Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Co nalákalo Tomáše Holého zase k filmu a kamerové zkoušky pro psa. Fakta a vzpomínky Tomáše Frankeho

01.08.2020
Co nalákalo Tomáše Holého zase k filmu a kamerové zkoušky pro psa.  Fakta a vzpomínky Tomáše Frankeho

Autor: ČT

Popisek: Tomáš Holý ve filmu Prázdniny pro psa

FOFO / VIDEO Nezapomenutelný Tomáš Holý byl nejen šikovné dítě. Především byl výraznou jedinečnou osobností, jakýmsi Vladimírem Menšíkem mezi dětskými herci. Právě letos si připomínáme čtyřicáté výročí jedné z jeho nesmrtelných komedií. Prázdniny pro psa, v nichž dostal další slavné filmové rodiče - Hanu Maciuchovou a Jiřího Hrzána, natočila tehdy začínající režisérka Jaroslava Vošmiková. A jak to tenkrát bylo?

Prázdniny pro psa napsal renomovaný scenárista Antonín Máša. Jeho rodná chalupa stojí na návsi v malebné vesnici Višňová nedaleko Příbrami. Že vám je její jméno povědomé? No jistě, vždyť se tu točili Chalupáři. Filmaři tehdy potřebovali fotogenickou vesnici nedaleko Prahy, aby herci mohli po natáčení jezdit na svá večerní divadelní představení. Višňovou jim poradil právě Antonín Máša, jen si ji v seriálu přejmenovali na Třešňovou.

Tehdy mladá začínající režisérka Jaroslava Vošmiková toužila už od střední školy točit filmy pro děti. Pracovala jako asistentka režie v dětském vysílání Československé televize, nějakou dobu také působila jako herečka v divadle v Pardubicích, a pak v Příbrami. Tam si jednou dokonce zahrála ve scénce Požár s Vladimírem Menšíkem. Nahrával to rozhlas a scénka vstoupila do Zlatého fondu. Je o požáru v bytě, kde Menšík volá různě přes známé hasiče, místo aby vytočil nouzové číslo. A byt jen zázrakem nevyhořel.

Geniální kluk! Obsadit!

Jaroslava vystudovala FAMU, obor filmová režie, a pracovala jako dramaturgyně přírodopisných pořadů v Československé televizi, kde také natočila několik výukových filmů pro děti v redakci vzdělávacích pořadů. Ve Filmovém studiu Barrandov začínala jako pomocná režisérka a objevila se i jako dívka ve filmu Karla Zemana Na kometě. Pro Krátký film natočila Zavinil to Bolzano a pro Bratislavskou televizi Deti z tehlového dvora. Se scenáristou Antonínem Mášou se sešla a řekla mu, že chce do filmu obsadit Tomáše Holého a Rudolfa Hrušínského. Během práce na filmu i potom se stali přáteli a později řekl, že se mu líbí, jak film natočila. To bylo rok před natáčením, krátce před koncem školního roku 1979.

Tomáši Holému bylo jedenáct a zanedlouho dostal Zlatého krokodýla za komedii Jak dostat tatínka do polepšovny. Hlavně se ale krátce předtím rozhodl, že hercem být nechce. To, co měl smluvené, samozřejmě vezme a dohraje, ale už žádné nové role. Na konci základní školy pověsí herectví na hřebík a rozhodne se, čím bude. Jako ostatní kluci. To paní Vošmiková samozřejmě nevěděla. Získala na Barrandově Tomášovu adresu a telefon a zavolala jeho mamince, ale ta jí řekla, že o filmování už nemají zájem. Tak to byla rána. Byl to její první velký samostatný film a na hereckém obsazení jí velmi záleželo. Tomáše toužila mít ve filmu už dávno, od chvíle, kdy ho viděla ve Velrybě. Napsala si tenkrát do bloku poznámku: „Tomáš Holý, geniální kluk! Obsadit!“ A teď byl přesně ve věku, který pro hlavního hrdinu předepisoval scénář.

 

Panebože, on má psa!

