Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Není-li po ruce negativní ingredience, vraž do toho Babiše. Když se moderátor neumí či nechce ptát. Co zaujalo Jiřího Macků

30.08.2020
Není-li po ruce negativní ingredience, vraž do toho Babiše. Když se moderátor neumí či nechce ptát. Co zaujalo Jiřího Macků

Autor: ČRo Plus / repro

Popisek: Ivan Trojan s Barborou Tachecí v pořadu Českého rozhlasu Plus Osobnost

Ze všech novinářských žánrů nejjednodušším zdá se pro nezasvěcené býti rozhovor. Co je na něm za vědu: položím otázku, protože vždycky něco člověka napadne, a tázaný odpoví, protože z něj pokaždé něco vypadne. Tak to dneska funguje. Že však i na nejjednodušší ´intervivárium´(viďte pane Werichu: „Horníčku vy položíte otázku, a já ji zvednu!“) je třeba se připravit, vědí dnes z této profese nemnozí. Prezentovat se na patřičné škole s takovým přístupem k dílu tenkrát před půlstoletím, doc. Hladký by s námi udělal krátký proces. Jo, je to bída.

V poslední době mě zaujaly dva rozhovory z publicistické dílny Českého rozhlasu Plus a oba poučné. Z jednoho jsem se dozvěděl leccos zajímavého, jak se to tak stává, když odborník hovoří pouze o tom, čemu rozumí, nečekaje na otázky. Z druhého však přímo čiší ono suché a mírně pohrdavé úsloví „Řeč se mluví a voda teče“, případně vyjádřeno novinářským slangem ´vata´.

Češi se ukázali jako tvořivý národ, schopný improvizace

Michael Rozsypal vedl v rámci Interview plus dialog, v němž na otázky kolem koronaviru odpovídal zahraniční host sociolog JIŘÍ PŘIBÁŇ, profesor právní filozofie na univerzitě Cardiff School of Law and Politics ve Walesu. Slova vyřčená do éteru poté dostala i internetovou podobu, přičemž některé hodnotící a našince chválící názory zpoza Kanálu si zaslouží připomenout.

Host v úvodu s potěšením konstatoval, jak byly soudy připravené kontrolovat výkonnou moc v Česku s poukazem na rozhodnutí pražského městského soudu ve věci některých mimořádných opatření proti koronaviru (ZDE). Přiznal, že ho překvapilo, jak rychle se v Česku zavřely hranice a jak rychle se ve společnosti utlumil nejen politický, ale i společenský život, rychleji než v jiných zemích. Stejně tak byl zaskočen informací, že jen 30 procent české populace se cítilo nastavenými opatřeními omezeno.

Podle jeho názoru sociologa se Češi ukázali jako tvořivý národ, schopný improvizace. Připomněl, že v politické rovině byla spousta chaosu, nejasností a nahodilostí, ale sama společnost prý zareagovala neuvěřitelně tvořivě, kreativně, což je nepochybně něco pozitivního. To, že si Češi navlékli podomácku ušité roušky, vnímá jako solidaritu, jako pochopení snahy vlády něco prosadit.

A dráždivý titulek jako na dortu třešnička

Všiml si však i rezerv například v organizačně-administrativní rovině, leč s podotknutím, že to byl případ třeba i Velké Británie, kde působí. Ze situace se tak musí poučit i politici, a ne se považovat za osoby, které si pravidla mohou přizpůsobit. V tomto světle se dívá i na odjezd premiéra Andreje Babiše na zahraniční dovolenou…

Suma sumárum překvapivě bohatý výčet kladů v kolegiálním chování sociální množiny, zvané společnost, skládající se z milionů málokdy spolu komunikujících, jednajících a příliš často pesimisticky se vyjadřujících jednotlivců, občanů této země. Což by si věru zasloužilo titulek až oslavný, zasloužíme si ho. Jenže Michael Rozsypal ´vysypal´ z redakčního rukávce pro psanou verzi takový, aby zaujal něčím jiným, připomenutým jen tak mimochodem až zcela na úplném konci. Titulkem pro veřejnou potěchu štrejchnutým bulvárem a přitom neobjevným, tuhle ´ameriku´ už známe: ´Politici žijí v představách, že pro ně platí jiná pravidla než pro lid, říká o Babišově dovolené u moře Přibáň´.

Takže vzkaz pro každého redakčního kuchaře lákajících titulků: ať je to o čemkoli a chceš-li se zalíbit svému čtenářstvu, při nedostatku negativních ingrediencí vraž do toho Babiše.

Na tribunách se Shakespeare necituje, i když by někdy měl

V relaci Osobnost plus téhož média zasedl k mikrofonu oblíbený IVAN TROJAN. Herec, jenž svoji roli zvládá, jak mu předepisuje profese, tedy naučit se bezchybně text a interpretací ho povýšit podle režisérových představ. Kdykoli ho uvidím na divadle či ve filmu, vždy mu budu věřit, ať bude četníkem, andělem či nyní čerstvě šarlatánem. Nedaří se však, jakmile vymění daný divadelní scénář za občanskou improvizaci a vybroušenou jevištní mluvu za sdělování nedomyšlených myšlenek skrzevá mikrofon. Jistěže má právo vyjádřit se k lecčemu jako každý jiný, ale i v tomto případě by byl dobrý po ruce nějaký korigující režisér.

Rozhovor vedla na svém vysezeném postu nezviklatelná Barbora Tachecí zcela v duchu, jak si tuto činnost představuje už léta, a s nasazením podle toho, koho hostí. Tentokrát byla pokorná a ničím hosta nedráždila, žádnou Trojanovu myšlenku (raději?) dodatečnou otázkou nerozvinula, žádnou ho nedonutila ke konkrétnímu vyjádření.  

Chybí slovo do vlastních řad

Herci třeba vadí šlendriánství: „Když se dělá nějaká práce a těm lidem je to úplně jedno, tak to mi taky vadí.“ Proč to však nedoloží poznatky ze své profese? Třeba připomenutím doslova odflinknutých výkonů některých kolegů z přeobsáhlé množiny osob, živících se hraním. Respektive živících se hraním si na herce. Nebo co přidat kritickou zmínku o domácí filmové tvorbě, která silně zaostává i za takovým Íránem, nejen dle festivalových cen soudě. Moderátorka zaspala.

Host se přizná, že pro něj je jednoznačně největší osobností Václav Havel, a přitom současně lituje, že kvůli politice, tedy svým názorům, přišel o některé přátele. Zkoumal proč? Myslí si, že velmi málo se v posledních letech hnulo školství, a že je nutno si položit otázku, kdo byl u moci a kdo za to může. Tak proč si na ni, když už moderátorka mlčí, neodpoví sám, přece žil a tvořil tady.

Nezná sice totalitu světové války, a přitom vypustí dost šokující srovnání „nacistické běsnění bylo menší zlo než to, co se v Československu odehrávalo v 50. letech“. Zřejmě si je jistý, že redaktorku ani nenapadne rozvinout téma třeba provokativní otázkou: „A kolik vesnic, pane Trojane, vypálili komunisti?“

Jo, je to fakt bída. Interview neboli rozhovor bývala vždy noblesní žurnalistická disciplína, v redakcích vyhrazená jen několika povolaným. Dnes je z něj pouhá macha (rychlá práce, šablonovité mělké neumělecké dílo, pouhá rutina), k čemuž bohatě přispívají sami lidé v médiích a dav sám sebe povolaných moderátorů.

 

Jiří Macků

Vložil: Jiří Macků

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace