Na pověry nevěřil a silnou vůlí dokázal přibrzdit i vlastní smrt. Zaúřadoval prokletý Faust? Tajnosti slavných
14.08.2020
Foto: FSB / Vladimír Souček
Popisek: Petr Čepek v hořké komedii z protialkoholní léčebny Dobří holubi se vracejí
VIDEO Ze svých zásad nikdy neustupoval, klidně si troufl odmítnout i majora Zemana. Po Havlově boku jednal i s předsedou vlády Adamcem, politické ambice ale neměl. (Pokračování ze středy 12. srpna)
Od roku 1972 z pražského Činoherního klubu postupně odcházeli Jaroslav Vostrý, Jan Kačer, Leoš Suchařípa… V té době se Petr Čepek seznámil během natáčení dramatu Juraje Herze Morgiana s krásnou mladou kolegyní Helenou, brzy ji požádal o ruku a do roka se jim narodila dcera Petra. Manželské štěstí ale trvalo jen krátce, začaly se vršit spory, které zpravidla začaly nějakou prkotinou a gradovaly v scény, řev a házení předmětů, což prý nejhůř snášela malá Petra. Nakonec od něj manželka utekla do náruče hudebníka a textaře Zdeňka Rytíře, šuškalo se, že na rozpadu manželství měla lví podíl i Petrova nevěra. Ta sice nikdy potvrzena nebyla, cholerik ale rozhodně byl a až časem se mu podařilo vnitřní vztek a temperament alespoň částečně zkrotit.
Štefko a Zuza Javorová (Helena Bártlová) v klasické komedii Jozefa Gregora Tajovského Ženský zákon – Činoherní klub 1976; foto vis.idu.cz / Miloň Novotný
Zemana odmítl
V polovině sedmdesátých let si pak pořádně zavařil, když odmítl hrát ve známém seriálu Třicet případů majora Zemana, což si dovolil málokdo. Původně měl účinkovat v dílech z let 1967 a 1968, Klauni a Štvanice. Následoval zákaz dalšího působení na Barrandově. „Najednou nastalo dvacet let ničeho. Měl jsem to štěstí, že mě obsadil Menzel a že jsem si zahrál ve Vesničce střediskové, v Postřižinách anebo ve Veteránech, tak to byly špičkové věci té doby a mezi tím nic,“ prozradil později časopisu Týden. V ‘čase dlouhého bezčasí‘, jak nazval sedmdesátá a osmdesátá léta, nakonec zůstal alespoň duchovní oporou souboru Činoherního klubu.
Trhák
Psychicky vyčerpaný produkční Šus v ztřeštěné hudební komedii režiséra Zdeňka Podskalského
Konkurz na manželku
V decimovaném souboru Činoheráku zápasil o zachování umělecké úrovně a ducha přátelské solidarity a se stejnou opravdovostí pojímal vztahy se ženami. Přestože byl přitažlivý a populární, zažil i dlouhé období osamělosti. „Táta dlouho vybíral, než si vzal Ivanu (třetí manželka Čepka – pozn. red.). Dámy procházely mojí cenzurou. Rodiče se rozvedli, když mi byly čtyři roky, víkendy jsem ale trávila s ním,“ prozradila hercova starší dcera z druhého manželství, výtvarnice a počítačová grafička Petra, v dokumentu, který k dvacátému výročí jeho smrti připravila televize Barrandov. Letuška Ivana také přispěla ke zkrocení jeho temperamentu a v roce 1987 se jim narodila dcera Kristýna.
Člen stolní společnosti a Vlastička od Rajských (Mahulena Bočanová) v dramatizaci stejnojmenné novely Bohumila Hrabala Obsluhoval jsem anglického krále – Divadlo na Vinohradech 1989; foto vis.idu.cz / Miroslav Pokorný
Politiku dělat nechtěl
V létě 1989 podepsal stejně jako další herci výzvu Několik vět a po 17. listopadu právě do ‘jeho‘ Činoherního klubu přišli studenti informovat, co se stalo na Národní třídě. Zúčastnil se klíčové schůze divadelníků v Realistickém divadle a založení Občanského fóra. Byl vybrán i do delegace, která v čele s Václavem Havlem jednala s tehdejším předsedou vlády Ladislavem Adamcem. Přesto neměl politické ambice. „Zapojil jsem se jako každý v listopadu ‘89. Vzdal jsem to, když přestaly velké mítinky a začalo se tvrdě pracovat. V Občanském fóru se vytvořil tým specialistů a já viděl, že tam nemám co dělat,“ vysvětlil své zmizení z politické scény. Vrátil se na jeviště a se spoustou svých postav měl mnoho společného. Vždycky si stál za svým a říkal „ne“ tomu, co považoval za nespravedlivé. Navíc se svým postojem nechlubil, protože ho nepovažoval za výjimečný.
Lekce Faust:
Faust v podání Petra Čepka je obyčejný muž z ulice, vytržený ze všedního života, v němž otázky
po smyslu lidské existence nemají místo. Všetečná zvědavost ho strhne do dobrodružství ducha, v němž se rozplyne jeho vlastní nicotná osobnost, ale v němž nabývá na významu odvěký spor mezi Bohem
a Ďáblem o lidskou duši.
Prokletý Faust
Po krátkém ‘hostování‘ na politické scéně se vrátil k herectví, konečně převzal upíraný diplom a začal učit s Věrou Galatíkovou na DAMU. Bohužel už jen krátce. Zákeřná rakovina slinivky mu připravila velmi kruté bolesti a strádání. Propukla u něj v roce 1992 při natáčení koprodukčního filmu Jiřího Švankmajera Lekce Faust, v níž hrál hlavní roli. „Mezi herci se traduje, že Fausta je lepší nechat spát, protože nosí problémy, nemoci a smrt,“ svěřil se médiím jeden z jeho kolegů. „Petr ale na pověry moc nevěřil, navíc ho role doslova očarovala. Když ho skolila nemoc, spíš si uvědomoval, že mu jeho tělo účtuje za uplynulý život. Nijak se totiž nešetřil, pil i kouřil se stejnou vášní, jako hrál.“ Nepomohla ani operace, doslova se ztrácel před očima. Během posledních prací na filmu už ho sužovaly ukrutné bolesti, jeho zodpovědnost byla ale silnější.
Slavný spisovatel a Olga (Ivana Chýlková) v hořké komedii Díky za každé nové ráno, kterou natočil režisér Milan Šteindler podle scénáře Haliny Pawlowské; foto ČT
Ovládl i smrt
Naposledy stanul před kamerou jen pár měsíců před smrtí, v komedii režiséra Milana Šteindlera Díky za každé nové ráno. Pak se uchýlil na chalupu do Horní Kalné, a když už nedokázal bolesti vydržet, svěřil se do rukou lékařů ve vrchlabské nemocnici. Když v září 1994 umíral, vážil sotva třicet kilo. Nikdo za ním nesměl, nechtěl, aby ho někdo takhle viděl. Láska k milované ženě, která s ním trávila poslední chvíle v nemocnici, byla prý tak velká, že dokonce dokázal přemoci i smrt. S posledním výdechem podle personálu nemocnice počkal na krátký okamžik, kdy se jeho žena vzdálila od lůžka. Nechtěl prý, aby ho viděla zemřít. Nezapomenutelný Petr Čepek navždy odešel 20. září 1994, pouhé čtyři dny po svých 54. narozeninách, a za svého Fausta získal Českého lva in memoriam. Rodinná tradice ale pokračuje dál. Jeho mladší dcera Kristýna je od sezóny 2016-2017 kmenovou dramaturgyní Městského divadla Kladno a o dva roky mladší bratr Karel Čepek se k definitivnímu rozloučení s jevištěm také ještě neodhodlal.
Vložil: Adina Janovská