Odkaz velkého Járy Cimrmana před volbou nového prezidenta. Sblíží se Občanští demokraté s Realisty? Fejeton Jiřího Macků
06.09.2020
Foto: repro / zenysro.cz
Popisek: Na cestě směrem k Pražskému hradu to začíná houstnout. Někteří se k plánovanému putování hlásí otevřeně, jiní prozatím mlží.
Kdo for příští prezident? Už jsme se tak jednou v létě starali v souvislosti s tím, že by se ten stávající Miloš Zeman tentokrát už nemusel vynořit se svým challengerem z vln Veselského rybníka. Z hloubi srdce i politických zkušeností jsme proto ct. pozornosti našeho čtenářstva doporučili první várku náhradníků v sestavě Soukup, Kocáb, počeštělé trio jako jeden muž Fischer-Drahosz-Hilscher, a konečně Petr nebo Pavel. Bohužel ohlas byl natolik mizivý, že se nejen limitně blížil nule, ale dokonce ji překročil směrem do záporných hodnot.
Přitom počet těch, kteří jsou sami sebou přesvědčováni, že naše národy čekají augerechnet na ně, roste zatím naštěstí jenom aritmetickou řadou, což nám umožňuje v poklidu představit další pretendenty. Je to i díky tomu, že se nám do úvah nad příštími šťastnými zítřky pod vedením některého z místních osvícenců neustále pletou nesmrtelné a stále aktuální myšlenky již téměř zapomenutého posledního českého génia, jistého Járy Cimrmana.
Jak to bude dále nevěda, přeptejme se u Děda Vševěda
VLADIMÍR DLOUHÝ, vykukující zatím stranou z politického zákulisí, se nabízí jako bezkonkurenčně ideální tip, pokud bychom ve státním zřízení vsadili na tzv. švýcarský model. V něm vždy na čtyři roky parlamentem zvolená Federální rada, zastávající současně funkci vlády i hlavy státu, zvolí každý rok ze svého středu jednoho do pozice prezidenta. U nás bychom si prý v takovém případě nejvíc celostátní srandy užili, kdyby to tady rozfofroval triumvirát Dlouhý, Široký a Bystrozraký, jenž by na cimrmanovskou radu Děda Vševěda jistil perspektivní jasnovidec Krátkozraký.
Bezesporu nemalou šanci má i ZDENĚK SVĚRÁK, zvláště když vezme za svou politiku celosvětové otevřenosti všemi směry, hlavně tím hlavním Washington – Peking via Moskva a zpět s velkým bezpečnostním obloukem nad Tchaj-wanem. Tak, jak už byla v praxi ověřena v géniově hře Dobytí severního pólu: „Jdu na Sever – a už jdu na jih!“ Pochopitelně tentokrát aktuálně upravena pro klíčový pohyb rovnoběžkový „Jdu na Východ - a už jdu na Západ! Jdu na Západ - a už jdu na Východ!“
Stačí k tomu pouze zvládnout povel „Čelem vzad!“, trénovat by se mohlo ve Vladislavském sále na namalované linii zhruba kopírující stopu, jež tam před nedávnem zanechala rázující Mme Němcová. Opakovaného prošlapávání se ovšem dočká i poledníkový směr ´na sever´, neboť právě jím se z Pražského hradu chodí pro rady a doporučení na téměř sousedící velvyslanectví SSSR i USA – a zase zpět. A aby se to starému pánu případně nepletlo, pokaždé do exkluzivit původních Petschkových vil, což by bylo další vděčné sousto pro ironika Cimrmana.
Němcová a Hynek spolu ruku v ruce!
Zatím příliš do popředí nevystupuje nenápadný zbrojař JIŘÍ HYNEK, prezident a výkonný ředitel Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky. Jeho jméno nás navíc zavádí do časů obrození, kdy vznikl známý epos jeho slavného předka Karla Hynka řečeného Mácha o jednom večerním prvním máji ještě v dobách, kdy se týž den ráno nekonaly žádné průvody a veškeré situace se akčně řešily až s příchodem tmy a přitom vesměs nekolektivně. Motivací k rozhodnutí již podruhé se namočit v téže řece zůstává závěr onoho napínavého prvomájového čtení, končící známou hysterickou výzvou matky, jež se už nemůže dívat na své líné haranty: „Viléme, Jarmilo, do práce! Hynku na Hrad! A nehraj si s tou pistolkou!“
Pozornost mnohých si bezesporu vyslouží i jediná zájemkyně, dlouholetou politickou erozí již slušně opotřebovaná MIROSLAVA NĚMCOVÁ. Ta dosud vším čím byla, byla ráda, a navíc prý, sakra, ještě přece nemůže být všem dnům konec. V jejím nekončícím snažení ji z deseti slušně vyfutrovaných seslí jakési Rady vlády pro rovnost žen a mužů (RVPRŽM) podporuje desetičlenný soudružský kolektiv Mgr-ů, jenž již pomalu začíná propadat hysterii, neboť si úkol vnutit národu prezidentem jakoukoli ženu opačného pohlaví dal do kolektivního závazku.
Jejich nekončící starosti jsou současně důkazem, že naše drahé polovičky – na rozdíl od funkcemi postižených mužů – jsou vesměs příliš inteligentní na to, aby se snažily dosáhnout vrcholu spíš v politice. Šance zmíněné dámy jsou na sociálních sítích komentovány rozdílně: jedni míní proč ne i ona, když už hradními chodbami brouzdala Marta Gottwaldová, jiní se zase diví proč se vracet, když už jednou parádemaršem Hrad opustila. V případě zvolení plánuje RVPRŽM slavnostní přejmenování Náměstí Němcova na Náměstí Němcové.
(Řešení senzací zavánějícího předcházejícího mezititulku z osvědčené zpravodajské dílny České televize: ve skutečnosti se nejedná o účelové politické sblížení představitelů Občanských demokratů a Realistů, pouze připomenutí rodiny slavné české spisovatelky matky Boženy Němcové a jejího syna Hynka. Zprávu do vysílání přinesl jiný zdatný psavec, osvědčený tvůrce fejků, a přesto stále ještě zaměstnanec tohoto médyja jménem – věřte, nevěřte – Jiří Hynek.)
Vložil: Jiří Macků