Jak to mám já se svými cachtajícími se prezidenty. A vůbec, proč jsme my voliči takoví volové? Co zaujalo Jiřího Macků

Foto: Facebook

Popisek: Prezident Zeman ve svém Challengeru

FOTO „Chtěl jsem se zeptat: co to je za pána?“ skočil host pořadu XTV Podtrženo sečteno hned na začátku v řeč moderátoru Xaverovi při pohledu na všeobecně poměrně známou tvář na obrazovce. „To je Zeman?“ podivil se udiveně. „On ještě žije? Že jsem ho tak dlouho neviděl. Už si ani nevzpomínám, kdy jsem slyšel jeho sytý témbr nebo nějaký bonmot. Je ještě prezidentem téhle země?“ (Všichni, kteří tento monolog považujete za humorný, máte nyní několikasekundový prostor decentně se smát až nevázaně řehtat.)

Otázkám poněkud pobledlého a jako vždy vstřícně se tvářícího Xavera čelil muž odhodlaného tvrdého až přímo mussoliniovsky sveřepého výrazu, jižansky krásně opálený (Sicílie, přepísknutý samoopalovací krém, Dermacol?). K tomu nasazen suverénní všeznalý pohled lidí od fochu zvaného komentátor. Jistý Petr Holec - všude byl, všechno zná, do všeho už psal.

Jak to dopadá, když ambice jsou velké  

Téma mediálně nadhozené šéfovým mluvčím Ovčáčkem bylo vskutku prezidentské, byť již omšelé: léto, dovolená, rybník v Novém Veselí na Vysočině, nafukovací člun. Leč počasí tentokrát plavbě zprvu nepřálo, což ovšem nezabránilo oběma diskutujícím téma prezidenta na gumovém plavidle humorně rozvinout.

„Lid to chce vidět,“ usoudil Holec. „Já jsem si kolikrát říkal, že by na to mohli prodávat vstupenky,“ přihodil Xaver. „Jako když je výlov, lidi by stáli kolem a tleskali, vy reportéři byste o tom informovali širokou veřejnost…“ „A nakonec by si mohl někdo prezidenta vylovit,“ vynesl trumf Holec. (Zde lze čtenářstvu v pobaveném smíchu pokračovat, třeba při představě jiného sportovního výkonu, dejme tomu Xaverovy gymnastické sestavy se stuhou.)

Komentátor Holec, foto repro

No, jako námět na humornou povídku prosím, takový Jerome Klapka Jerome by si na něm jistě smlsnul. Ale za mě nic pro domácí, a navíc různými averzemi postižené občas zaprděné autory. Byť jsou někteří prezidenti mé země, jací jsou, je slušné vzdát jim alespoň základní povinnou úctu. V podání těch dvou ´klapků´ to však neklaplo, bylo to jenom přetrapné vtipkování. Jenže co s tím, když jeden se snaží dotáhnout to počtem moderovaných pořadů až na výkonnostní úroveň ředitele jiné televize a druhý musí při každé talk show něco nového, objevného a ke všemu zatraceně ftipného říct, a sice stylem mozku ber, kde ber.

Mezitím se v domovině povětrnostní podmínky zlepšily natolik, že se rýsovala naděje zdárnou plavbu přece jenom uskutečnit. Proto na vyzvání šéfa vyrazilo hradní osazenstvo na jednodenní neplacenou brigádu, tzv. subotnik, během níž byla doplněna nejen voda v rybníku, ale i vzduch v elegantním člunu modrožlutých barev kyjevského Majdanu. 

Kdo si na Hradu neuhlídá co

Prezidenti to mívají s vodou různý. Jeden třeba vyráží pádlovat na rybník v zemi, v níž prezidentuje, zatímco druhý odlétal cachtat se na portugalskou pláž. První si v zápalu snažení nadělá malou záplavu ve člunu, druhý si u moře v poklidu čte o rozsáhlých záplavách v zemi, kde by t. č. měl prezidentovat.

Taky s tou neviditelností je to obdobné. Třeba jak zmizet svým poddaným z očí v době dovolených či nemoci – a ke všemu bez vědomí komentátorů? Žije ještě ovar v tom českém zámku? A co chrchla na rakouské klinice, udržují ho tam při životě? Neutopil se ten náš pajda na rybníku? Neutopil se ten náš pařmen v moři? Jo, jo, v různé době se měří lidem stejného postavení různým metrem. 

