Odpůrci Mariánského sloupu se nejspíš při hodinách dějepisu flákali. A existuje na 'zamini' tajná diverzní jednotka? 5x pondělí Pavla Přeučila

Foto: Hans Štembera

Popisek: Socha Panny Marie na vrcholu Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze

Při psaní dnešních komentářů jsem si interně nařídil, že v nich tentokrát ani jednou nezmíním nejfrekventovanější slovo posledních dnů, vy víte jaké, označující epidemii, jež se vylíhla kdesi v Číně. Stejně tak jsem se zařekl, že se onomu tématu zdaleka vyhnu, protože je tu spousta dalších událostí, které stojí za povšimnutí. A tak jsem se trochu blíže podíval na hysterické reakce kolem Mariánského sloupu v Praze, podivil se existenci diverzantů na ministerstvu zahraničí, zamyslel se nad podivnými nápady na zpoplatnění nejpopulárnějšího hobby Čechů, nebo se kouknul na zoubek jedné z nejpitomějších směrnic EU.

V sobotu v poledne požehnal arcibiskup kardinál Dominik Duka Mariánskému sloupu na Staroměstském náměstí, a jak už je v našich krajích v poslední době zvykem protestovat proti všemu, našla se i hrstka odpůrců, kteří považují Mariánský sloup za symbol potupy českého národa Habsburky. Vynikal mezi nimi zejména jakýsi šílenec, který se pomocí megafonu pokoušel přeřvat projevy kardinála Duky a dalších osobností. Nejsem věřící a církevní zvyky, modly či obřady mi nic neříkají, nicméně dovoluji si je považovat za součást našich historických tradic, které zde mají své místo. I proto mne neskutečná hysterie odpůrců sloupu donutila k tomuto malému zamyšlení.

Replice Mariánského sloupu, který padl za oběť rozvášněným odpůrcům habsburské dynastie v roce 1918, požehnal v sobotu po poledni po bohoslužbě v Týnském chrámu Mons. Dominik Duka, 36. arcibiskup pražský, metropolita a primas český; foto Hana Brožková 

Znají vůbec odpůrci naši historii?

Tihle pohrobci ožralého Franty Sauera, který se svými stejně podroušenými kamarády při jednom ze svých tahů Prahou sloup v roce 1918 zboural, by se měli především vrátit do školy a kapánek se doučit dějepisu. Jejich podivná a zcela vykonstruovaná doktrína, hlásající, že sloup je symbolem naší poroby a oslavuje jakousi nadvládu Habsburků. Pokud by za svých školních let dávali pozor a neulejvali se, věděli by, že přemyslovská linie nevymřela se smrtí posledního vládnoucího Přemyslovce, Václava III., ale pokračovala po přeslici právě v dynastii Habsburků. Ostatně už samotný Václav III. byl po své matce Gutě Habsburské Habsburkem, čili Habsburkové vládli na českém trůnu už dávno před nástupem jejich dynastie. Tyhle historické skutečnosti zcela správně připomněl ve svém projevu i kardinál Duka a podle mne by je měl znát i takový europoslanec Jan Zahradil (ODS), který stál v čele odpůrců sloupu a papouškoval cosi o habsburském útlaku.

Byli jsme za Habsburků opravdu porobeným národem?

Mariánských sloupů se sochou Panny Marie najdeme v našich zemích stovky a všechny připomínají určité významné, mnohdy tragické události v dějinách, ať už to byly války či epidemie. Ten na Staroměstském náměstí nechal postavit habsburský císař Ferdinand III. v roce 1650 jako poděkování Pražanům a Panně Marii za obhájení Prahy před švédskými vojsky v roce 1648. Přesto se odpůrci sloupu dodnes ohánějí takovými nesmysly, jakože byl sloup vztyčen jako připomínka násilné rekatolizace českých zemí po bitvě na Bílé hoře, kde se zrodil kult Panny Marie Vítězné. Mnozí Češi bohužel dodnes žijí v přesvědčení, že za Habsburků jsme byli jakýmsi porobeným národem, vládla zde doba temna, kdy jsme byli málem národem otroků, a kdesi cosi. Hojně to podporovala i řada spisovatelů, mezi nimi vyniká i dílo Aloise Jiráska Temno. Tohle vidění dějin bylo hojně podporováno komunistickou ideologií, a jak je vidět, přežívá dodnes.

Jak vidno, i spousta veřejně či politicky činných lidí má notné mezery ve znalostech naší historie. První příslušnicí habsburského rodu na českém trůnu byla Guta, manželka Václava II., která byla korunována v roce 1297. V té době už měla téměř osmiletého syna, pozdějšího panovníka Václava III., o tři roky mladší dceru Elišku, pozdější manželku Jana Lucenburského a matku císaře Karla IV., a roční Markétu. Zemřela krátce po své korunovaci v pouhých šestadvaceti letech a o šest let později ji po panovníkově boku nahradila teprve patnáctiletá Eliška Rejčka. 

Mezi vládnoucími Habsburky byla řada velkých osvícenců a reformátorů. Stačí si jen vzpomenout na Rudolfa II., který udělal z Prahy centrum kulturní Evropy, nebo na reformátorské úsilí Marie Terezie či Josefa II. Tohle všechno odpůrcům sloupu jaksi uniká. Podobně uhozené byly i nechutné politické tahanice o to, čí podpis smí či nesmí být na listinách, vložených do základů Mariánského sloupu. Podle mne je výsostným právem Společnosti pro obnovu Mariánského sloupu rozhodnout, čí podpis tam bude, zda tam budou čelní představitelé státu a hlavního města, nebo i podpisy všech, kdo se o obnovu sloupu zasloužili, ať už finančními dary nebo svou podporou.

Kardinál Duka to ve svém projevu vyjádřil zcela pregnantně, když uvedl, že když se po 2. světové válce dokázali usmířit tak nesmiřitelní nepřátelé, jako Francie a Německo, kdy si podali ruce generál Charles de Gaulle a německý kancléř Konrád Adenauer, mohli by se konečně usmířit i zastánci obnovy sloupu a jeho odpůrci.

Existuje stále na ministerstvu zahraničí utajená diverzní jednotka?

Před pár dny zahýbalo naší politickou scénou prohlášení běloruského prezidenta Lukašenka, že protesty v ulicích běloruských měst jsou organizovány ze zahraničí, a jmenovitě uvedl Polsko, Velkou Británii a Česko. Náš ministr zahraničí Tomáš Petříček to v prohlášení pro ČTK striktně odmítl, ale zároveň trochu zvláštně poznamenal, že od Lukašenka neviděl žádný důkaz, že by česká vláda měla s těmito protesty něco společného. A ejhle, onen důkaz, nebo alespoň jakýsi náznak toho, že naše ministerstvo strká prsty tam, kam nemá, vypadl přímo z úst bývalého velvyslance v USA a Rusku, diplomata Petra Koláře. Vím, zní to jako nějaká nejapná konspirační teorie, ale Kolář se během rozhovoru pro Radiožurnál pochlubil, že na ministerstvu zahraničí spoluzakládal jakousi utajenou diverzní jednotku.

Petr Kolář ve zpravodajství ČT24. Bývalý diplomat a náměstek ministra zahraničních věcí v době ministra Cyrila Svobody vystudoval etnografii a folkloristiku, od roku 2014 spolupracuje s americkou advokátní kanceláří Squire Patton Boggs a s think tankem Evropské hodnoty a angažuje se v Iniciativě pro evropské hodnoty. Je otcem kontroverzního starosty Prahy 6 Ondřeje Koláře; foto ČT 

„Když jsem byl náměstkem ministra zahraničí (2005), tak jsme založili na ministerstvu zahraničí takovou trošku diverzní jednotku, která měla mimo jiné za úkol podporovat občanskou společnost v těch zemích, kde ještě demokracie nebyla na vzestupu, a dělali jsme to s vědomím toho, že je to náš vlastní zájem, že čím víc se bude svoboda a demokracie šířit Evropou, tak my se budeme cítit bezpečněji,“ prozradil Kolář. A je to venku. Co si máme pod onou diverzní jednotkou představovat, může být různé. Může se za tím skrývat finanční podpora protirežimních organizací a jednotlivců, může to být jejich podpora formou dodávek různých materiálů, tiskovin a podobně a může to být i podpora vysíláním jakýchsi 'zelených mužíků', kteří se na organizaci nepokojů podílejí. Jen si vzpomeňme, jak to začínalo na Krymu. V této souvislosti by mne tedy zajímalo, zda ona diverzní jednotka ještě stále existuje, a v případě, že ano, kdo ji řídí a kdo ji platí. 

Houbaři, připravte si peněženky, už se na vás zase šije bouda

Už jednou jsem se ve svém komentáři pozastavoval nad nápady některých soukromých majitelů lesů, kteří uvažovali o zpoplatnění vstupu do lesů, a dokonce i o jakýchsi povolenkách na sběr hub a lesních plodin. Teď se tyto hlasy vracejí, a dokonce jim propůjčují své jméno věhlasní odborníci, jako Róbert Marušák, děkan Fakulty lesnické a dřevařské ČZU v Praze. Ten ve svém rozhovoru pro  iDnes (ZDE) zdůrazňoval, jaké náklady mají majitelé lesů s jejich údržbou, vysazováním nových a jediným jejich příjmem je přitom jen prodej dřeva. Proto prý nápady na zpoplatnění sběru hub dokonce i ve státních lesích chápe, a i když je zrovna nepodporuje, poukázal zároveň na to, že v řadě zemí, jako třeba v Rakousku nebo v Itálii, je to běžná praxe.

Nad takovou krásou srdce každého vášnivého houbaře zaplesá. Houbaření je český sport a zpoplatnit sběr lesních plodů a hub se u nás neodvážili ani feudálové. Zato současné 'panstvo' přichází s jedním skvělým nápadem za druhým. Možná není daleko doba, kdy budeme platit daň ze vzduchu, který dýcháme; ilustrační foto pixabay.com 

Zcela chápu, že v dnešní době, poznamenané krizí, hledá každý, jak víc vydělat. Ale zkusit národu houbařů, jakým Češi jsou, zpoplatnit jejich národní hobby, by mohlo znamenat revoluci, což přiznal i samotný akademik. Ani v dobách takzvaného feudálního útlaku si vrchnost nedovolila zakázat nebo zpoplatnit sběr lesních plodin včetně hub, což patřilo mnohdy k základům obživy těch nejchudších. Upřímně řečeno, vůbec si nedokážu představit, jak by to vlastníci lesů praktikovali. To by se jako lesy oplotily a u vstupní brány by stáli jacísi celníci, kteří by vybírali podle počtu holubinek či hříbků příslušné poplatky? A mělo by se jinak platit za méně ceněné druhy hub a více za ty kvalitnější, jako hřiby nebo křemeňáky? Nebo se budou po lesích plížit tajní agenti a počítat, kolik houbiček kdo nasbíral? Nemůžu si pomoct, ale tyhle nápady už fakt překračují hranice lidské blbosti. Nicméně doba, vymknutá z kloubů, šílí, řečeno slovy klasika a ústy mladého prince dánského, a tak abychom se za pár let nedivili.

V Bruselu už nevědí, co roupama dělat

Ona Shakespearova slova o šílící době by sedla jako ulitá i na další událost, která jen dokazuje, že  Evropa má kdesi svou utajenou líheň blbců, kteří nevědí, roupama co dělat, a tak vymýšlejí pitomosti. Doslova poprask u naší mužské populace totiž způsobila před pár dny zpráva, že podle přijaté směrnice Evropské unie budou muset otcové povinně absolvovat alespoň část mateřské dovolené a ženy budou na tu dobu moci nastoupit do práce. Pokud by tak neučinili, rodina by přišla o rodičovské příspěvky. Později se sice vysvětlilo, že šlo o tradiční novinářskou negramotnost, protože si někdo nedokázal text pořádně přeložit, a ve směrnici žádná povinnost dvouměsíční mateřské dovolené pro muže není. Jde prý pouze o doporučení, které mohou a také nemusí jednotlivé členské země implementovat do svých zákonů. O povinnost prý (zatím) nejde. Češi, jako národ vtipálků, začali okamžitě rozebírat možnost, jak by nahradili ženy i v době kojení a zda by se je podařilo rozdojit, jako se to kdysi prý podařilo v Sovětském svazu s kozlem. Dokonale to rozebrala ve svém blogu na iDnes (ZDE) ekonomka Markéta Šichtařová.

Pánové, těšte se, možná budete na 'příkaz shora' i kojit! Jenže buď chlap své děti miluje, láskyplně se o ně stará a hravě zastoupí téměř ve všem matku, nebo to v něm prostě není. A pak ho k otcovské lásce nedokope žádná bruselská směrnice ani hrozba sankcí; ilustrační foto pixabay.com 

Ta se nijak netají tím, že tenhle výmysl bruselských soudruhů považuje za pitomost, ale zároveň varuje, že jde o součást pověstné salámové metody. Dnes sice sankce jen mohou být, ale příště už budou muset být. Zaryté evropské feministky považují tuhle směrnici za velké vítězství, ale v praxi jde o další nesmysl, který by měl ztížit život nejen pracujícím lidem, ale i zaměstnavatelům. Ti jsou dnes povinni držet ženě na mateřské místo a zpravidla na ně berou po tu dobu někoho na zástup. A teď si představte, že žena, plníc evropskou směrnici, předá otěže domácnosti do rukou mužíčka a nastoupí do práce. Zaměstnavatel tak bude muset na dva měsíce ten její zástup vyhodit a po uplynutí této doby znovu řešit obsazení místa. No není to padlé na hlavu?

Blbost lidská dosáhla až do vesmíru

A na závěr dnešních komentářů jsem se vydal do dalekého vesmíru. Americká kosmická agentura NASA se v důsledku tlaku některých lidskoprávních organizací odhodlala po vzoru kulturních institucí, filmových a televizních společností zcenzurovat názvy kosmických objektů. Ty jsou vedle vědeckých označení písmeny a čísly často vědeckou komunitou pojmenovávány přezdívkami. Podle prohlášení NASA však šlo často o necitlivá, škodlivá, diskriminační, či dokonce rasistická označení, s kterými se musí zatočit. Jako první doplatila na tohle celosvětové šílenství mlhovina Eskymo, jinak označovaná jako NGC 2392, o které NASA prohlásila, že „označení Eskymo je široce vnímáno jako koloniální termín s rasistickou historií, používaný při označení domorodých obyvatel arktických oblastí“. Zmizí i označení dvojice spirálních galaxií, známých jako Galaxie siamských dvojčat, zkoumají a přehodnocují se desítky, možná stovky dalších názvů kosmických objektů.

Souhvězdí Panny znali už ve starověké Mezopotámii a v historii bylo ztotožňováno s každou významnější bohyní včetně Ježíšovy matky Marie. Je viditelné především na jaře a říká se, že právě tehdy Persefona vystoupila z podsvětí. Nyní ale hrozí, že se i název tohoto souhvězdí, které je součástí zvířetníku, také stane obětí současných 'hodnot rozmanitosti a inkluze'; foto treking.cz 

Thomas Zurbuchen, administrátor ředitelství pro vědecké mise NASA ve Washingtonu, to kajícně okomentoval slovy: „Podporuji naše pokračující přehodnocování názvů, jimiž označujeme astronomické objekty. Naším cílem je, aby všechna jména byla v souladu s našimi hodnotami rozmanitosti a inkluze a budeme aktivně spolupracovat s vědeckou komunitou, abychom to napravili.“ Na tenhle podivný trend by tak mohla doplatit například třeba i souhvězdí Indián, a co teprve takové souhvězdí Panny. To by se v rámci té jediné a správné terminologie mělo nazývat Souhvězdí dosud neposkvrněné osoby s vaječníky, protože panna je už dávno nepatřičné označení a nemusí označovat podle jistých aktivistů pouze osobu ženského pohlaví. Jak dále NASA dále ve svém prohlášení uvádí, „často zdánlivě neškodné přezdívky mohou být škodlivé a snižovat vážnost vědy. Agentura bude spolupracovat s odborníky na rozmanitost, začlenění a spravedlnost v astronomických a fyzikálních vědách, aby získala pokyny a doporučení pro další přezdívky.“ Zkrátka a dobře, můžeme se připravit na pořádný bordel v učebnicích a jsem jen zvědav, kdy dojde i na zeměpisné názvy. Takové Panenské ostrovy nebo Černá Hora na tom budou dost blbě. Originální dokument NASA najdete ZDE.

Vložil: Pavel Přeučil