Zabil jsem souseda, promiňte, ale fakt mě vylekal. Komentář Štěpána Chába
komentář
10.09.2020
Foto: Twitter
Popisek: Justici máme takovou... gumovou. V této soudní síni na pražském Vrchním soudu soudí i JUDr. Jiří Lněnička, soudce, jehož si přeje každý kriminálník
Včera ráno jsem si ukopl palec, při klení a poskakování po jedné noze jsem se praštil hlavou o futra a následně padl do pasti svých dětí, která obsahovala hrnec, podivný lektvar z kuchyňských potřeb a nějaké kousavé brouky k tomu. To nazuří. Hodinu na to mi volala paní z pojišťovny a říkala takové informace, které mě donutily k tomu, abych si začal balit tepláky do kriminálu. Do toho jsem dostal obsílku z kardia, která také dvakrát nepotěšila. Na co jsem sáhl, to se mi začalo mstít. Tradiční den blbec. A tak jsem to šel rozchodit večerní procházkou. A jako na potvoru, když jsem šel kolem sousedovic domu, ze stínu vystoupil soused a odkašlal si. Tak jsem se lekl, až jsem ho zabil.
Ne fakt, devatenáctkrát jsem ho bodl do těla nožem, který jsem měl s sebou. Prostě jsem se lekl. A když to spojíme s tím, že jsem měl den blbec, tak to nutně musíme brát jako polehčující okolnost. A vůbec, jsem upřímně překvapený, že to tak nemáme všichni. Při leknutí se přeci vraždí. Jasně, může u vás propuknout podezření, že jsem souseda zabil, protože jsem se chtěl prostě jen vyvztekat na den blbec, ale to byste začali jen zbytečně konspirovat. Já vraždím, jen když se skutečně leknu. Jako každý rozumný člověk na této planetě.
Nedala mu, tak dal on
Případ Ondřeje Kosa, který loni ve svých 19 letech ubodal bezdomovce. Šel za svou přítelkyní, to jej rozrušilo. Pak mu selhalo obchodní jednání, to jej rozrušilo. Následně po své kamarádce na baru požadoval sexuální služby, ta ho odmítla, což jej opět velmi rozrušilo. Na baru popil, během dne polkl svou běžnou dávku antidepresiv. Kdyby měl Ondřej Kos křečka, zrovna ten den by mu chcípl. Aby rozdýchal odmítnutí kamarádky a celý den, šel se projít do pražských Vršovic. A tam se před ním ve tmě vynořil bezdomovec. Reakce? Devatenáct bodnutí do jeho těla.
„Byla tam strašná tma, potom se před mnou ten chlap objevil, já jsem se strašně lek, vytáh jsem nůž. Říkal jsem si, co po mně může ten chlap chtít. Tak jsem ho bodnul nožem, nevím kolikrát jsem ho zasáhnul,“ popsal v červnu u městského soudu Kos. Zajímavá výpověď. Co po mně může ten chlap chtít? Těžká úvaha, dlouhé přemýšlení, dumání. A jelikož nepřišla z mozkovny žádná odpověď, vyndal Kos kudlu a začal ji nořit do útrob nebohého bezdomovce, který chtěl nejspíš drobné. Nebo cigáro.
15 let
Ondřej Kos dostal zasloužených 15 let kriminálu. Případ vypadal jasně – den blbec, tak se šel pachatel rovnou vyvztekat, protože nějak se ta pára upustit musí (snažil se o upuštění prostřednictvím sexuálních služeb, ale kamarádka mu nedala). Opravdu bych nechtěl žít v hlavě takového člověka. Jenže to má pokračování. Došlo k odvolání a u odvolacího soudu přišla změna trestu. Kos si odnesl jen třetinu, tedy 5 let. Při dobrém chování to má za dva roky doma a může vyrazit do společnosti.
„Máme za to, že takto zjištěný skutkový stav je prokázaný a odpovídá provedeným důkazům. Spouštěcím mechanismem nebyla nějaká agresivita, která by byla v obžalovaném, ale byla to situační záležitost a na vyvolání se musel podílet i poškozený,“ konstatoval předseda odvolacího senátu Jiří Lněnička a dodal, že Kos jednal v rozrušení a úleku. Bezdomovec jej totiž zatahal za šosy kabátu. „Nelze se tedy divit, s ohledem na osobnost obžalovaného, že to v něm vyvolalo úlek a strach,“ podotkl Lněnička a dodal ještě, že obžalovaný „neměl příliš na výběr“.
Vzhledem k osobnosti obžalovaného
Takže podle odvolacího soudu a Jiřího Lněničky, jenž je znám z mnoha a mnoha šetření Spolku Šalamoun jako skutečně ‘dobrý‘ soudce, je polehčující okolností, že pachatel funguje na bázi nášlapné miny, že nikdo z nás nemusí vůči sobě uplatňovat jisté sebeovládání a nevraždit se na potkání. Spouštěcím mechanismem přeci byl den blbec, o kterém se v soudním řízení také jednalo. Setkání s přítelkyní, krach při jednání, snaha o sex s kamarádkou a dosti chmurná nálada při chůzi přes Vršovice plná rozhořčení na celý svět.
Měla by ta vražda pro soud větší ‘hodnotu‘, kdyby v šeru Kos potkal člena střední třídy a počastoval by jej svou pozorností? Nebo od nynějška soudy budou obhajovat násilnickou povahu pachatelů a vážit nikoliv spravedlnost, ale společenský přínos zabitého? Pak nám tu vzniká ovšem zásadní nejistota v tom, na čem si stojíme jako společnost. Může mě soused zabít, protože je to prostě násilnický kretén a stará mu večer nedá? A nerovná se výrok „...na vyvolání se musel podílet i poškozený...“ tomu, když se zlehčuje znásilnění tím, že se řekne – ta holka si tomu šla naproti, protože se oblékla vyzývavě? Nemá stát soud na straně spravedlnosti a nesnažit se zlehčovat brutální vraždu? Jako promiňte, ale 19 zabodnutí nože do těla člověka, to není leknutí, to je vztek a agrese. Rád bych věřil naší justici, ale mám s tím trochu problém.

Vložil: Štěpán Cháb