Prezidenti nejsou bohové sestoupivší na zem. Bývají různí, zvláště někteří nad poměry rozevlátí. Jeden se třeba projevuje jako upřímný, otevřený, pravdomluvný, byť až hubatý, jiný jako bezskrupulózní tzv. společensky svobodný. Pokud se mě týká, ale hlavně kvůli dobré pověsti své země, bych raději viděl na Hradu takového, jenž si - neustále vysmíván - občas neuhlídá hubu, než jiného, jenž si - neustále omlouván - opakovaně neuhlídá poklopec. Že.

Ale to všechno je, xaverovsky podtrženo a sečteno, pochopitelně pouhá věc osobního názoru… 

Pokud bude mít politologie navrch, tak zbohom rodina 

Kdyby padla otázka „Nejsou slova o dlouhé krizi zbytečným strašením?“ vsadím se, že z řad politiků by zaznělo několik značně rozdílných verzí, přičemž se upřímně domnívám, že většinou neodborných, jenom aktuálně zformulovaných pro politiku té které strany. Bylo by to tím, že by neodpovídal člověk skutečně zasvěcený, odborně vzdělaný a politikou nezdeformovaný, jakým je třeba makroekonom a finanční analytik Vladimír Pikora.

Takto formulovaná otázka skutečně padla v rozhovoru Parlamentních listů (Návrat k normálu? Letos už ne. Může to trvat i roky). Zájemce si ho jistě přečte celý, mě zaujaly jenom drobky. Zestručněné k tématu sváru politologie (zabývající se popisem a hodnocením politických jevů, fungováním politického systému a mocenských organizací, politickou ideologií) a ekonomie (zabývající se výrobu, distribucí a spotřebou ekonomických statků, zboží, služeb a peněz).

Ekonom Pikora, foto Facebook

Z tohoto srovnání je už na první pohled i nezasvěcenému zřejmé, co z těchto dvou věd je pro společnost a její prosperování důležitější. Já třeba, při svém sotva průměrném ekonomickém vzdělání a tím i uvažování, bych dilema vyslovil kategoricky, byť trochu naivně: je nám potřeba Fialů, Pehe-ů či Pithartovců - nebo Pikorů? A proč ti první tedy (ve jménu teď si právě nevzpomínám čeho) zabírají ve vedení a řízení státu místo druhým?

Neuvěřitelná výzva: Politici, nesmíte bláznit!

Ale zpět k rozhovoru: zatímco politici by reagovali na položenou otázku ´Existují reálné důvody, proč by se ekonomika mohla obnovit rychle?´ hauzírováním měsíci až lety (to podle dlouhodobé stranické linie), zmíněný nepolitizující odborník (nemaje žádných vedlejších úmyslů) to řekne bez taktizování: „Pandemie je pro ekonomy těžko uchopitelná a rok zde nehraje roli. Za klíčové považuji to, že dno máme už za sebou.“

A další konflikt: „Nyní nesmějí politici bláznit a nesmí předlužit své ekonomiky. To je to, co je důležité, nikoli rok návratu k normálu. Bohužel situace je alarmující. Politici se utrhli ze řetězu a jsou ochotní se předlužit v zájmu znovuzvolení.“

A ještě jeden: „Máme zde zvláštní stav ekonomiky se socialistickými rysy. Lidé dostávají peníze za nic, což maskuje skutečnou situaci na trhu práce, v maloobchodě či na trhu nemovitostí. Lidé se diví, jak je možné, že ekonomika rekordně padá, a ceny nemovitostí rostou. Proč? No protože politici na dluh vycpali ekonomiku polštáři a lidé se chovají, jako by krize nebyla. To není normální. Ekonomika se tím vychyluje od rovnováhy, což dříve či později někde vybublá něčím nepříjemným… Bude to ale delší proces. Mnozí politici se ho možná nedožijí, proto to dnes neřeší.“

Vnímáte ta ekonomova varovná podotknutí?

K bláznění náchylní politici se utrhli ze řetězu a jsou ochotní zemi předlužit pro své znovuzvolení… Ekonomika jako zájem celé společnosti ve střetu s mnohdy partikulárními stranickými až osobními zájmy politiků… Nebylo by proto lepší, kdyby stát vedli zasvěcení odborníci, kteří nebudou mít jako prvořadou snahu přetahovat se v senátu, parlamentu a různých komisích o placené pozice předsedů, než kariérní někdy dokonce jenom rádoby politici, kteří si nevidí dál, než na konec svého nosu, a nepotřebují vidět dál, než na konec svého mandátu?

Proč jsme my voliči takoví volové, že opakovaně místo ekonomů, finančníků a různých odborných zasvěcenců volíme různé nefundované kariérní politiky, kteří ovšem dokážou mnohem víc: jednoduchým zmáčknutím tlačítka poslat náměty těch prvních do patřičných pekel.

Vložil: Jiří Macků