Jak režisérka nakonec svoji hvězdu získala? – Snažila jsem se to paní Holé po telefonu vysvětlit. Řekla jsem jí, že se jedná o moc hezký scénář, který napsal pan Máša, a poprosila jsem ji, jestli by si ho nemohla alespoň přečíst. Řekla: „Jméno pana Máši znám a scénář si můžu přečíst, ale říkám vám rovnou, že ani Tomáš už ve filmu hrát nechce.“ A protože řekla, že si scénář může přečíst, svitla mi naděje. Nečekala jsem ani minutu. „Paní Holá, za půl hodiny jsem u Vás!“ Skočila jsem v Dejvicích do taxíku a za chvíli jsem zvonila u jejich dveří v Nuslích. Paní Holá mi otevřela a za ní na mne pokukoval malý střapatý pejsek. Tak to už jsem byla přímo na omdlení. Panebože, on má ještě psa! Podávala jsem jí scénář a přitom jsem nenápadně vsunula nohu mezi dveře, aby je nemohla hned zavřít a abych měla ještě chvíli možnost přesvědčovat. Všimla si toho, pobavilo ji to a pozvala mě dál na kafe. Později jsem se přesvědčila, že oba, paní Holá i Tomáš, měli úžasný smysl pro humor.

Usmála se na mě a řekla: „Ale musím Vás představit jako kolegyni z práce. Za chvíli přijde Tomáš ze školy, tak uvidíte, jak vypadá unavené filmové dítě.“ Tenkrát jsem ještě netušila, že se jejich malý byteček pro mne stane na mnoho dalších let milovaným místem, kde jsem našla úžasné přátele. Tomášova maminka byla moc hodná, nikdy nikoho nezarmoutila. A Tomáš tuhle vlastnost zdědil po ní. U kafe mi pak vysvětlila, že hodně ve škole zameškává a že už ho filmování také přestává bavit. Tomáš přišel ze školy, mrkl na stůl a hned bystře postřehl, že na stolku leží filmový scénář. Když mě představila, řekl jen: „Aha“, a hned mu bylo všechno jasné, že jsem od filmu.

Unavené dítě

Taška letěla do kouta a unavené filmové dítě začalo hrát v obýváku se psem něco jako hokej. Botami si vymezil branku a pes se do ní přiřítil, Tomáš popadl hokejku a začal mu přihrávat tenisák. Pes ho bravurně chytal, ale pak ho vždycky nechtěl pustit. Na to už měl Tomáš vypracovanou speciální metodu. Vykřikl „Hákování!“, strčil psovi hokejku mezi přední tlapky, jemně ji pootočil, a Alton míček vyplivl. Bylo vidět, že tu hru nehrají poprvé, protože to měli dobře nacvičené. A oba je to nesmírně bavilo. A to, že pes rád aportoval a nechtěl svůj aportíček nikdy pustit, se mi později mockrát vyplatilo při filmování. Dokonce úvodní scéna předepisovala, že pes popadne maminčinu blůzičku a nechce ji za žádnou cenu pustit.

Hra Tomáše s jeho pejskem v obýváku vesele pokračovala a mně srdce tlouklo na poplach. Jak to udělat? Musím je nějak získat oba. Tomáš měl svého pejska nesmírně rád a i při natáčení nám dal najevo, že se mu nesmí nic stát. Byli spolu taková kompletní legrační dvojka. Byla jsem naprosto přesvědčená, že nikdo jiný tu roli nemůže hrát a že potřebuju mít ve filmu nejen Tomáše, ale i jeho psa. Měla jsem svoji představu: Tomáše v roli Petra a pana Hrušínského jako jeho dědu. Ptala jsem se pana Hrušínského, koho by k sobě chtěl do role babičky. „No přece Danu.“ „Myslíte Danu Medřickou? A myslíte, že by to vzala?“ „No jistě, já jí řeknu,“ řekl pan Hrušínský. Představovala jsem si, jaký to bude herecký koncert, když budu mít tyhle tři spolu ve filmu. Bylo by přímo úžasné vidět, jak by jeden druhému ty vtipné Mášovy dialogy přihrávali. A určitě ani o improvizaci by nebyla nouze, protože všichni měli obrovský smysl pro humor, dokonce pan Hrušínský s Tomášem si byli i tak nějak podobní těmi svými kulatými obličeji.

 

Prázdniny pro psa

Neodolatelné lákadlo

Nakonec mi štěstí přálo a Tomáše přece jenom při mé přesvědčovací první návštěvě něco zaujalo. Vzala jsem s sebou pár fotek z ranče Zlámaná podkova, který je v Suchdole nad Odrou. Tam jsme se u pana Bohumila Kašpárka, kterému se říkalo Hospodář, s mojí dcerkou Barborkou, která je o rok mladší než Tomáš, předtím párkrát svezly na jeho koních. Hospodář i jeho kamarádi tam jezdili jako kovbojové. Doma mě napadlo, že by se mu mohla takováhle westernová romantika líbit. A to se mi skutečně vyplatilo.

Na první fotce byla moje dcera Barborka u koní, zapřažených do westernového dostavníku. Holky samozřejmě Tomáše ještě nezajímaly, ale dostavník a koně ho upoutali. A když viděl další fotky s Hospodářem a jeho kamarády na koních, vzdychl zasněně: „Na koni bych se svezl taky rád.“
To není problém, zajásala jsem. Hned v neděli se tam můžeme vypravit! „To není vůbec žádný problém! Příští neděli jedeme na Moravu a svezeš se!“ A Tomáše to nadchlo.

Kovbojové z Moravy

Mám kamaráda Jindru Bílka, který vždy a všude vynikal neuvěřitelným organizačním talentem. Byl to on, kdo mne s Hospodářem seznámil. Zavolala jsem mu, jestli by mohl připravit Hospodáře na to, že mu tam přivedu slavného herce. Jindra se později stal manažerem country kapely Taxmeni, tehdy se ovšem museli z ideových důvodů jmenovat Krajánci. Stali jsme se kamarády a Jindra mě pak jednou pozval na Tramp fotbal Plešivec. Fotbal mne moc nezajímal, ale Jindra k tomu přidal, že tam bude hrát slavná country kapela Taxmeni, že tam bude přepadení dostavníku a kovbojové z Moravy. Kovbojové z Moravy? Na to jsem byla zvědavá a to mě nadchlo. A stejně tak jako později i Tomáše mě nadchlo, jak všichni dobře jezdili na koních a jak i oblečením věrně představovali kovboje. A Tomáš tam později na ranči jezdil stejně tak dobře jako oni.

Na Plešivci Moraváci úspěšně sehráli přepadení dostavníku, do kterého mě dokonce posadili. Hospodář mě za to pozval na svůj ranč. Já jsem tam napřed přijela s Barborkou, a pak jsem tam vzala i Tomáše. Prostředí tam bylo tak autentické, že jsem zatoužila s nimi natočit kovbojku pro děti. Jeden krátký western tam už s nimi nadšeně natočil kapelník Taxmenů Jaroslav Čvančara, který Hospodáře objevil se svou kapelou jako první. Uplatnil ve svém filmu i znalost historických westernů a Hospodář jeho kovbojku, kterou Jarda nazval Morganova banda, naprosto miloval a museli mu ji promítat stále dokola. V půlce 70. let se o ranči dozvěděli Taxmeni, představitel Limonádového Joea pan Fiala a ještě pár známých lidí. Jezdili tam tak často, jak jen to bylo možné, a Hospodář to všem díky své neobyčejné pohostinnosti dopřál. A tak to bylo i s Tomášem. Na ranči se cítil zakrátko jako doma a Hospodáři pomáhal jako správný „honák“.

Tom Zelenáč

Jaroslav Čvančara, kapelník Taxmenů, na to vzpomíná: Přijel jsem na místo schůzky, kde už byl Jindra Bílek se svou Škodou 1203. Byla tam Barbara (tak přátelé přezdívají Jaroslavě Vošmikové), její malá dcera a ještě nějaká paní s malým klukem. Jindra se ke mně naklonil a povídá mi: „To je Tomáš Holý, ten hraje ve filmech.“ Vyjeli jsme. Hned kousek za Prahou, v Nehvizdech, se Tomáš ozval: „Já mám hlad!“ a malá Bára se k němu hned přidala. Zastavili jsme v hospodě u kostela. To víte, povídal jsem si pro sebe, že tyhle filmové děti bývají pěkní frackové rozmazlení. Myslí si, že jim patří celý svět. To ale byl první, jediný a poslední negativní pocit, který jsem kdy z Tomáše měl. Brzy jsme byli kamarádi.

Přijeli jsme na ranč. „Jsou to kovbojové, a vopravdický…“ To byla Tomášova první reakce, když uviděl koně, skutečný dostavník, stojící na dvoře, a skutečně drsné chlapy v kovbojských oděvech, které pokrýval 'prach prérie', jak to s oblibou nazýval Hospodář, který nřišel přivítal  a řekl Tomášovi: „Tož ogare, já jsem slyšel, že ty jsi nějaká hvězda, no já nemám televízu, tak jsem to neviděl. Ale jestli tady chceš být honákom, tož to mosíš takovou zkoušku uděláť. Sedneš na teho koňa a pojedeš tu kolem teho hnoja.“ Tomáš vylezl na koně, a přestože na něm nikdy předtím neseděl, podařilo se mu objet hnojiště uprostřed dvora. Vlastně na koni seděl jen na moment, když ho vezla studentka v Setkání v červenci.

„Teď mosíš eště ukázať, jak rychle umíš tasíť.“ Přinesli dvě repliky koltů, které práskaly na kapslíky. Jeden dali Barbaře a druhý Tomášovi. Tomáš zkoušku samozřejmě vyhrál. „Tož, teď jsi udělál zkoušku, teď možeš být honákom tu na ranču. Tvoje přezdívka bude Tom Zelenáč.“ Hospodář později přiznal, že zkoušku zinscenoval schválně. Chtěl si Tomáše trochu vyzkoušet, jestli to není rozmazlené filmové dítě. I když na televizi opravdu nekoukal, kdo je Tomáš Holý věděl moc dobře. A ten jeho film ze šumavské přírody, ten taky znal.

 

Malá Milenka z metra

Tomáš se na statku velmi rychle rozkoukal. Kromě koní a kovbojů tu byly ještě ovce a kočky a děti z okolí. Tady se cítil úplně volný. Od téhle chvíle sem často jezdil, jakmile byl nějaký volný čas. A jeho maminka Marie s režisérkou a její dcerou také. Nakonec se záměr zdařil. Byl to všechno takový šťastný řetězec. Kvůli filmování jsem poznala Jindru Bílka, díky Bílkovi jsem poznala Taxmeny a Hospodáře. Hospodář mě pozval na Moravu a měl slabost pro filmaře. A já jsem tam pak vzala Tomáše a on si to tam hned při první návštěvě zamiloval. A na cestě zpátky ze Suchdola mi Tomáš řekl: „Tak režisérko, já ti tu roli teda beru!“ Jindrovi Bílkovi jsem pak ve filmu dala malou roli pro štěstí, hraje fousatého závozníka, který říká Drtikolovi, že mu praskla pneumatika.

Přípravné práce pokračovaly. Jednou jela Jaroslava Vošmiková s dcerou metrem, malá Barborka se k ní naklonila a povídá: „Mami, támhleta holčička by se hodila na Milenku.“ Stála tam tmavovlasá holka, asi tak stejně stará, se svou mámou. Tak maminku oslovily a pozvaly ji na konkurz. Už tehdy se u dcery paní Vošmikové projevily základy jejího budoucího povolání, dnes je z ní uznávaná fotografka, pracuje i se známými osobnostmi z Hollywoodu. Ta holčička byla dětská herečka Monika Kvasničková. Začala hrát už v šesti letech, tehdy měla za sebou dvě malé role v televizních hrách a několik dílů legendárního Malého televizního kabaretu Štěpánky Haničincové. „Pamatuju si na konkurz na Barrandově. Bylo tam snad 2000 dětí,“ vzpomíná na konkurz na Prázdniny pro psa.

Kamerové zkoušky pro psa

Když se Jaroslava Vošmiková zmínila, že by do filmu ráda obsadila i Tomášova psa Altona, pan produkční řekl: „Půl roku jsme platili cvičitele a kokršpaněla, kterého předepisoval Mášův scénář. Jestli chcete jiného psa, dám vám to k úhradě.“ Svěřila se s tím Marii Holé a ta pohotově vymyslela řešení: „Pozvěte oba psy na kamerové zkoušky a neboj se, já to vezmu do svých rukou.“ Na kamerových zkouškách pro psa se sešli Tomáš, jeho maminka s Altonem a profesionální cvičitel psů s kokršpanělem.

Zkouška číslo jedna, herec zavolá svého psa: Poprvé, Tomáš zavolal „Bleku“ a kokršpaněl se k němu přiloudal. Podruhé, Tomáš zavolal „Bleku“, přiřítil se Alton, začal skákat do výšky hlavy a vrtět ocasem. Ve filmu je taková akce také vidět, když se Blek na konci najde.
Zkouška číslo dvě, trhání blůzky: Poprvé, cvičitel dal povel, kokršpaněl přiběhl a zakousl se do 'blůzky'. Žádné trhání. Podruhé, Marie Holá ukázala Altonovi kus látky, představující blůzku, trošku s ním zatřepala psovi před čumákem, řekla „Aportíček!“, a pak dala látku na místo, kde měl pes blůzku trhat. Alton se na blůzku vrhl, začal ji rvát a svého aportíčku se nechtěl za žádnou cenu vzdát. Pan produkční už začal lehce tvrdnout.
Zkouška číslo tři, rozbíjení šálků: Poprvé, cvičitel dal povel a kokršpaněl neudělal nic. Podruhé, když šel asistent s tácem se šálky kolem Marie Holé, napřed ukázala gumovou kuličku Altonovi, řekla mu „Altůnku, aportíček!“, a pak nenápadně hodila kuličku do jednoho šálku. Alton se vrhl pro kuličku a šálky letěly na všechny strany.

 

Prázdniny pro psa

Tak pes Alton vyhrál psí kamerové zkoušky. A pan produkční? Byla to sice tak trochu rána pod pás, ale nakonec se na Barbaru zlobit nemohl: Film měl rozpočet 3 600 000 korun a ona ho natočila za 2 500 000 korun. Ušetřila studiu víc než milion. Protože Mášův scénář předpokládal kokršpaněla, upravila ho na velšteriéra a připsala si vtipnou scénku s vesnickou partou, kde se děti posmívají psovi, že je plešteriér. Pak si ještě připsala scénku před domem v Praze. Když byla malá, táta jí přidělal ke klíčům barevnou bambuli, aby je neztrácela. Jejich pes jednou chytil klíče za bambuli a utíkal s nimi pryč a oni ho s mámou honili kolem bloku. Teď se příhoda z dětství hodila do scénáře.

Postřižiny měly přednost

Na kamerových zkouškách se poprvé sešla celá parta dětí. Okamžitě jsme se s Tomášem skamarádili, shodují se všichni. On měl úžasnou povahu, nikdy nezapomenu na těch pár týdnů s ním. Původní požadavek na obsazení hlavních rolí dospělých byl: Maminka – Iva Janžurová, tatínek – Vladimír Menšík, babička – Dana Medřická, děda – Rudolf Hrušínský. Nesmíme se Barbaře divit. Tomáše si prostě vážila a chtěla pro něj získat ty nejlepší spoluhráče. Když navštívila Rudolfa Hrušínského na Barrandově v šatně a zeptala se, jak se mu scénář líbí, řekl jí, že roli bere, že se na natáčení moc těší, že si rád zahraje s Tomášem Holým.

Jenomže tohle obsazení pak zrušilo vedení Československého filmu. Prý aby neměl pan Hrušínský filmů moc. Rudolf Hrušínský měl také točit s Menzelem slavné Postřižiny. Pan Hrušínský mi řekl, že natáčení Postřižin nejspíš skončí dřív, než my začneme s Prázdninami. Opravdu se na natáčení těšil, jak na Tomáše, tak na Mášův scénář. Ale začínající režisérka si pro svůj první samostatný celovečerní film nárokovala tolik hvězd, že nakonec museli najít jiné obsazení. Myslím, že se i to druhé docela povedlo. Bohumil Vávra a Věra Tichánková jsou také kouzelní.

Barrandovský kompromis

Jednoduché to nebylo ani s obsazením Tomáše. Tím nemyslím příhodu s rančem, kterou ho Barbara přemluvila, aby roli vzal. Jenže v době, kdy ještě přijímal nové role, slíbil režiséru Gajerovi případnou účast ve třetím dílu příběhů ze Šumavy. Původně byly plánovány dva, ale obrovský zájem, hlavně u nás a v německy mluvících zemích, přiměl autora Josefa Pohla, aby napsal ještě jedno pokračování. Zamluvili si Tomáše hned, jak na něm začali pracovat. A najednou přišla začínající režisérka Vošmiková a zamluvila si Tomáše hned na celé léto. Ve spisové složce Prázdnin pro psa v archivu Filmového studia Barrandov se dochovala korespondence produkce s produkcí Za trnkovým keřem. Oba týmy se tam dohadují, kdo z nich má na Tomáše větší morální právo.

Pikantní na celé příhodě je, že Jaroslava Vošmiková debutovala jako herečka právě v Gajerově filmu Místo v houfu v roli Květy a scénář k tomuto filmu napsal Antonín Máša, kterému to neprospělo, protože právě tento film, stejně jako jeho ostatní tvorba, byl zaměřený na kritiku socialismu. Film i jeho tvůrci se ocitli na tehdejší černé listině. Nakonec Filmové studio Barrandov problém vyřešilo dohodou a kompromisem: Natáčení Prázdnin se posune o něco zpět, začne se už koncem května 1980, a tým Za trnkovým keřem zase trochu reorganizuje natáčecí plán. Začnou záběry bez Tomáše a budou si ho nárokovat až od půlky července.

Tomáš Franke

(Pokračování v neděli 2. srpna)

 

Chtěl bych sebrat a uchovat co nejvíc historek a materiálů s Tomášem Holým, protože prostě nesmějí zmizet s posledním pamětníkem. Pokud s ním máte osobní zkušenost, fotku nebo obrazový či zvukový záznam, neváhejte a kontaktujte mne na .

Vložil: Tomáš Franke

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace