Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vyčítali mu, že je ministrovým ‘koněm‘. Démonický zloduch hravě zvládl Smetanu i budovatelské šlágry. Tajnosti slavných

04.09.2020
Vyčítali mu, že je ministrovým ‘koněm‘. Démonický zloduch hravě zvládl Smetanu i budovatelské šlágry. Tajnosti slavných

Foto: archiv.narodni-divadlo.cz/Jaromír Svoboda

Popisek: Přemysl Kočí v hlavní roli slavné opery Wolfganga Amadea Mozarta Don Giovanni – Tylovo divadlo Praha 1962

AUDIO Přičichl i k filmu, nazpíval spoustu populárních šlágrů, jeho doménou ale zůstala opera. Do Národního ho prý osobně postrčil nechvalně proslulý ministr Nejedlý, v tvrdé konkurenci se pak ale prosadil sám.

Jeden z nejtalentovanějších pěvců své doby a později i skvělý pedagog působil jako výrazná osobnost už na první pohled a celý život toho dovedl skvěle využívat. V operním souboru Národního divadla se majitel úchvatného barytonu dokázal prosadit ve velmi tvrdé konkurenci a často mistrně ztvárňoval záporné, leckdy až démonické postavy. Několikrát si na něj vzpomněli i filmaři, jak bylo tehdy konec konců zvykem, a dokonce zpíval i budovatelské písničky a populární šlágry, zpravidla pod pseudonymem, a nahrával je na gramofonové desky. V padesátých letech byl Přemysl Kočí jako většina nastupující umělecké generace přesvědčeným a velmi aktivním komunistou, není ale známo, že by někomu někdy ublížil. V citové oblasti to ale bylo horší. „Říkali o mně, že jsem Don Juan, ale to není pravda. Když už, tak spíš Casanova. Ale gauner jsem nebyl nikdy,“ napal ve svých pamětech, nazvaných Dobrý den, živote aneb Všechno je jinak. Jak jinak, věděl jenom on.

 

Nač o tom déle bádat
(árie z opery Bedřicha Smetany Tajemství):

Talentovaný bratránek

Narodil se 1. června 1917 v Rychvaldu u Karviné do rodiny horníka, který byl vášnivý herec a režisér ochotnického divadla. Nejprve studoval na reformním reálném gymnáziu v Bohumíně, kvůli kázeňskému přestupku ale musel přestoupit po ukončení kvarty na gymnázium do Českého Těšína a v roce 1936 vyhrál v soutěži severomoravských škol. V letech 1937 – 1942 pokračoval ve studiu na ostravském učitelském ústavu. V té době také začal zpívat v Pěveckém sdružení moravských učitelů, kde mu jeho sbormistr Jan Šoupal začal brzy svěřovat sóla. Talent měl totiž v genech. Maminka krásně zpívala, strýc byl šéfrežisérem menšinového krajanského spolku Komenský ve Vídni a o devatenáct let starší sestřenice Míla Kočová byla opětní pěvkyně a v té době už sólistka pražského Národního divadla. Na její radu se zaměřil na zdokonalení svého pěveckého projevu pod vedením profesora Rudolfa Vaška, legendy pěvecké pedagogiky a uznávaného odborníka na práci s dechem a kultivovaný projev.

 

Mraky jdou:

Démonický záporák

Už v roce 1939 poprvé vystoupil pohostinsky v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě jako Escamillo v Bizetově Carmen. Zaujal i Václava Talicha, který byl od smrti Václava Ostrčila v roce 1935 šéfem operního souboru pražského Národního divadla. V sezóně 1942-43 působil Kočí na doporučení pěvce Bedřicha Plaške jako host pražské operní scény, pak se ale vrátil do Ostravy, kde mu bylo v roce 1943 nabídnuto stálé angažmá. Vzděláním a nasbíranými zkušenostmi se vypracoval v mimořádně charismatickou osobnost, jeho znělý baryton měl zajímavé výšky i hloubky. Kromě bravurní technické práce s hlasem ale mohl nabídnout i věrohodný herecký projev a díky vysoké, mužné postavě a výrazné tváři byl často obsazován do záporných postav. Jeho kariéru definitivně změnil mezinárodní hudební festival Pražské jaro v roce 1948, na němž zazářil jako představitel Golauda v ostravské inscenaci opery Pelleas a Melisanda francouzského hudebního impresionisty Claude Debussyho.

 

Píseň frontového šoféra:

Okouzlený ministr

Představení velmi kladně zhodnotil i tehdejší ministr kultury Zdeněk Nejedlý, který byl sice osobností přinejmenším kontroverzní, hudbě a opernímu zpěvu ale opravdu rozuměl, a údajně přímo na jeho doporučení dostal Kočí stálé angažmá v Národním divadle. Ať to bylo s ministerskou protekcí tak či onak, nelze mu nepřiznat, že měl v té době v souboru velmi těžkou konkurenci, v níž se ale dokázal prosadit. Po nástupu nejprve převzal alternace některých rolí v již uváděných představeních, během kariéry pak zazářil jako představitel zásadních postav světového repertoáru. Později přiznal, že nejraději zpíval v českých operách, přesto odborníci nejvíc oceňovali jeho výkon v titulní roli Mozartova Dona Giovanniho, kterého zpíval dvakrát, v nastudování z let 1956 a 1962. Bylo jen otázkou času, kdy si ho všimnou i filmaři.

 

Vánek nad řekou:

Turecká romance

V padesátých letech bylo působení operních pěvců před kamerou poměrně běžné, i když zpravidla dostávali jen vedlejší role, a tak brzy došlo i na Kočího. První příležitost mu nabídl v roce 1955 Otakar Vávra, jenž ho obsadil ve své výpravné historické husitské trilogii. Kočí si zahrál pobočníka krále Zikmunda v druhém filmu Jan Žižka, a poté si tuto postavu ještě zopakoval o rok později v pokračování Proti všem. Vzápětí ho obsadil Martin Frič coby zákazníka v knihkupectví v satirické komedii Zaostřit, prosím! I díky tomu na něj padl zrak největšího lyrika padesátých let, režiséra Václava Kršky, který mu nabídl postavu velkovezíra v Legendě o lásce, natočené na námět tehdy populární divadelní hry tureckého spisovatele Nazima Hikmeta, který také společně s Krškou napsal scénář.

(Pokračování v pondělí 7. září)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská