Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Zemi převezmou komunisté a současné politické špičky jsou jejich loutkami. Bývalý poslanec to vidí dost černě

31.08.2013
Zemi převezmou komunisté a současné politické špičky jsou jejich loutkami. Bývalý poslanec to vidí dost černě

Autor: Hans Štembera

Popisek: Čestmír Hofhanzl, bývalý poslanec za ODA

Velkolepé padoušství devadesátých let. Tak se jmenuje kniha bývalého poslance ODA Čestmíra Hofhanzla, která v knihkupectvích není k mání. Autor v ní líčí, jak špičky bývalého režimu ovládané Kremlem řídí většinu současných politiků, což jsou prý skoro všichni padouši a zaprodanci. Opravdu na nikom nenechá nit suchou.

„ODS se po přetransformování v rukách Václava Klause stala reprezentantem překlonovaných komunistických technokratů, zbohatlíků a zlodějů. Sociální demokracie je levicovou variantou téhož,“ píše například Čestmír Hofhanzl. Knihu Velkolepé padoušství devadesátých let si ParlamentníListy.cz objednaly v Nové tiskárně Pelhřimov. Na knižních pultech totiž není.

Přeměna komunistů v kapitalisty

Velkolepé padoušství devadesátých let je pátým dílem řady politických vzpomínek bývalého poslance za ODA a dnešního člena Předsednictva Konzervativní strany Hofhanzla. A ten v ní obviňuje asi úplně všechny známé politiky, že jsou jen mouřeníny, kteří připravují zemi pro opětovné politické převzetí moci komunisty. „O tom, že stratégové sametové přeměny komunistických technokratů v kapitalisty měli koncepci promyšlenou a připravenou, svědčí mimo jiné důraz na prosazení kontinuity právního systému. Nezakázání komunistické strany – prokazatelně zločinecké organizace – s perfidní argumentací dodržování lidských práv a svobod,“ napsal s tím, že při zrodu „demokracie“ měli všechny trumfy ti, co patřili dříve do struktur KSČ.

„Mluvit o disentu jako o organizované skupině, která mohla být matricí pro vznik nových organizačních uskupení utvářející se demokratické společnosti a státu, je bezpředmětné. Jestli disent nějaké organizační vazby měl, ovládali je bývalí komunisté,“ píše dál a pokračuje: „Celý disent, jak to ani jinak ve státě, který byl sovětským satelitem, nemohlo nebýt, byl prorostlý agenty státní bezpečnosti. Polovinu svých „kamarádů“, kteří tu zůstali a neemigrovali, jsem našel po roce 1990 v seznamech státní bezpečnosti.“ Rozhodující ministerstva a posty podle něj obsadili kmenoví příslušníci komunistického ministerstva budoucnosti – Prognostického ústavu. Tomáš Ježek a Vladimír Dlouhý ODA, Václav Klaus a Karel Dyba ODS nebo Miloslav Ransdorf KSČM.

Padoušský volební systém

Privatizací bylo podle Hofhanzla předání hospodářské moci do rukou bývalých komunistických struktur. „Rozhodující kapitálové zdroje, fondy, podniky mají v rukou skupiny navazující na předlistopadovou technokracii. Ve svých rukách měli již i média, mohli již manipulovat a vyrábět veřejné mínění. Přichází čas, kdy k dovršení svých záměrů potřebují zúžit a zjednodušit politické spektrum stran, které hrají parlamentní hru na demokracii. Zajímavé je, že hlasatelem většinového volebního systému se stává hradní politolog, z kategorie podivných emigrantů osmdesátých let, Jiří Pehe,“ uvádí dále.

V poměrech české politiky, individuální morálky, při faktické neexistenci smyslu pro fair play, by podle něj volebním mechanismem způsobená redukce hráčů na politické scéně na dva měla stejný efekt jako komunistickou ústavou zakotvená vedoucí úloha předvoje dělnické třídy. Prosazování většinového volebního systému v posttotalitní a postkomunistické zemi, s argumentem umožnit stranám vládnout bez přílišných kompromisů a dohadování s koaličními partnery je dle Hofhanzla zvlášť vybrané padoušství.

Politici na střelnici

V knize si následně v jednotlivých kapitolách a jmenovitě, muž, jenž navrhl zákaz komunistů, bere na mušku všechny významnější exponenty tuzemské politiky. Václav Havel se dohodl s odcházejícími komunisty a popřel pojem a smysl morálky, když v jejím jménu pardonoval systémové zločinné jednání. Václav Klaus otevřel nekonečný tunel, kterým přes akciové společnosti zastřešené fondy a bankami, protekl a stále teče majetek této země, většinou do nenávratna. Miloši Zemanovi zamířil do slabin, když napsal, že jeho legendární kritický článek z Technického magazínu původně napsali Tomáš Ježek a Pavel Kysilka.

Prezident Zeman, který o tom podle svých slov slyšel od ParlamentníchListů.cz poprvé, to označil za nepravdu a dodal: „Mimochodem Čestmír Hofhanzl byl dost neúspěšný politik, co působil v parlamentu poměrně dlouho. Nikdy nic neprosadil a je celkem obvyklou tradicí neúspěšných politiků, že pomlouvají své úspěšnější kolegy. Nihil novum sub sole, tedy nic nového pod sluncem.“

Dále Rychetský je dle autora knihy Velkolepé padoušství devadesátých let falešný lékař, co byl sám produktem zhoubného bujení. Josef Lux měl ruce pacholíčka či andělíčka z oltářních sádrových sošek a ne ruce zemědělce. Vladimír Dlouhý byl mazaný „český Pepík“, kterého k dokonalosti přivedlo posledních dvacet let komunismu. Pouští se však i do spolustraníků z ODA. Ivana Maška jako jednoho z mála hodnotí kladně, ale vyčítá mu, že se po několika neúspěších vyhýbal složitým jednáním a upíjel se v nálevnách. Michalu Prokopovi naopak říkal slepice na hnoji, protože se tak v krizových situacích choval.

O své nehodě

Nicméně kniha Čestmíra Hofhanzla občas zní i sebekriticky a místy v ní přiznává i některé vlastní chyby. Když na tyto politické šachy upozorňoval a natvrdo kritizoval vytunelování českých lesů, přihodila se mu záhadná autonehoda. Zastavil na dálnici z Brna do Prahy před shlukem aut a v tu ránu do něj zezadu narazil Ford tranzit, jenž ho dlouho sledoval. V policejním zápisu se to objevilo až po jeho intervenci. Noviny nechtěly nic otisknout. Kolem nehody se vyrojilo ještě více podivností.

„V roce 1996 skončila druhá velká etapa popřevratového a perestrojkového vývoje. O tom, že rozhodující ekonomickou, mediální a politickou moc v novém popřevratovém českém státě mají a budou mít uskupení a lidé přímo navazující na předpřevratové poměry, bylo rozhodnuto,“ píše se nakonec v jedné z kapitol citované knihy. Ostatně úplně poslední kapitola se jmenuje České Palermo. Rejdištěm mafií a podivných společností ovlivňujících úplně všechno se podle konzervativce Čestmíra Hofhanzla Česko totiž už stalo. Škoda, že nedokáže jmenovat ty temné struktury z bývalého režimu, co vše ovládají. Přidalo by mu to na věrohodnosti.

Jan Rychetský, Parlamentní listy.cz

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.

 

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace