Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

U matury propadl, diplom mu nedali. A první velkou roli šoupli rovnou do trezoru. Tajnosti slavných

12.08.2020
U matury propadl, diplom mu nedali. A první velkou roli šoupli rovnou do trezoru. Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Petr Čepek ve své první velké roli, jako Ondřej z Vlkova v historickém dramatu režiséra Františka Vláčila Údolí včel

FOTO Dělal vše pro to, aby se nestal hvězdou, uměl totiž rázně říkat NE. Zásadový chlap a dobrák s tváří ďábla, zamlklý, tajuplný… Démonický černý myslivec přiváděl fanynky k šílenství.

Když ho režisér František Vláčil spatřil v roce 1967 poprvé, hulákal prý na celé kolo, co mu to tam šoupli za černookého cikána, když chtěl typického Slovana. Nakonec ale byl s výkonem Petra Čepka v historickém dramatu Údolí včel tak spokojen, že mu vzápětí svěřil hlavní roli i v poválečném dramatu Adelheid. Vedle něj prostě neměl na jevišti ani před kamerou nikdo šanci. Někdy uchvátil temperamentem, jindy zase tajuplností, přesto ve smyslu prvenství na jevišti nikdy ambiciózní nebyl, na svých postavách ale pracoval důkladně a pečlivě. „Zdaleka nejlehčí je dělat ze sebe kdykoliv použitelnou loutku a nechat všechnu zodpovědnost na někom jiném. Herec ale není panáček, kterého lze postavit kamkoliv, aby tam zahrál,“ říkával Petr Čepek. Byl známý svým vrozeným smyslem pro spravedlnost a morálku, jímž si nadělal spoustu problémů. „Byl tak čestnej, až byl nesnesitelnej,“ prohlásil o něm kdysi jeho spolužák Ladislav Mrkvička.

 

Andreas v lyrické komedii Vítězslava Nezvala Milenci z kiosku – Divadlo Petra Bezruče Ostrava 1962

Andreas v lyrické komedii Vítězslava Nezvala Milenci z kiosku – Divadlo Petra Bezruče Ostrava 1962; foto vis.idu.cz / František Krasl

U maturity propadl

Narodil se 16. září 1940 na pražském Smíchově, i když oba jeho rodiče pocházeli z obce Hrabůvka v Beskydech. Maminka Miluška měla hudební vzdělání, otec Karel zase nade vše miloval divadlo. O dva roky později do rodiny přibyl druhý syn Karel. Krátce nato ale tatínek těžce onemocněl, musel se podrobit nutné operaci, po níž zemřel na plicní embolii, a vdova s dětmi se pak vrátila k babičce do Hrabůvek. Petr už odmalička vypomáhal v okolních statcích, ze všech sil se snažil zastoupit otce a živit rodinu. Po smrti prarodičů se přestěhovali do Ostravy-Poruby, kde maminka získala místo ředitelky hudební školy se slušným platem. Díky tetě, která hrála s ochotníky, přišel Petr do užšího kontaktu s divadlem a ve třinácti letech poprvé stanul na jevišti v pohádce Zlatovláska. Před maturitou na gymnáziu už měl o své budoucnosti jasno, takže se cesty obou bratrů rozdělily. Zatímco Karel šel na hudební konzervatoř, Petr byl v roce 1958 přijat na pražskou DAMU, přestože u maturity propadl z ruštiny.

 

Petr Hudec v černé komedii Antonína Máši Hotel pro cizince

Petr Hudec v černé komedii Antonína Máši Hotel pro cizince; foto imdb.com

Ke státnicím se nedostavil

Herectví studoval v legendárním ročníku Miloše Nedbala, k jeho spolužákům patřili Josef Abrhám, Marie Málková, Jiří Krampol, Jana Drbohlavová či Ladislav Mrkvička. Během studia si přivydělával každou prací, která se namanula, občas účinkoval i v amatérských divadlech. Navzdory talentu a píli si ale nakonec absolventský diplom do desek nezaložil. V roce 1962 se totiž zúčastnil s kamarády studentského majálesu, během nějž Ladislav Mrkvička vylezl na tramvaj a sundal kladku, aby do nich nemohla najíždět. Jenže ho přitom vyfotografoval příslušník StB. Událost vyšetřovala policie a Mrkvička byl vyloučen ze školy. Na schůzi, která o jeho vyloučení hlasovala, všichni zvedli poslušně roku, jenom Čepek řekl ne. „Když nebudu já připuštěn k obhajobě a budu vyloučen, tak on také odmítá obhajovat, a předčasně ukončil studium na DAMU,“ zavzpomínal později Mrkvička. Petr prostě odešel středem a na protest se k státním závěrečným zkouškám nedostavil.

 

Poručík v záloze Viktor Chotovický a Adelheid Haidenmannová (Emma Černá)v poválečném dramatu režiséra Františka Vláčila Adelheid

Poručík v záloze Viktor Chotovický a Adelheid Heidenmannová (Emma Černá) v poválečném dramatu režiséra Františka Vláčila Adelheid; foto Bonton Home Video

Domov v Činoheráku

Nedostudovaný herec se vrátil domů na severní Moravu nejprve strávil jednu sezónu na jevišti ostravského Divadla Petra Bezruče. Tam také potkal první velkou lásku, křehkou baletku Janu, manželství se ale brzy rozpadlo po zjištění, že by zůstalo bezdětné. Petr totiž toužil po dětech víc než po čemkoliv jiném a tohle překousnout nedokázal. Povinnou vojenskou službu absolvoval v řadách Armádního uměleckého souboru, mezitím už ale začalo v Praze vznikat v ulici Ve Smečkách jedno z prvních divadel malých forem, jehož základem se stala ostravská skupinka mladých herců v čele s Janem Kačerem. Zrodil se Činoherní klub a Petr u toho nemohl chybět. „Byl to každodenní zápas o sen mladosti, ale i touha žít ve shodě se sebou samým. Jednou přijde čas, který přinese s nějakým novinářem otázku: Co pro mne znamená být hercem právě v Činoherním klubu? Znamená to pro mne všechno. Pevnou půdu pod nohama, moudrost kamarádství, které hledáme obvykle celý život, abychom ho nakonec nenašli, i pocit nevyhlašovaného porozumění. Je to místo, kde se především odehrává můj život,“ podělil se kdysi o své nejniternější pocity.

 

Kilián v dramatu Aleny Vostré Na ostří nože – Činoherní klub Praha 1968

Kilián v dramatu Aleny Vostré Na ostří nože – Činoherní klub Praha 1968; foto vis.idu.cz / Vilém Sochůrek

Šup s ním do trezoru

V Činoherním klubu doslova exceloval, takže si ho brzy všimli i v televizi a na Barrandově. V roce 1966 mu režisér Antonín Máša nabídl první hlavní roli v černé komedii Hotel pro cizince, který patří k nejvýznamnějším filmům šedesátých let a v němž byly role psány hercům z ‘Činoheráku‘ takzvaně na tělo. Vzápětí zazářil ve Vláčilově Údolí včel, v němž se režisér František Vláčil vrátil k tématu náboženského dogmatismu, které zachytil už předtím ve filmu Ďáblova past. Jenže fanatická oddanost ideologii nabízela v době uvedení filmu analogii k bezmyšlenkovitému následování režimu, takže byl film počátkem normalizace zařazen na seznam nežádoucích, tzv. trezorových snímků. Mezitím se rozjela Čepkova spolupráce s televizí, postupně posbíral řádku vedlejších rolí v inscenacích, a přestože většina z nich byla bezejmenných, díky své vizáži a výkonům se začal usazovat v povědomí diváků.

 

Černý myslivec v Babičce Boženy Němcové, kterou natočil v roce 1971 pro Československou televizi Antonín Moskalyk

Černý myslivec v Babičce Boženy Němcové, kterou natočil v roce 1971 pro Československou televizi Antonín Moskalyk; foto ČT

Uhrančivý myslivec

Na jevišti nebyl nikdy ambiciózní, nesnažil se stát tím prvním a posledním. Na svých postavách vždycky pracoval důkladně a pečlivě, slavné jsou jeho role v představeních Obsluhoval jsem anglického krále, Smyčka, Ten, který dostává políčky či John Gabriel Borkman. Nebyl však jen charakterním hercem a kolegové o něm říkávají, že nikdy nezkazil žádnou legraci a mnohdy byl i strůjcem různých kanadských žertíků. Činoherní klub se stal nejen jeho prací, ale také domovem, jenže svobodná a tvůrčí atmosféra vydržela pouze tři roky. Pak přišla sovětská okupace a následná normalizace. Po roce 1970 přišlo do divadla nové vedení a řada her, ve kterých dříve Petr hrál, byla stažena z repertoáru. V roce 1971 zazářil s Ivou Janžurovou jako syfilitik Pavel Malina ve slavném dramatu Juraje Herze Petrolejové lampy, o rok později pak uchvátil televizní diváky jako uhrančivý černý myslivec v Moskalykově zpracování Babičky Boženy Němcové. Pod hřívou smolně černých vlasů a hustým obočím zářila jeho bledá tvář a hlavně velké zelené oči, jejichž pronikavý pohled tak fascinoval i znepokojoval, že z něj divačky dostávaly třesavku.

(Pokračování v pátek 14. srpna)

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace