Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

MFF Karlovy Vary 2021

MFF Karlovy Vary 2021

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i všechno kolem

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Top předsedkyně Markéta na tenkém ledu. Film o prvním muži státu a vzpomínka na jeho první dámu. Co zaujalo Jiřího Macků

29.07.2020
Top předsedkyně Markéta na tenkém ledu. Film o prvním muži státu a vzpomínka na jeho první dámu. Co zaujalo Jiřího Macků

Foto: Facebook (stejně jako snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Markéta Pekarová Adamová, předsedkyně TOP 09, ve výšinách, kde se cítí dobře

Ta hromadící se nervozita už je cítit, jako když se někde v mořských dálavách, vyprovokovaná třením pevninských desek, formuje obří vlna, hrozící co nevidět smést vše dosavadní. Mimoděk jsem si v této souvislosti připomněl již dost starou poutavou knížku Času je málo a voda stoupá pojednávající o dramatické záchraně zvířátek v deštných pralesích Surinamu, protože její název by mohl dnes stejně tak dobře posloužit i pro humorně-dramatické pojednání o překotné snaze záchrany straniček v politickém pralesu Česka.

Špatný konec prý odvrátí jednota opozice. Aktuální Johankou, jež zvedla prapor vzdoru, je jistá Markétka, snažící se zamezit ´tomu, aby stát reálně řídil ďábelský koktejl marketérů, věštkyní a především byznysových zájmů premiéra Babiše´ (sic!), vidouce přitom cestu (ale to vlastně kdekdo) v top integraci pravicových stran. A dále z její vlastní hlavy: „TOP 09 je ze své podstaty nepopulistická, zvyklá říkat i nepříjemné skutečnosti a dělat i nepopulární rozhodnutí, pokud jsou nutná. Naši voliči jsou náročnější, nenechají se opít rohlíkem a ani koblihou.“

 

Zvolena předsedkyní, je ´v topu´, jak za chvíli uvidíte

Někdo má rád vdolky, někdo koblihy

Naši voliči… Rozumím tomu podobenství, ti jejich na tom prostě nejsou jako onen nenáročný inteligenčně zaostalý a tím pádem politicky nevyspělý převážně vesnický důchodcovský top póvl (takové sešlosti se snad ani nedá říkat elektorát!), každé ráno se cpoucí suchou koblihou a večer dtto kosteleckými párky z vodňanského kuřecího separátu s výrazným podílem čínské soji a polské soli.

 

Komentářů netřeba

Jenom nevím, jestli si paní předsedkyně svá slova nadšení z úrovně vlastního voličstva dobře uvážila. Tomu, že ti jejich se nenechají opít koblihou, rozumím, i když koblihu jako voliče konkurence považuji za označení poněkud nevtipné. Ale v rámci zvedajícího se bezohledného předvolebního boje, demokraticky proč ne. Jenže co ty nešťastné rohlíky? Myslí si snad, že touto nedomyšlenou připomínkou ausgerechnet paní Miroslavu Němcovou získá na svou top stranu?

 

A s náročnými voliči...

No, začala Markéta integrovat pěkně zvostra, přímo od Pekara. Vlastně od Adama…

Vzpomínka malá, ale přesto stojí za zmínku

A taky stará, už tři desetiletí, na zcela letmá setkání s jednou obdivuhodnou dámou, o níž by možná v současnosti ani nešla řeč, kdyby právě nešel film o jednom muži, jejím muži, do jehož manželského života ovšem vedle dámy první patřily i druhé.

Začátkem roku 1990 jsme se oba pracovně přestěhovali do domů, z nichž jsme si – hodně obrazně řečeno – přes Vltavu vzájemně hleděli do oken. Já z rohového na Smetanově nábřeží 18, paní Olga, do té doby obyčejná občanka, z Pražského hradu. Párkrát jsem ji poté potkal u Novotného lávky někdy kolem šesté, kdy nám oběma končil pracovní den: mně jako redaktora týdeníku Evropa&my, jí jako první dámy. To už měla za sebou dláždění hradního nádvoří s odmítnutou nabídkou služebních bavoráků, v nohách příkrou Nerudovu ulici a po Malostranském náměstí i Karlův most. U Novotného lávky určitě pokaždé hodila letmý pohled směrem k Anenské ulici, kudy kdysi chodívala do Divadla Na zábradlí, v němž se jako uvaděčka zkraje 60. let seznámila s jedním o tři roky mladším dramatikem.

 

Paní Olga Havlová. Foto Facebook Nadace Olgy Havlové / Ondřej Němec

Právě tam na chodníku jsem ji párkrát zahlédl, a když se s ní v davu turistů jednou málem srazil, už nezbylo než pozdravit a omluvit se. Pousmála se, což jsem si drze vysvětlil jako přikývnutí ke společné cestě životem po nábřeží až k Národnímu divadlu. Za tu chvíli jsem ji sotva stačil říct, jak jsem přesně rok předtím u nich zazvonil s podpisem Několika vět. Usmála se podruhé, chápavě, ale nějak smutně a už zase mlčela. Nic z hradního zákulisí jsem se nedozvěděl, protože jsem ani neměl odvahu se ptát.

Od setkání plynulo rovných třicet let, vyplněných úspěšným budováním bezohledného kapitalismu a deformováním charakterů. Havlovi už tady nejsou, sečteno a podtrženo, dohromady let dokonce třiatřicet. Díky filmu o prvním českém prezidentu si dnes můžeme připomenout i první dámu paní Olgu. Tak jsem se, s dovolením, taky s troškou přidal…

 

Vložil: Jiří Macků

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace