Její lyrická dívčí krása brala dech. K životní lásce nenašla záletnice s tváří anděla odvahu. Tajnosti slavných
24.08.2020
Autor: Elekta film
Popisek: Démonická Vlasta Matulová ve svém ‘hříšném‘ filmovém debutu
Na první pohled sice nezářila jako Adina Mandlová, Lída Baarová či Nataša Gollová, přesto z ní byli všichni u vytržení. Krásná brunetka s výraznýma očima a sametovým hlasem patřila k největším talentům své generace.
Byla přirozená a sálala z ní vnitřní krása a síla. Ve čtyřicátých letech Vlasta Matulová zazářila velmi rychle, protože zaplnila na československém filmovém ‘trhu‘ díru – démonických femme fatale měli filmaři dostatek, chyběl jim ale lyrický dívčí půvab. Navzdory úspěchu a královským honorářům jí po válce nebylo co vytknout, přesto pak ve znárodněné kinematografii už pro ni nezbývalo místo a dnes si na ni vzpomene už jen málokdo.
Herečka Jana a zamilovaný student filozofie Jiří Sutnar (Svatopluk Beneš) v melodramatu Jana Alfréda Holmana Minulost Jany Kosinové; foto Elekta film
Doma našla podporu
Narodila se 31. října 1918 v Brně-Židenicích do rodiny holiče Jana Matuly a jeho ženy, kadeřnice Kateřiny, a měla bratra Jaroslava, který se stal vojákem z povolání. Rodiče byli oba vášnivými ochotníky, takže dceřinu lásku k divadlu všemožně podporovali, a když přišla s nápadem, že by se chtěla stát herečkou, nebyli proti. Po základní škole tudíž Vlasta vystudovala herectví na Státní konzervatoři v Brně, kde ji učili legendární Zdeňka Gräfová, matka Ladislava Peška Ema Pechová či Rudolf Walter, skvělý pedagog uměleckého přednesu. Už během studia začala hostovat v Zemském divadle Brno, na jehož jevišti strávila i první sezónu po absolutoriu v roce 1937. Na podzim 1938 přijala nabídku angažmá u známé kočovné společnosti Karla Jičínského, v níž hrála s legendárním Eduardem Dubským, strýcem pozdějších hvězd pop music Václava a Jana Neckářů.
Lékařka Marie a zpěvačka Tynda (Lída Baarová) v roce 1941 v dramatu Turbina; foto Slavia film
Andělsky čistá krása
V roce 1939 se stala členkou souboru Východočeského divadla v Pardubicích, s nímž mimo jiné vyrazila na pohostinská představení do lázní Luhačovice, které jí rázem změnilo život. Krásnou a talentovanou mladou herečku tam totiž viděli na jevišti nejen členové činohry Národního divadla Jarmila Kronbauerová a Eduard Kohout, ale hlavně také její šéf, režisér Jan Bor, jenž jí nabídl angažmá. Do pražského Národního divadla oficiálně nastoupila 1. dubna 1940 společně s brněnským kolegou Karlem Högerem. Okamžitě zazářila v řadě velkých rolí, nejvýraznějším představením válečných let se ale stalo drama Heinricha von Kleista Princ Homburský, které se stalo vynalézavým užitím německé klasiky proti okupantům a vyznělo jako protiválečný protest. Vlastin herecký projev v divadle za protektorátu zachytila edice gramofonových desek Divadelní profily, kterou řídil Jiří Frejka a která se snažila s maximální věrností uchovat především soudobé inscenace. „Její krása byla podivně chladná a andělsky čistá, ale pod tím ledem jako by svítil vnitřní oheň,“ napsal o ní později Eduard Kohout ve své knize Divadlo aneb snář.
Se Sašou Rašilovem starším ve své slavné dvojroli v melodramatu Modrý závoj; foto Elekta film
Osudová romance
Před kamerou se objevila poprvé hned v roce 1940 jako Toninka v romantické komedii Vladimíra Borského Čekanky, vzápětí ale dostala první velkou roli, která ji proměnila v hvězdu, hlavní postavu v melodramatu Jana Alfréda Holmana Minulost Jany Kosinové. Čtyři slavné kolegyně totiž už před ní tuto roli odmítly a také Vlasta se zpočátku zdráhala hrát postavu ne zcela mravnou, protože se obávala, nakolik může ovlivnit její profesní budoucnost. Velkého úkolu se ale nakonec zhostila výborně, své postavě dokázala předat svoji andělskou krásu, do níž se mísila vášeň. Film měl obrovský úspěch a kritika o ní psala jako o zjevení. Okamžitě totiž pochopila odlišnost herectví na jevišti a před kamerou, dokázala se oprostit od divadelního patosu a častým natáčením se pak jenom dál zdokonalovala. Vzápětí si zahrála dceru císařského rady Ullika, lékařku Marii, v dramatu Otakara Vávry Turbina a Melanku Burdychovou, které otec brání ve sňatku s chudým architektem, v dramatu režiséra Jiřího Slavíčka Pantáta Bezoušek.
Celimena v Molièrově veršované klasicistní komedii z roku 1666 Misantrop – Národní divadlo 1945; foto archiv.narodni-divadlo.cz / Josef Heinrich
Konečně spolu
V roce 1941 konečně stanula před kamerou s kolegou z Národního divadla, do něhož byla po celý život zamilovaná, Karlem Högerem. Režisér Jan Alfréd Holman jí nabídl hlavní dvojroli Heleny a její slepé sestry-dvojčete Marty v melodramatu Modrý závoj. V dvojroli dvojčat, které jsou na pohled k nerozeznání, ale povahově zcela odlišné, rozehrála Vlasta naplno své umění a díky hereckým výkonům, skvělé hudbě a kameře měl film velký úspěch. Navíc má i dokumentární hodnotu, protože se odehrává v prostředí rozhlasu, takže v něm můžeme vidět vynikajícího violoncellistu Ladislava Zelenku, Orchestr F. O. K. i známého dirigenta Otakara Paříka. Tenkrát také započal její platonický vztah s Karlem Högerem. Jiskřilo to mezi nimi, navzájem se obdivovali, nikdy ale nepřekročili hranice a jejich vztah zůstal nenaplněný. „Byl tak dokonalý, že bych vedle něj vypadala jako nicka. A to pro ženskou není to pravé,“ napsala Vlasta později ve svých pamětech.
(Pokračování ve středu 26. srpna)
Vložil: Adina Janovská