Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Na Praze 6 už zase ‘kolářují‘ sochy. Do hlavního města jako do obludária. Komentář Štěpána Chába

komentář 28.07.2020
Na Praze 6 už zase ‘kolářují‘ sochy. Do hlavního města jako do obludária. Komentář Štěpána Chába

Autor: Jan Kovářík

Popisek: Vizualizace sochy Marie Terezie, autorem je Jan Kovářík

Na Praze 6 odstranili už s definitivním úspěchem Koněva. Hrůzu a děs postsovětské republiky tedy máme nejspíš s úspěchem za sebou, ač v hlavách bude strašit ještě dlouho, a vrháme se do další etapy. Vzývání naší monarchistické minulosti, kdy jsme úpěli pod jhem Rakouska-Uherska. Prý jen podle propagandy, jinak nám služba jiným vyhovovala.

Na Staroměstském náměstí v Praze vznikl nepříliš povedený plagiát Mariánského sloupu s myšlenkovým odkazem na Rakousko-Uhersko (on tam prostě je, proto také šel roku 1918 k zemi), začíná se dumat nad návratem sochy velebící maršála Radeckého na Malostranském náměstí, pro kterého platilo – co české, to hnilé – no a na Praze 6 vzniká ohavná, ale skutečně ohavná socha Marie Terezie.

Torzo

No, socha Marie Terezie, jak se to vezme. Je to neforemná skulptura připomínající ženskou postavu. Nějakou. S velký zadkem ne nepodobným kobylímu. Je možné, že je to odboj, udělat sochu vládkyně minulosti co nejneuctivěji a nejškareději. Ale více než odboj v tom vidím spíše přerostlé ego tvůrce, který si prostě myslí, že takhle přesně lze hledět na odkaz Marie Terezie. Jen té krásy je v tom setsakra málo. A já bláhový žil v přesvědčení, že umění má být krásné. I kdyby mělo zpodobnit ošklivost, mělo by být krásné. Ovšem s takovou, s jakou přišel umělec Jan Kovářík, jenž je pachatelem sochy Marie Terezie, je pak uměleckou galerií každý výprodej hadrů, kde jsou k vidění krejčovské panny. Jen nemají tak obří zadek, jakým Kovářík obdařil nebohou vládkyni Rakousko-Uherska, proto asi nejsou uměním.

Lidé jsou blbci nevzdělaní

Podle Jana Kováříka není veřejný prostor v poslední době příliš okrášlován moderním uměním, lidé tedy nejsou dostatečně vzdělaní a neví, co je to vlastně krása. „Je dobré, že nové věci vznikají, aby v tomto směru mohly vychovávat veřejnost,“ řekl umělec k nové převýchově společnosti. Já nevím, ne, že lidé nejsou v moderním umění dostatečně vzděláváni, spíše ještě nejsou natolik rezignovaní, aby se jim podobný paskvil líbil. A tak, nevzdělanci, brblají nad tím, že se jim takové věci nelíbí. No, nelíbí, nejsou pěkné na pohled, a když jde člověk poprvé okolo a spatří tu věc, vyvolá to v něm chuť říct velmi neuvědomělé – fuj, to je ale hnus, který nemá ale vůbec žádnou hodnotu. No, a když už jsme u té hodnoty, kolik taková ptákovina stála mou peněženku, když u ní musím dětem zakrývat oči, abych jim nezkulačil cit pro krásu a pro moudrost, ptá se nevzdělanec? Ále, jen 3 630 000,-. To je bratru za pakatel.

Role ošklivosti v naší době

Nevím, kterého raracha posedlo, že se má park na Praze 6 zohyzdit moderním uměním, ale Ježíšek mu za to víc dárků nedonese. Ale ano, moderní umění má být součástí společnosti, ale někde v galeriích právě moderního umění, veřejná prostranství by měla být zaplňována s větší citem pro krásu, protože mají zušlechťovat duši kolemjdoucího. Ale nikoliv tím, že si bude připadat ve veřejném prostoru cize a většinu uličního umění zhodnotí slovy – fuj, to jsem se ale lekl. Moderní umění jde ve vyjádření své myšlenky do extrému. Jde do extrému, nechť se mu tedy extrémisté věnují v izolovaných kroužcích pro extrémisty. Já mám také rád jazz a metal, nejlépe pak jejich spojení, oba hudební žánry jsou menšinové a rozhodně nerazím myšlenku, že by se nevzdělaný lid měl dovzdělat tím, že mu na tancovačku místo ověřeného popíku budu cpát mně libé hudební zvuky, protože chápu, že pro většinu lidí to budou zvuky dosti nehudební. Kolik arogance bych potřeboval ve svém nitru, abych začal tvrdit, že lid je nevzdělaný, protože neposlouchá to, co já. A kolik slepé zpupnosti bych v sobě musel najít, abych začal prosazovat na tancovačkách pro většinu lidí nelibozvučnou a cizí hudbu, která se ale líbí mně, a proto vyžaduju, trvám na tom, že se bude blbý lid vzdělávat v mém hudebním vkusu? Proč? Vždyť bych byl debil.

Chápu, že Jan Kovářík je ze svého díla nadšený. Nejspíš každý umělec tráví večery onanií nad vlastním portfoliem. Holt, úděl umělce. Ale proč tolik ošklivosti? Proč tolik nevkusu? Kde se to zlomilo, že začínáme do veřejného prostoru cpát nepovedené kusy ze sběrny starého železa? Ono je to prostě a jen ošklivé. A v případě karikatury Marie Terezie to nemá ani hloubku. Je to jen paňáca z krejčovské dílny s nádorem na zadku. A ano, rád jsem se vyjádřil jako nevzdělaný barbar, který nechce rozumět a nerozumí modernímu umění. A teď jdu kyjem lovit mamuty a dělat unga, unga, protože dál jsem nedorostl. Ale snad, někdy, potkám ve škarpě pohozený zprohýbaný kus plechu a v tu chvíli si uvědomím, jak hrozně jsem se mýlil. Kéž mi nejvyšší nadělí. Byli tu kdysi mistři svého řemesla, teď už tady máme na výběr jen mezi egoisty a exhibicionisty bez kouska pokory. Aha, dříve umělci pracovali s pokorou k Bohu, teď jen s ohledem k vlastnímu egu. Tam bude zakopaný pes. Kde není Boha, tam je vše dovoleno, jak pravil Dostojevskij.

 

Vložil: Štěpán Cháb

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace