Pepa a Pepi, nehasnoucí hvězdy našeho sportovního nebe. Komu mohou závidět Ronaldo s Messim? Co zaujalo Jiřího Macků

Foto: Archiv Jiřího Macků (stejně jako fotografie v článku i v galerii)

Popisek: Slovutný Pepi Bican se definitivně loučí se zeleným pažitem

FOTOGALERIE Sešla se v těchto dnech životní výročí dvou obrů české historie, dvou nezapomenutelných reprezentantů a střelců stovek gólů, dvou ikon poznamenaných režimem a dvou Josefů v těchto dnech docela symbolicky: 25. září 1913 se narodil fotbalista Bican, 26. září 1982 zemřel hokejista a tenista Maleček. Oba sportovním národem obdivovaní a milovaní, jak to dokazují jejich ´oficiální´ jména: první byl pro fanoušky výhradně Pepi, druhý zase Pepa.

Svou sportovní kariéru spojili nejen s Československem a jeho reprezentací, nejen s Prahou, ale i se slavnou plání, jež v historii světového sportu ani světových metropolí nemá obdoby. S Letnou, na níž mj. působily v těsném sousedství dva naše nejslavnější fotbalové kluby AC Sparta a SK Slavia, a kde se zrodil neméně slavný LTC, nejlepší evropský hokejový klub meziválečné éry, navíc zásobující tenisový tým pro Davisův pohár.

Jak přišli sparťané o dva světové fenomény

A ke všemu byli blízcí sousedi, protože fotbalový stadión Slavie byl stále otevřenou brankou spojený s kurty LTC. Bican po příchodu do Prahy na antuce začínal s tenisem, zatímco všeuměl Maleček ´u sešívaných´ na trávníku hrál fotbal a na atletické škváře bojoval v cyklistických kritériích. Zatímco Maleček byl pražský rodák (1903) ze sportovní rodiny (jeho otec a strýc byli u začátků sportování na karlínské Invalidovně, kde i založili fotbalovou Spartu), Bican se narodil českým rodičům deset let poté ve Vídni.

Kuriózní je i jejich vztah k třetímu klubu tohoto nezapomenutelného letenského triumvirátu, i když vzpomínky v této souvislosti nevrhají – už tradičně - příliš lichotivé světlo na schopnosti funkcionářů Sparty. Maleček hrál v jejím dresu za fotbalový dorost i za první tým hokejistů do doby, než ´rudé´ bafuňáře přestal zimní sport zajímat a sportovní supertalent se v roce 1927 nechal zlákat do LTC, navíc s vidinou možné tenisové kariéry, zatímco přemlouvat Bicana k přestupu dorazili váhající sparťané k jeho české babičce, kde byl na dovolené, až několik dnů po slávistech…

Maleček střílí jednu ze svých dvanácti branek na mistrovství světa ve Švýcarsku 1935

Když v roce 1934 reprezentoval Bican, v dresu Rapidu Vídeň nejlepší střelec rakouské ligy, svou rodnou zemi na světovém šampionátu v Itálii, byl Maleček už čtyřnásobným mistrem Evropy v hokeji, navíc druhým rokem hodnocený v první světové desítce tenisových deblistů, a měl za sebou několik startů v Davis Cupu i Wimbledonu. Čtyři roky poté dostal Bican i české občanství, liknavostí úřadů však až po šampionátu ve Francii; tehdy se Maleček už podruhé podílel na bronzu z ledového mistrovství světa.

V předvečer války byl fotbalista na vrcholu sil

Hned po přestupu do Slavie pomohl novému klubu deseti góly k vítězství ve Středoevropském poháru, nejprestižnější klubové soutěži, a v prvním mezistátním utkání v čs. barvách v srpnu 1938 nastřílel Švédům hattrick a v dalším zavěsil Rumunům dokonce čtyři kousky. To Malečkovi už se kariéra toho roku zvolna nachýlila, na světovém šampionátu toho roku v Praze ještě dopomohl ke třetímu místu, zatímco ten příští už byl poslední pro veškeré sportování po celé zeměkouli na dlouhých šest válečných let. Zatímco Bican dál bojoval za sešívaný dres, stárnoucí Maleček, vypuzený z LTC otcem a synem Zábrodských, překvapivě přesídlil do Slovenského štátu jako hráč a trenér armádního OAP Bratislava.

