Stejné podmínky pro vzdělávání? Nakašlete si, troubové. Komentář Štěpána Chába
komentář
05.08.2020
Foto: Hans Štembera
Popisek: Miloš Zeman při návštěvě školy k zahájení školního roku, taková pěkná školní ilustračka
Tak jsem zavolal na Úřad státní sociální podpory s dotazem, zdalipak se počítá do nákladů domácnosti také připojení k internetu, když člověk žádá o dávku na bydlení nebo dorovnání do životního minima. Paní na druhém konci drátu, podle hlasu milá a vstřícná, mi mile a vstřícně řekla: „Ne.“ Zkoušel jsem to jinak. Co takhle k jiné dávce, dá se připojení k internetu uvést jako náklad? A opět jsem se dočkal milé a vstřícné odpovědi silně připomínající tu předchozí. Takže ano, ani k pohřebnému vám připojení k internetu do nákladů neuznají. Kde to žijeme?
K tomu další milé info – školy letos dostaly v rámci dotací 60 000 tabletů a notebooků, které budou moci půjčovat žákům a studentům, pokud dojde opět k povinnosti zahájit distanční výuku. A teď čistě hypoteticky, pro koho konkrétně by notebook nebo tablet měl být? Většina dětí žije v rodinách, které jsou online. Můžeme vycházet ze statistik, kdy 80 % obyvatelstva České republiky je připojená k internetu. 20 % tedy není (vycházím ze statistiky, která pojednávala o roce 2018, čísla už mohou být nepatrně jiná). Oněch 80 % tedy bude mít i přístroj, kterým se k internetu připojí.
A ti ostatní?
Zbylí Jánošíci naší společnosti nemají přístroj k připojení, a tedy logicky ani samotné připojení. Předpokládejme, že tyto rodiny budou nízkopříjmové, v drtivé většině budou pobírat dávky sociální pomoci, tedy pro ně bude každá koruna dobrá. A přijít na Úřad státní sociální podpory s tím, že do nákladů je nutno připočítat i připojení k internetu, protože harant se musí učit a nasávat nové informace, je podle výše zmíněné milé a vstřícné, ale naprosto jednoznačné odpovědi, trochu bláznovství. Pro někoho je ta pětistovka za připojení k internetu opravdu moc. Sám jsem si takovým obdobím prošel, nebylo příjemné, člověk se vyděšeně rozhlíží po okolí a čeká, odkud ji zase chytne. Pětistovka byl problém. Strašný. Neustálé vymlouvání (prachy přijdou zítra, zaplatím, neodpojujte mi elektřinu), žadonění (práci hledám, není, dejte mi ještě měsíc podpory) a utíkání (…). Je to hnusné přežívání.
Takže ano, školy dostaly 60 000 tabletů a notebooků, ale státní správa není připravená na to, že by zahrnula připojení k internetu k nákladům na bydlení nebo do životního minima. Na podzim nás tak může čekat pohled na děti, které budou běhat po náměstích. Ne, nebudou lovit bobříky, nebudou lovit ani pokemony. Ony budou chytat veřejnou WiFi na zapůjčené tablety, aby měly přísun již povinného učení přes distanční formu výuky.
Internet jako základní potřeba
Horuji za to, aby se internet stal nedílnou součástí nákladových položek, které může člověk vykázat při žádosti o dávku sociální podpory. Už jen z pozice toho, že poplatky za televizi a rozhlas jsou do této nákladové položky zahrnuty. Ano, dá se to omezit na pevné připojení, nikoliv na datové. U pevného připojení je prostě cena fixní a nemůže se vyšplhat do nezvladatelných výšek. A upřímně, internet je mnohem záslužnější a užitečnější než televize s rozhlasem. Člověk si na něm vyhledává informace, které sám potřebuje, pro distanční výuku je pak vyhledávání informací základem. Program UčíTelka České televize byl při karanténě jistě prospěšný a přínosný, ale rozhodně nedostačující, protože neobsáhl celou škálu potřebného učiva. Logicky, že.
Příliš nechápu, proč připojení k internetu dosud není vedené jako základní výdaj každé domácnosti. Je snad internet přepychem pro bohatší vrstvu obyvatel? Stát šermuje digitalizací správy věcí veřejných, snad všechny žádosti už jdou vyřídit online, s úřady jde komunikovat online, proč tedy internet není uznán jako základní potřeba všech? Nevyhazujeme tím část společnosti… ze společnosti?
Vložil: Štěpán Cháb