Byla slavnější než on, její Madla se stala symbolem odporu proti nacismu. A sebevědomý Hrušínský to neunesl. Tajnosti slavných
31.08.2020
Autor: Europa Film
Popisek: Zdenka Sulanová na oficiální filmové fotosce k melodramatu Lízin let do nebe
VIDEO Nejen zahrát, ale i zazpívat, to se od prvorepublikových hvězd víceméně očekávalo. S výjimkou představitelek ‘ctnostných‘ matinek tehdy svůj hlas předvedly publiku téměř všechny herečky. Na drobnou plavovlásku ale neměla žádná.
Prožila rychlý vzestup na hvězdné nebe, a přestože natočila pouze pět melodramat, stala se legendou. Když v roce 1940 poprvé zazněly z filmového plátna národní písně ve filmu Madla zpívá Evropě, stala se Zdenka Sulanová definitivně miláčkem národa. O dva roky později si její píseň Ty lesovské stráně, kterou ve filmu zpívala v kroji, diváci navíc spojili s vypálenými Lidicemi a stala se téměř vlasteneckou hymnou. Zpívala ji téměř denně, publikum ji vyžadovalo na všech besedách, premiérách i v rozhlase, gramofonové desky šly na dračku. S osvobozením ale její kariéra definitivně skončila. Přesto na ni diváci nezapomněli a do konce života jí nikdo neřekl jinak než Madla.
Ty lesovské stráně:
Malá zpěvačka
Narodila se 18. února 1920 v Českých Budějovicích jako Zdeňka Hrušková. Její otec byl jihočeský operní tenor, maminka vášnivě hrála divadlo alespoň s ochotníky. Díky rodinnému zázemí stanula poprvé na jevišti v českobudějovické činohře už ve čtyřech letech. Ráda zpívala, tančila a předváděla se a nadšení rodiče ji v tom všemožně podporovali. Ve dvanácti letech poprvé vyjela do zahraničí, na dětský letní tábor do Jugoslávie, koupání v moři si ale malí táborníci moc neužili. Bylo totiž vyhlášeno nebezpečí útoku žraloků, takže se děti snažily zabavit, jak se dalo, a Zdenička samozřejmě zpívala. A zpívala tak krásně, že se to rychle rozneslo po celém hotelu a malá zpěvačka se zvonivým hláskem pak bavila i ostatní hosty. Po návratu domů to kdosi prozradil tatínkovi, jehož srdce pěvce zaplesalo, a vypravil se s ní k světoznámé operní pěvkyni a pedagožce Bohumile Rosenkrancové, jejíž péče byla později ve filmech na Zdenčině projevu naprosto zřejmá.
Píseň Popelky:
Kohout pro maminku
Zpočátku snila o kariéře operetní subrety, později ji mnohem víc zaujala činohra. A když jí bylo šestnáct, rozhodla se přestoupit z gymnázia na konzervatoř. Rodiče souhlasili, až u přijímací zkoušky ale zjistila, že si měla připravit nějaký výstup. „Prosím vás, nezlobte se, já jsem myslela, že sem přijdu a vy mi dáte nějaký úkol. Kdyby mi nějaký herec něco nalil do hlavy a já vám tady tu jeho představu řekla, jak vy byste potom poznali, jestli jsem nadaná nebo ne?“ pokrčila prý tenkrát rameny s odzbrojující upřímností. Pak alespoň zarecitovala báseň Bernard Žár ze Slezských písní Petra Bezruče a komisi o svém nadání přesvědčila. Už ve druhém ročníku si jí všimli filmaři, takže se poprvé mihla před kamerou jako jedna z dělnic ve výrobně umělých květin v milostné romanci režiséra Miroslava Cikána Děvče za výkladem, v níž ztvárnila hlavní roli Hana Vítová. A tehdy si také změnila jméno, protože studenti konzervatoře oficiálně nesměli hrát. Převzala příjmení Sulanová po své babičce a z křestního jména umazala háček, protože prý na plakátech nevypadal dobře. Dostala také svůj první honorář osmdesát korun, za který koupila pro maminku velkého čokoládového kohouta.
Mám své srdéčko volné:
Tanečnice jí nevoněla
Krátce nato hledal na konzervatoři hlavní představitelku pro svůj další film režisér Zdeněk Bínovec, Zdenka ale zkoušku nebrala moc vážně. Mezi kolegyněmi působila drobně a téměř dětsky, což v éře úchvatných femme fatale Marlene Dietrich a Grety Garbo považovala za handicap. Právě to jí ale nakonec k první velké hlavní roli dopomohlo, protože Bínovcova Líza měla být teprve dvanáctiletá. Sladkobolný příběh na oblíbené téma, jak chudé děvče ke štěstí přišlo, byl natočen podle úspěšného románu populární autorky čtení pro paní a dívky Růženy Utěšilové Líza Irovská. A Zdenka se produkci tak líbila, že kvůli ní dokonce změnili scénář. Původně měla být její hrdinka dcerou slavné tanečnice, do toho se ale Zdence moc nechtělo, protože si v dětství pořídila při baletu kýlu. A tak navrhla, že by místo tance raději zpívala, a když si ji režisér poslechl, nadšeně souhlasil.
Až půjdeš k nám přes pole háj:
Velký milovník
Romantické drama Lízin let do nebe ji proměnil v miláčka národa. Její tvář zdobila titulní stránky časopisů, dávala rozhovory, dostávala stovky dopisů, v nichž nechyběly ani nabídky k sňatku. A zamiloval se do ní i představitel hlavní mužské role, o šestnáct let starší hvězda třicátých let Rolf Wanka, takže dokonce režiséra přemlouval, aby si mohl zahrát i v dalším pokračování příběhu. Zdenka mu ale dala jasně najevo, že o vztah s ním nestojí, takže jako pravý gentleman vycouval. Před kamerou už se pak nikdy nesešli, přáteli ale zůstali. Vzápětí Bínovec Zdenku obsadil jako Kosinovu dceru Lidlu v dalším melodramatu s Hanou Vítovou v hlavní roli Bláhové děvče, natočeném podle románu Maryny Radoměrské Kroky v mlze.
Árie z Lazebníka sevillského:
Životní láska
V pokračování, nazvaném Lízino štěstí, přichází Zdenčina hrdinka do klášterního penzionátu, kde si získá srdce přísné učitelky, spolužaček a nakonec i muže, který jí na první pohled padl do oka. Jejího partnera si zahrál populární představitel filmových milovníků Ladislav Boháč, ani on ji ale nezaujal. Na celé čáře totiž nad ním zvítězil stejně starý Rudolf Hrušínský. Zamilovali se do sebe a nějaký čas spolu dokonce i žili, jejich vztah ale nakonec doplatil na Zdenčinu popularitu. Publikum ji zbožňovalo, ona byla v páru ta úspěšnější, což nedělalo dobrotu a žárlivé scény a dramatické výstupy prý u nich byly téměř na denním pořádku. Navíc Rudolf toužil po ženě bez vlastní kariéry, která bude oddanou strážkyní domácího krbu a pečlivou matkou jeho dětí, což od Zdenky nemohl očekávat. Přesto Zdenka říkala, že byl její největší životní láskou.
(Pokračování ve středu 2. září)
Vložil: Adina Janovská