Nebezpečí prvního stupně čelí olomoucký brankář Doležal

Ze sportovců byl první, kdo pochopil, co bude pro občany už zase sjednoceného Československa znamenat mocenský převrat v únoru 1948 a jako první emigroval; kuriózně z Bratislavy utajeně na peruánský pas. Mračna se zvolna stahovala i nad Bicanem, v září 1949 byl naposledy nominován do reprezentace; poté, co dal ve dvou ligových zápasech po sobě celkem třináct gólů, mu z ústředí oznámili, že už ho nebudou potřebovat. Tohoto profesionála v tom nejhorším slova smyslu, jenž tahá do ochozů zbytky buržoasní třídy, a navíc se odmítá ´zapojit´…

Padesáté roky jsou pro oba už jenom nekonečným blouděním

Bicana, jenž byl pro ministra obrany Čepičku ´symbolem buržoasního sportu´, připravil nový režim o holešovický byt, a aby měl s rodinou kde bydlet, odešel do Vítkovic. Přes Hradec Králové se už jako čtyřicetiletý vrátí do Slavie, v pětapadesátém hraje poslední ligový zápas, začíná střídat trenérské štace, jednu dobu dokonce musí živit rodinu jako dělník v holešovickém přístavu. Chmury nad jeho kariérou rozeženou až dozvuky Pražského jara, je uvolněn do zahraničí; v belgickém Tongerenu ´vytáhne´ tamní malý klub během čtyř sezón ze čtvrté do druhé ligy. Prodloužení mu nepovolí, vrací se tedy domů už jenom ke svým volnočasovým láskám: fotbal hraje za starou gardu Slavie a na ryby chodí třeba jenom na Vltavu.

Maleček je na tom v zahraničí celé roky s ´rajsováním´ podobně, dále hraje i trénuje hokej i tenis po Evropě i v USA, přechodně se stává redaktorem Svobodné Evropy; v tu chvíli je nadmíru jasné, že už se nikdy domů nepodívá, nepustí ho ani na matčin pohřeb. V roce 1982 umírá sám, stižen srdečním záchvatem po náhlém skonu své ženy.

Poslední ligové utkání hrál Bican v listopadu 1955, definitivně se loučil s trávníkem až v rámci oslav svých pětasedmdesátin. Před plnými ochozy v Edenu v utkání starých gard Slavie i národního týmu symbolicky vystřídal oba dresy. U toho jsem tenkrát byl, v předzápase naše XI. sportovních novinářů porazila fotbalové umělce z Amfory, a já měl možnost předat oslavenci za vítěze kytici.

To nejvyšší sportovní ocenění se jmenuje Síň slávy

Josef ´Pepa´ Maleček, nejlepší evropský hokejista meziválečného období, čtyřnásobný mistr Evropy a trojnásobný účastník olympijského turnaje, je členem hokejové Síně slávy IIHF od roku 2003, ´jeho´ Češi mu však udělili toto ocenění až s pětiletým zpožděním. Snad z nevědomosti, některé starší publikace totiž jméno emigranta zapomněly do tabulek počtu zápasů a vstřelených gólů zařadit… Je rovněž členem Síně slávy českého tenisu.

Na novém centrkurtu LTC na Letné po utkání s Poláky. Vedle Malečka finalistka Wimbledonu Jadwiga Jendrzejówska

Josef ´Pepi´ Bican byl doma již v roce 1974 oceněn jako první odznakem Klubu kanonýrů za 644 ligových gólů: v české lize nastřílel 206 (dalších 241 protektorátních mu nezapočítali), v rakouské 197, jedenáctkrát byl králem domácích střelců. Pětkrát se stal vítězem Zlaté kopačky Evropy, v roce 1997 byl s Pelém a Uwe Seelerem vyhlášen nejlepším střelcem 20. století a v roce 2001 vyhlášen asociací fotbalových historiků IFFHS nejlepším světovým ligovým střelcem, když v 503 oficiálních utkáních nastřílel 805 gólů, tedy 1,52 na utkání. Za ním už navždy zůstanou Brazilci Romário a Pelé, z dosud aktivních ho mají pouze Ronaldo (0,7) a Messi (0,78) šanci ohrozit - a též jeho mimořádnost opakovaně připomínat.

Vložil: Jiří Macků