Homosexuální hrdost do každé rodiny. A pokud ne, bude zle. Komentář Štěpána Chába
komentář
11.08.2020
Foto: Facebook Prague Pride / Leah Takata
Popisek: Prague Pride
FOTO Politický spolek Prague Pride s nadšením ukončil svou anabázi do pražského veřejného prostoru plavbou po Vltavě a zanechal na Facebooku jednu křiklavou výčitku k nám ostatním, netolerantním a homofobním. Podle Medianu, jak tvrdí aktivisté, je 66 procentům společnosti nepříjemný pohled na dva líbající se muže. A 47 procentům společnosti je nepříjemný pohled na dvě líbající se ženy. Vášnivě líbající. Ne k narozeninám líbající, prosím pěkně.
Podle politického hnutí Prague Pride jsou to smutná čísla. A právě proto jsou tady. Abychom se naučili, že pohled na líbající se homosexuály je nám příjemný. A příští rok tu budou zase. A pak zase. A zase. A znovu. Dokud nás to nenaučí. A přitom je to většině lidí zkrátka ukradené. Dělejte si, pro boha živého, v ložnicích, co jen se vám zamane. To je většinový a navýsost tolerantní pohled na celou komunitu homosexuálů. Je totiž komunita homosexuálů, kteří svou sexuální orientaci prostě mají a ztuha s tím něco udělají. A je tu také politické hnutí, které usiluje o to, aby se nám pohled na homosexuální intimitu povinně líbil. Protože je to přeci přirozené.
Homo a hetero
Víme, mně se nelíbí, ani když na veřejnosti zahlédnu líbající se heterosexuální pár. Je to vyjádření jisté předkoitální intimnosti, která na veřejnosti nemá co dělat. Je to příliš osobní, příliš vzájemné. Nepatří to na veřejnost. Když ve filmu narazím na příliš intimní část, mám tendence ji přetočit. Je nepříjemná, budí rozpaky. Alespoň tedy u mě. Troufám si tvrdit, že obdobně nepříjemné je většině společnosti, když musí například ignorovat psa, který se snaží, jak je den dlouhý, ojíždět plyšového medvěda, případně něčí nohu. Je to takové... nízké, pudové, nehodné filozofických rozprav, které denně vedeme se svým svědomím.
Jsem toho přesvědčení, že pohled na líbající se dva muže či dvě osoby s děložním čípkem (já to musel použít, to je přímo básnický obrat, který britská mutace CNN použila, když chtěla říct slovo ženy) se mi nikdy nezačne povinně líbit. Něco jako kdyby si jakési jiné politické hnutí zamanulo, že mi vnutí lásku k zelňačce. Nevnutí, nežeru, nechutná mi, ublívám. Ale za rok tu bude politické hnutí Prague Pride zase a zase se bude křižovat (buhehe) nad tím, že jsme homofobní prasata, protože nechceme koukat na to, jak se homosexuálové předkoitálně líbají na veřejnosti.
Komická fotka z jakéhosi pochodu 'hrdosti' kdesi v cizině. Troufám se postavit do pozice toho kluka, foto Facebook
A současná podoba politického hnutí Prague Pride je, mohu-li stále ještě beztrestně uplatnit právo na svobodu názoru, podobná onomu psovi. Neustále ojíždění plyšového medvěda. Případně něčí nohy. Budí to rozpaky, přesto člověk decentně mlčí, ale celou dobu s upřímností sobě vlastní si myslí na kýbl ledové vody, jejíž chlístnutí na znuděného psa by celou věc elegantně vyřešilo. Vychladni, psisko. Budíš rozpaky svými fantazií rozkošatěnými pudy. My, lidé, jsme snad více, než jen sexuální pud.
A, nutno zkonstatovat, že LGBT mají dobojováno. Už je dojímají takové věci, jako že 66 procentům společnosti je nepříjemné koukat na líbání dvou mužů. To už, promiňte mi, není boj o práva, ale snaha o převýchovu. A přesně pod jejich úsměvných povzdechem vidím výsek filmu Mechanický pomeranč, kde za pomoci nové vědecké metody učili hlavního hrdinu nenávidět ultranásilí. Kdy příjde nová vědecká metoda, která nás bude učit povinnému obdivu k líbání homosexuálů? Premiéra už příští rok na Prague Pride 2021?
Jsem homofob?
V pohodě. Pokud je za homofobii brané i to, že se mi pohled na líbající se homosexuály nelíbí, tak úplně v pohodě. Sice zastávám většinový názor – dělejte si ve svém soukromí a ložnici, co jen se vám chce – ale přesto se v pohodě nechám zařadit do kolonky těch zlých. Jen to nenoste na veřejnost. Je to intimní, osobní, není to exhibice. Nebo by alespoň neměla být.
Mám v rodině jednoho homosexuála, přiznaného, tzv. vyoutovaného, ale, promiňte, já nad ním jako nad homosexuálem nepřemýšlím. Je to výborný hvězdář. Dokáže o hvězdách vyprávět hodiny a je to napínavé povídání. Je to skvělý fotograf. Je s ním děsná sranda, je příjemný, vstřícný. Jeho homosexualita je naprosto vedlejší. I pro něj, nemá potřebu o ní mluvit. Stejně jako já nemám s kýmkoliv potřebu mluvit o tom, že jsem heterosexuál. Jeho nedefinuje homosexualita, kdyby ano, je to nedůstojné hodnoty člověka. Byla by to hodnota psa ojíždějícího co chvíli plyšového medvěda. Něco na způsobe rozdílů mezi blonďákem a brunetem. Koho to, Kristova noho, uráží? Ale jo, Němci měli ve své době tendence brunety hnát přes síto genocidy. Podobně jako politické hnutí Prague Pride má tendence mě zahnat do kolonky homofob. Jděte s tím, milí političtí aktivisté, do prdele.
Kdybych byl homosexuál a někdo se pokoušel zredukovat mou existenci na to, koho chci a jak moc ojet, asi bych ojel právě jeho a právě za to.
Vložil: Štěpán Cháb