Ženit se nechtěl, protože neuměl být věrný. Otravná a cílevědomá studentka to ale viděla jinak. Tajnosti slavných
14.09.2020
Foto: Bioscop
Popisek: Jiří Menzel naposledy před kamerou, jako Ali Ungár v tragikomedii Tlumočník
FOTO Po většinu života dráždil veřejnost stejně jako Karel Gott svým staromládenectvím a jeho bytem s výhledem na Hradčany prošel zástup žen, o nichž nikdy nemluvil. Jak ale říká staré přísloví – odříkaného chleba bývá nakonec ten největší krajíc. (Pokračování z pátku 11. září)
O svých partnerkách režisér Jiří Menzel nikdy nemluvil, během celých desetiletí staromládeneckého života se přiznal pouze ke vztahu s jazzovou zpěvačkou původem z americké Filadelfie Juwanou Jenkins, která ho doučovala angličtinu, a francouzskou herečkou Marlène Jobert. „Nechtěl jsem se ženit, protože jsem věděl, že žádné manželce nebudu věrný. Taky jsem ale věděl, že s každým rozvodem budu muset odevzdat půlku knihovny,“ říkával.
Železničář Oskar v historické tragikomedii polského režiséra Jacka Glomba o událostech srpna roku 1968 Operace Dunaj; foto Bonton
Otravná studentka
Žil se sestrou, o níž se ví jenom to, že byla odkázána na jeho pomoc kvůli zdravotnímu handicapu. Jeho byt s výhledem na Hradčany měl zvláštní vchod pro dámské návštěvy a v pokoji neměl žádné židle. „Když se návštěva chtěla podívat na Hradčany, musela do postele, myslím tím dámskou návštěvu. Pak už to šlo snadno,“ říkával. Osudová žena, o čtyřicet let mladší studentka Olga Kelymanová, se mu do života doslova vnutila, protože studovala Vyšší odbornou školu publicistiky a dostala za úkol udělat rozhovor právě s Menzelem. Tenkrát ale právě neměl dobrou náladu. „Po rozhovoru jsem mu řekla, že mám ráda jeho filmy, načež on úplně roztál, protože je ješitný jako každý chlap. Vzápětí jsem dodala, že jsem ale strašně zklamaná, jak je protivný,“ zavzpomínala.
Po dlouhá desetiletí neulovitelný starý mládenec se svou o čtyřicet let mladší manželkou Olgou; foto Facebook
Neuvěřitelné se stalo skutkem
Citátem svého oblíbeného autora Bohumila Hrabala komentoval radikální změnu, kterou v jeho životě způsobila Olga. Rozený gentleman se zastyděl, a aby svoji nemístnou mrzutost napravil, pozval ji do divadla, a pak i domů. A ona už nikdy neodešla. Statečně pak snášeli poznámky na velký věkový rozdíl, až se v roce 2004 během putování po Asii vzali v thajském Bangkoku. A nakonec došlo i na děti, které Jiří nikdy mít nechtěl. V roce 2008 od něj Olga odešla k režisérovi Jaroslavu Brabcovi, jenž byl tehdy ještě manželem herečky Veroniky Freimanové, a za necelý rok se narodila Anna Karolína, kterou Menzel přijal za svou. „Nebylo to pro mě jednoduché, ale potom se stalo, že Andulka patří nám všem. Jejímu biologickému otci, matce a i já na ni mám trošku právo. Takže to šťastně dopadlo,“ prohlásil v rozhovoru pro Českou televizi.
S dcerami Annou Karolínou a Evou Marií; foto Facebook
Hostující táta
Před čtyřmi lety přibyla do rodiny ještě druhá dcera Eva Maria, zda je alespoň jejím otcem Jiří, o tom ale nikdy ani jeden z manželů nemluvil. „Já jsem děti nechtěl, nějak mi to bylo cizí. Teď mě to mrzí, že jsem na to přišel až tak pozdě. Je to moje pitomost a děkuji Olince, že mě vlastně napravila.“ Přestože všechny své holky miloval, každodenní rodinný život mu byl dál cizí. Chtěl mít klid na práci, takže Olga žila s dětmi ve svém bytě. Radost z rodičovství si Jiří užíval až ve věku, kdy se jiní stávají dědečky či dokonce pradědečky. „Mám špatné svědomí, protože jsem lenoch, ulejvák a vždy jsem se tomu bránil. Až na stará kolena jsem zjistil, jaký jsem byl blbec, a mrzí mě, že až ty holky budou dospívat, že u toho nebudu,“ svěřil se serveru iDnes.cz.
Slavná komedie Brouk v hlavě Georgese Feydeau, francouzského dramatika Belle Époque, kterou režíroval Jiří Menzel, se v pražském Divadle na Vinohradech hrála dvacet let. Fotografie je z televizního záznamu derniéry, která se uskutečnila 6. dubna roku 2016; foto ČT
Tvůrčí svoboda
Tvůrčí oporu nacházel v novém tisíciletí především v divadle doma i v zahraničí, jeho mistrovským filmovým comebackem se pak měla stát v roce 2006 další adaptace Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále. Sice získala čtyři České lvy, mnohem víc se ale mluvilo o sporech o autorská práva. „Nejvíc se bojím dělat špatný film. Nechci dělat nejlepší film, jsou lidi, kterým se to daří líp, ale nechci dělat film, za který bych se musel stydět. Což se občas nepovede,“ nechal se slyšet. Jeho poslední celovečerní film, ‘prostopášná komedie‘ Donšajni z roku 2013, byl sice Českou filmovou a televizní akademií nominován na cizojazyčného Oscara, happy end se ale nekonal. Výčet cen, které během kariéry Jiří Menzel získal, by ale vydal na samostatný a hodně dlouhý článek.
S Libuškou Šafránkovou při natáčení svého posledního celovečerního filmu Donšajni; foto Facebook
Těžké odcházení
Ještě než na něj zaútočily vážné zdravotní problémy, stihl si zahrát hlavního hrdinu Ali Ungára v tragikomedii Martina Šulíka Tlumočník. V listopadu 2017 ho pak Olga našla doma v bezvědomí, příčinou byl meningokok, pravděpodobně z klimatizace v letadle. Následovala operace mozku, nějaký čas v umělém spánku, náročná rekonvalescence. V říjnu 2018 byl propuštěn do domácí péče a starala se o něj především Olga. Jeho stav se mírně zlepšoval, občas s ním dokonce vyrazila i do divadla, aby se mohl setkat s přáteli. „Jirka nechodí a pečujeme o něj čtyřiadvacet hodin denně. On je velmi obdivuhodný v té své nezlomné vůli k životu, kterou má. Osud mu nadělil poměrně těžký konec. On se ale pořád raduje. Pořád má ten svůj smysl pro humor a neskutečně se spolu nasmějeme,“ prozradila médiím o rok později. Jiří Menzel zemřel v sobotu 5. září 2020, doma, se svými nejbližšími. „Bylo nám velkou ctí, že jsme tě mohly doprovodit na tvojí poslední cestě,” napsala Olga na Facebooku. „Děkuju za každý den, který jsem mohla být s tebou. Bylo to výjimečné. Děkuju i za ty těžké poslední tři roky. Stále jsi mi pomáhal. Svou statečností, chutí, neobyčejnou vůlí do života a humorem.“
Vložil: Adina Janovská