejším špičkám populární hudby, do mongolského Ulánbátaru. Odpoledne 21. srpna nastoupili všichni do autobusu, který je měl odvézt k pomníku padlých vojáků. Za pár minut si ale Jelínek vzpomněl, že vlastně musí doručit jedné paní na ambasádu droždí, které jí po něm poslala z Prahy sousedka. Prohlásil, že třeba za něj dostane panáka, a vystoupil, čímž si nejspíš zachránil život. Autobus, který měl zjevně problémy s brzdami, totiž cestou do hor havaroval a pád do vyschlého říčního koryta nepřežilo šest českých umělců včetně kapelníka Karla Duby. „Když jsem se v podvečer 21. srpna probral v nemocnici po utišujících lécích a s ovázanou hlavou, seděl na mé posteli Jiří Jelínek a se slzami v očích mi sdělil, že jsou u nás tanky. Ruský tanky. Řekl jsem mu, co to blábolí, a on mi potvrdil, že je okupace,“ zavzpomínal po letech pro ahaonline.cz na osudový den Karel Vágner, kterému tehdy bylo šestadvacet a zájezdu se zúčastnil jako kontrabasista. Mongolská tragédie českých umělců však tenkrát ve stínu dramatických událostí v Československu zapadla.

 

Reklamní blues:

Prostě si vzal tužku a jel

Oženil se s herečkou, takže jeho syn Jiří odmalička vyrůstal v bohémském prostředí a užíval si ho. S maminkou prý chodíval do Stavovského divadla, kde poznal v zákulisí řasu slavných herců, s otcem pro změnu do Hudebního divadla Karlín, v němž Jiří starší hrál s orchestrem Karla Vlacha. Především ale kreslil. Prakticky neustále a všude, i když nikdy žádný ateliér neměl. „On v podstatě pomaloval celé orchestřiště, kterému se říkalo Ponorka,“ prozradil Jelínek mladší před časem Janu Rosákovi v pořadu Českého rozhlasu Tandem s tím, že věrné zpodobnění celého orchestru při pozdější rekonstrukci bohužel vzalo definitivně zasvé. Po roce 1968 ale začal Jiří postupně mizet fanouškům z očí. Stála za tím tehdejší umělecká ‘vrchnost‘, před níž museli umělci od roku 1970 pravidelně skládat takzvané rekvalifikační zkoušky. Ve skutečnosti se jednalo o politický pohovor, a to Jelínek odmítl. Zastupující agentura ho pak přestala nabízet, a tak se vrátil k původní profesi.

 

Nejlepší léta mého života:

Smutek topil na dně lahve

Přijal nabídku Československých státních drah, stal se propagačním pracovníkem a byl mu přidělen ateliér, v němž vytvořil celou řadu kreseb, ilustrací i olejomaleb. Zúčastnil se také řady vernisáží svých děl, která vystavoval nejčastěji společně s hercem a výtvarníkem Jiřím Šaškem. Postupný úpadek kariéry ale bohužel odstartoval už v šedesátých letech, kdy se začal příliš přátelit s alkoholem. Po opakovaných výpadcích v představeních dostal v Semaforu výpověď, do roku 1967 ale ještě pravidelně vystupoval s vlastním septetem a občas se objevoval i v televizi a rozhlasu. Přelom desetiletí pak znamenal definitivní konec muziky, s čímž se nedokázal vyrovnat a smutný konec kariéry dál vytrvale zapíjel. Přidružila se špatná životospráva, což se časem projevilo i na jeho zdravotním stavu. Po opakované operaci žaludku nakonec 16. října 1984 svým potížím podlehl. Bylo mu pouhých dvaašedesát let.

 

Střílejte!

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská