+
Jsem proevropská. To už jsem napsala mnohokrát a pokusila jsem se několikrát i vysvětlit, proč. Což ale neznamená, že se vším, co EU dělá, souhlasím. Poslední dobou tedy většinou nesouhlasím. Ale pořád jsem proevropská, viz článek nahoře. Proč to říkám? Aby bylo jasno, z jakých pozic vycházím. A teď dám slovo Pulse of Europe: „České Pulse of Europe začalo po svém evropském vzoru zejména jako pozitivní setkávání v ulicích. Vzhledem k téměř naprosté absenci sebevědomého proevropského hlasu v českém prostředí jsme postupně začali přidávat další aktivity a nyní fungujeme jako koordinační platforma pro české Evropany. Zejména se jedná o informační a aktivistickou činnost na sociálních sítích a při různých akcích „v reálném světě“. Řídíme se přitom našimi základními .“ To je pěkné, s tím mohu souhlasit. Ale.
-
A co je tedy špatně? Je to málo, je to pozdě, není to skoro vidět, přesvědčuje přesvědčené. O přesvědčování ostatních nemůže být ani řeč. A tím nemyslím vyslovené odpůrce, ale velké procento nerozhodnutých a váhajících, kteří tvoří ´šedou zónu středu´ a nemají dosud pevný názor. Za což nemůže až tak Pulse of Europe (proč anglicky, protože jsme ´evropští´?), ale EU sama.
Její self promo, čili sebepropagace je doslova tragická. Je to již dvacet let, co jsme do EU vstoupili. A co o ní víme? Prdlajs. A to je první a možná největší trabl.
A proč? Protože samotná unie je A) složitá, komplikovaně docházející ke svým stanoviskům (což buď jinak nejde, při takovém množství států, anebo jde o ´dětskou nemoc´, abych citovala Lenina 😊, anebo oboje). B) EU je děsně sebestředná, takže si sama šuftí cosi v Bruseli a předpokládá, že je čistě naší starostí vypátrat, co vlastně. Což je fatální omyl, na který možná dojede.
Mám s touto unijní arogancí dlouholetou zkušenost. Jako šéfredaktorka webu (jehož autoři mají na EU ve většině případů opačný názor než já) jsem se mnohokrát pokoušela dostat na stránky Krajských listů.cz sérii článků, přinášejících zajímavou, čtivou formou tvrdá fakta o EU, prostě víc, než se dočteme na Wikipedii - osobní zkušenosti, zákulisní vyjednávání, jak to tam přesně funguje, jak to chodí. A proč. Leč - marná snaha.
Dvě v Praze sídlící organizace, které by to měly mít z logiky věci na starosti (volala jsem tam, žebrajíce o přísun relevantních článků), to nezajímá, akorát mě pozvali zadáčo do Bruselu. Dík, ale co bych tam asi viděla? Chodby, kanceláře, kompy, tiskárny, vlajky? Tak nic, další pokus.
Samozřejmě by bylo nejlepší, kdybych měla prachy na velmi slušné honoráře a sehnala si novináře, znalé věci. Nemám. Ty prachy.
Tak jsem zkoušela využít ´evropské volby´ před dvěma lety a oslovila stranu, kterou sama volím – Piráty. Nutno říci, že před volbami se alespoň trochu snažili a měli jsme na KL rubriku ´S Pirátem na palubu EU´. Oslovený europoslanec (tehdy kandidující) Mikuláš Peksa něco napsal. Asi třikrát, pak jsme spolu udělali rozhovor, na jehož konci slíbil, že pokud se do Bruselu dostane, bude podávat zprávy. Takže jsem ho půl roku prudila. Výsledek? Čistá nula. Po stížnosti na mediálním odboru Pirátů mně předhodili europoslankyni Markétu Gregorovou. Napsala dvakrát a šlus na Brno (je z Brna, děvčica, aspoň myslím).
Zkrátím to, zkoušela jsem i europoslance jiných stran v naději, že je jejich elementárním zájmem komunikovat s domácími voliči. No, očividně není. Všichni dříve či později řekli: „Já na to nemám čas, ale jestli máte nějaké otázky, tak je pošlete.“ Bezva. Jenže já chodu EU rozumím jak koza petrželi, tak na co se mám ptát? ´Jak se máte, jak se vám líbí Brusel a mimochodem, co je nového?´
Je zřejmé, že jakmile se kterýkoliv europoslanec / europoslankyně dostane do oné Bruseli, už na letišti Zaventem chytí virus unijní sebestřednosti a arogance – tady se dělá evropská politika a já jsem ten, KDO ji dělá, Prágl daleko, svět na dlani. Navíc, očividně, komunikace s miliony evropských voličů NENÍ prioritou EU jako takové.
Přestanu skuhrat, jak si, dle mého skromného názoru, EU podřezává větev, na níž sedí (co Brexit, ha?) a přednesu návrh. EU má peníze, spoustu peněz. Tak ať na to angažuje profíky, po jednom z každé členské země. Za ČR s dovolením nominuji Martina Jaroše. Jasně, musí se slušně zaplatit, ale v rozpočtu EU by ta částka byla jen plivnutí do moře. Středozemního, oblíbené imigrantské trasy. A já přidám pár kaček Pulse of Europe na nový web.
|