Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Rozhovor, anebo výslech? Týdeník Respekt vs. kardinál, kauza bobtná. Přečetli jsme

03.09.2020
Rozhovor, anebo výslech? Týdeník Respekt vs. kardinál, kauza bobtná. Přečetli jsme

Autor: Facebook

Popisek: Kardinál Dominik Duka, český primas

Můžete sami porovnat - díky proklikávacím odkazům v tomto článku – na čí stranu se postavíte. O co kráčí? Týdeník Respekt, významný názorový lídr jedné části naší rozdělené společnosti, který mimochodem patří do Bakalova mediálního impéria, otiskl rozhovor s kardinálem Dukou. Rozhovor, který Duka odmítl autorizovat a nechtěl ani, aby byl publikován. „Rozkaz zněl jasně. Natřít kardinála na hnědo,“ napsal k tomu na svém blogu pražský arcibiskup Dominik Duka. Respekt interview přesto otiskl s tím, že autorizace není povinná, má sloužit jen k opravám chyb a nepřesností. Duka pak vysvětlil, co jej k odmítnutí publikace vedlo, dokonce zveřejnil audionahrávku s otázkami, které nebyly publikovány. Posteskl si také nad tím, jak dnes vypadá česká novinařina.

„Nerozumím tomu, proč redaktor musel své otázky při konečné redakci výsledného textu naformulovat tak, aby to v čtenáři vyvolalo pocit, že jsme se na konci rozhovoru div že nepoprali,“ zaznělo od kardinála směrem k autorovi, zástupci šéfredaktora Respektu Markovi Švehlovi.

Nachytat zpovídaného a ublížit mu?

Duka na svém blogu vzpomenul (najdete tam i audio verzi celého rozhovoru), že rozhovorů již poskytl mnoho a během minulého režimu neunikl ani výslechům. „Za ta léta, co jsem biskupem, jsem rozdal desítky a možná i stovky rozhovorů všem médiím, která mě o to požádala, a nebyla objektivní překážka, proč jejich žádosti nevyhovět. Dříve, než jsem se stal biskupem, jsem také absolvoval nespočet výslechů ze strany represivních složek státu. Rozumím tomu, že nás, kteří si dobu před padesáti lety pamatujeme, už není tolik a že je nás ještě méně těch, kteří ji na vlastní kůži zažili z té nejzvrácenější stránky – policejní výslechy, kriminály, ostrakizace a ústrky. Velmi dobře tedy vím, jaký je rozdíl mezi rozhovorem vedeným formou dialogu se vzájemnou snahou o hledání společného východiska a mezi výslechem, sice také vedeným formou rozhovoru, ale s účelem druhého nachytat, ublížit mu a v důsledku získat materiál, který by škodil,“ ujasnil.

Pražský arcibiskup konstatoval, že se podle něj zvláště v posledních letech rozmohl úpadek novinářů v umění vést dialog. „I když jsem arcibiskupem, politikem či jinou veřejně činnou osobou, skutečně si nemusím nechat líbit vyložené urážky mého přesvědčení, jeho zesměšňování a posouvání do rovin, kam nenáleží,“ pronesl.

Dobrý novinář musí být názorově ukotven

„Hře většiny našich žurnalistů na objektivitu“ prý příliš nevěří. Tvrdí, že dobrý novinář musí být názorově ukotven, jinak se z něho stává „hlásná trouba svého majitele“. Duka si má podle svého tvrzení dobře uvědomovat, čí médium zrovna v jakou chvíli čte, netěší jej však mediální přístup, že „ten, kdo není s námi, se musí umenšit, anebo nejlépe zničit“. „Tato praxe ideologického aktivismu v novinařině se nakonec vymstí všem,“ upozorňuje. Kardinálovi se vybavil příměr, že „není problém odstranit Stalina“, nýbrž to, že „zbudou malí stalinečci, kteří nám přesto budou chtít diktovat svou ideologii“.

„Rozumím tomu, že tiskovinu je potřeba v dnešní době prodat a příchuť kontroverze, zakázaného ovoce a zdání punku tomu napomáhá. Nerozumím však, čemu napomáhá útočný styl vedení rozhovoru, komu tím redaktor poslouží?“ táže se. Sám si prý za svými odpověďmi pro časopis Respekt stojí a nevidí na nich nic zvláštního. „K většině témat jsem se obdobně vyjádřil při spoustě jiných příležitostí,“ doplnil. Čemu ale Duka nerozumí, je formulace otázek ve výsledném výstupu rozhovoru vedeného zástupcem šéfredaktora Respektu Markem Švehlou. „Nerozumím však tomu, proč redaktor musel své otázky při konečné redakci výsledného textu naformulovat tak, aby to v čtenáři vyvolalo pocit, že jsme se na konci rozhovoru div že nepoprali,“ uvedl. Rozhovor prý nechtěl vydávat právě z důvodu, aby se ustoupilo od konfrontačního stylu, „podporujícího myšlenkové stereotypy o církvi“. „Položme si potom otázku – kdo tu tedy rozděluje společnost?“ zní od kardinála.

Zpět k nacismu?

Během dne k exponovanému rozhovoru již vydalo dodatek v podobě nahrávky pražské arcibiskupství. Vyplývá z ní dosti útočné pokládání otázek Švehlou a to, že se v jedné z vynechaných otázek snažil spojit církev s nacistickým režimem. Na nahrávce, zachycující nezveřejněnou část rozhovoru týdeníku Respekt, kterou nyní arcibiskupství zveřejnilo, pokládá zástupce šéfredaktora Respektu Marek Švehla dotaz, kterým míří na údajné spojení církve s nacismem. „Já chci říct, že mnozí kritici namítají, že církev hledá spojence v nacionalisticky smýšlející části společnosti proti liberálům. A už se to jednou nevyplatilo – v případě nacismu, například,“ zazní otázka od novináře. Během své formulace těžce hledá slova a po každém z nich zaznívá dlouhé „ééé“.

„A církev hledala spojení s nacismem?“ překvapil se Duka. „No, byla tam jistá koketerie,“ řekne redaktor a Duka to už nevydrží: „Kde? Můžete mi říct, kde byla ta koketerie? Prosím vás, kdo se jediný postavil proti nacistickému režimu? Proč se nad Německem rozhazovala v roce 1937 encyklika proti nacismu? Protože se nesměla vůbec vytisknout, tak ji rozhazovala britská a francouzská letadla. A pak mi může někdo napsat, že tento papež Pius XI., který stál od počátku i proti Mussolinimu… ano, on řekl: ‚Mussolini je docela šikovný chlapec, ale je nebezpečí, aby se z něho nestal diktátor.‘ To řekl, ještě než se (Mussolini) dostal k moci.“ Papež se podle něho dokázal postavit nastupující totalitě „jako nikdo“. Upozornil, že Vatikán ani nikdy neuznal mnichovský diktát.

„To, že se našel nějaký kolaborant nebo bačkora nebo někdo ze strachu… nevím, jak bychom se kdo zachovali před koncentrákem a podobně…,“ dodal se zvýšením hlasu a rázně redaktora utnul: „Tohle nemůžu přijmout. To jsou tak hrubé nepravdy, a tak hrubé urážky, které se tady opakují,“ pronese na nahrávce již dost rozlícený kardinál.

A ten Mariánský sloup…

V publikované části rozhovoru se Duka vyjádřil i k postavení repliky mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze či k dalším otázkám týkajícím se české společnosti. Z rozhovoru je patrné, že jej Švehla vedl dosti útočným stylem, několikrát se tak vyptával na „milosrdenství ve vztahu k uprchlické krizi, kde Češi v debatě o pomoci uprchlíkům hájili velmi odmítavý postoj“. „Pokud se nemýlím, i vy jste ho podporoval,“ vpálil třeba Dukovi… O dusné momenty pak zřejmě nebyla nouze ani v otázce mariánského sloupu. „Pane redaktore, nebudeme dělat výslech. Ani nevím, kdo to přesně organizoval, a nevím, proč se z toho dělá základní problém. To jsou pseudoproblémy, které vytvářejí média. Opravdu jednu z největších zodpovědností za stav společnosti máte vy v médiích mnohonásobně větší než celá politická sféra,“ pustil se do novináře rozzlobený kardinál po několikátém formulování otázky na signatáře zakládací listiny sloupu.

 

+

Jedno se musí Respektu, mému ještě tak před pěti lety oblíbenému časopisu, nechat. Stále umí položit ukazovák přesně na tep doby a vybírá důležitá témata, pěnou dní se obelstít nenechá. Z tohoto pohledu je rozhovor s kardinálem Dukou zcela na místě, český primas má jasné názory, které se zdaleka ne každému líbí, ani v jeho církvi na něj není, mám zato, názor jednotný. Rozhodně patří k zarputilým katolickým konzervativcům. Takže rozhodně je o čem mluvit a na co se ptát.

-

Ač s kardinálem názorově většinou nesouzním (snad s výjimkou dle mne vysoce nebezpečné islámské imigrace), proti církvi katolické mám tisíc a jednu výhradu (ty církevní restituce, chjo) a co se Mariánského sloupu týče, když ho vztyčili, napsala jsem na svůj Facebook ´Je suis Franta Sauer´, zde je, dle mého skromného názoru, jednoznačný morální vítěz on.

Respekt totiž čím dál více podléhá ´novinářskému aktivismu´. Co to přesně je? Podle mne, jestli dovolíte neumělou formulaci, v jednu chvíli si přestali novináři v redakci Respektu činit názor na jednotlivé kauzy zvlášť, dle výsledků pátrání, investigace, zjištěných faktů, a přijali jeden hlavní NÁZOR. Ten ´správný´. A to, kdo je tady za všech okolností nepřítel, tj. Zeman, Babiš, kdokoli, kdo mluvil s Parlamentními listy.cz apod. Nehovořím tu o hodnotovém rámci, ale o předem utvořeném fixním náhledu, do něhož se ta fakta naleznou a mocí mermo nacpou. Místo aby to bylo naopak. Po nějakém čase se to přetavilo do starého dobrého ´kdo není s námi, je proti nám´. Prizmatem tohoto Jediného Správného Názoru pak tudíž nahlížejí většinu témat, jež zpracovávají. (Existují pochopitelně výjimky, třeba pan Třešňák a jeho mimořádně zajímavá sociologicko-psychologická témata…)

Pádem tím i rozhovory s ´ideovým nepřítelem´ jsou pak vedeny stylem spíše výslechu, který má dotyčného nachytat a ztrapnit, než povídání s cílem pochopit názor zpovídaného a ten pak čtenáři předat. (Což vyžaduje jistou znalost řemesla, opravdu nelze jen vzít diktafon a přepisovat…) A pozor, já si nemyslím, že by s každým respondentem měl novinář ve výsledku souhlasit. Ale v interview by se dle mne měl novinář stát pouhým dobře připraveným tazatelem, protože čtenář nechce znát názory redaktora, ale zpovídaného, že.

Zmíněný novinářský aktivismus Respektu, který člověk z branže lehko odhalí mezi řádky na pomalu jedné každé stránce magazínu, vede k aroganci. Tu mimo jiné předvedl pan Švehla tím, že vytáhl kartu spolupráce s nacisty. Přesněji jde o kolaboraci některých vysoce postavených katolických hodnostářů, schvalování holokaustu či o účinnou pomoc v útěcích předních nacistů po válce, ale… Ledabyle (a arogantně) si nepřipravil věcné argumenty, jen vágní formulaci o „koketování“. (Protože v tomto bodu má Švehla pravdu, o tom dnes již není mezi seriózními historiky sporu.) Časopis Respekt se střelil do nohy. 

Vložil: Anička Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace