Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Peníze se nejlépe ždímají ze vdov a sirotků, praví klasik o daních. Proč si Česko své milionáře tak hýčká? 5 x pátek Pavla Přeučila

17.07.2020
Peníze se nejlépe ždímají ze vdov a sirotků, praví klasik o daních. Proč si Česko své milionáře tak hýčká? 5 x pátek Pavla Přeučila

Autor: Facebook (stejně jako v článku)

Popisek: Jakpak se daří českým milionářům? Tak třeba Andrej Babiš, jak se nedávno prokázalo, jediný beneficient příjmů Agrofertu, se má fajn, díky za optání. Medí si v bahně jak ´prase v žitě´

FOTO Boháči z řady zemí s věta vyzývají své vlády, aby zvýšily jejich zdanění a alespoň částečně vypomohly svým ekonomikám postavit se na nohy po koronavirové pandemii. Nedávno proběhla i naším tiskem zpráva, že po tom volají desítky těch největších pracháčů z USA a dalších šesti zemí. A jak se k téhle výzvě postavila naše vláda, představitelé politických stran nebo dokonce naši miliardáři? Nijak, všichni dělají mrtvého brouka.

S výzvou přišla skupina, která se označuje jako ´Milionáři pro humanitu´, zahrnující přes 80 bohatých lidí. „My, níže podepsaní milionáři a miliardáři, žádáme své vlády, aby zvýšily zdanění lidí, jako jsme my. Okamžitě. Výrazně. Trvale," uvedla skupina v otevřeném dopise. Nedoplňujeme zboží na pulty v obchodech s potravinami ani nedodáváme potraviny od dveří ke dveřím. Ale máme peníze, spoustu peněz. Peníze, které jsou teď naléhavě zapotřebí.“ Podobná výzva se objevila už dříve, kdy se pod ní podepsalo více než 200 světových boháčů. Od českých miliardářů a milionářů jsem zatím podobnou aktivitu bohužel nezaznamenal. 

Daně se nejsnadněji vybírají od těch nejchudších

Proč u nás panuje takový strach ze zvýšení daní těm nejbohatším, přestože patříme k zemím s nejnižším zdaněním milionářů a miliardářů? Je to snad tím, že máme v čele vlády premiéra, který sám patří k nejbohatším lidem v tomhle státě? Nebo snad obavou, že nám případě vyššího zdanění všichni boháči zdrhnou do daňových rájů? Odpůrci vyššího zdanění těchto lidí nejčastěji argumentují tím druhým důvodem, ale prchají snad houfně miliardáři z takové Francie, která patří k zemím s nejvyšším zdaněním bohatých lidí?

Samozřejmě, když vyhlásil kdysi francouzský prezident François Hollande nakrátko skutečně extrémní milionářskou daň 75%, pár těch nejbohatších Francii opustilo, ale i když stále patří tahle země k těm s nejvyšším zdaněním boháčů, žádný další masový úprk se nekoná. Česká republika si na rozdíl od většiny zemí EU své milionáře doslova hýčká. Na skupinu lidí s těmi nejvyššími příjmy připadá podle ekonomů pouze nějakých 6,5 procenta všech zaplacených daní, což je prý méně, než by proporcionálně odpovídalo jejich příjmům. Zdanění nejvyšších příjmů je tak v Česku v mezinárodním srovnání jedno z nejnižších jak v absolutním měřítku, tak i relativně vůči zdanění průměrných příjmů.

 

A jak se mají milionáři američtí? Tak třeba nositelka slavného jména Abigail Disney, signatářka výzvy ´Milionáři pro humanitu´. Na svém Instagramu vypadá jako úplně obyčejná paní, která často fotí své pejsky a milovanou želvu, také jezdí pomáhat do Afriky...

Po oné milionářské výzvě jsem očekával, že se začne touhle otázkou zabývat nejen naše vláda, ale i parlament, který aktivně přispěchá s návrhy změny zákonů na progresivní daň, abychom konečně i v tomhle dosáhli úrovně vyspělých zemí, ale ono nic. Proč se všichni tak bojí sáhnout boháčům na jejich peníze? Nezaznamenal jsem ani z jedné z parlamentních stran nějaké volání po tomto kroku, natož nějaký ten konkrétní návrh. Ono je tak nějak stále nejsnadnější ždímat daně od těch nejchudších, nebo těch, kdo patří do tak zvaných středních vrstev. A mám pocit, že se u nás naplno uplatňuje onen známý výrok kanadského satirika Stephena Leacocka: „Peníze se nejlépe ždímají ze vdov a sirotků.“ 

Otevře se konečně labská cesta k moři?

V posledních letech, možná i desítkách let, se rok co rok opakuje na Labi stejná situace. Hladina této řeky klesne zejména na jejím dolním toku u nás natolik, že se na ní úplně zastaví lodní doprava. Letos je zatím situace sice pro plavbu výjimečně příznivá, ale situace se suchem se může kdykoliv opakovat. Jako na smilování čekají lodní dopravci už desítky let na vybudování plavebního stupně v Děčíně, který by umožnil lodní provoz i za nepříznivých podmínek. Labská cesta je jediná, spojující nás s mořem a tenhle stát ji nebyl schopen za více než 30 let realizovat a to především ´díky´ silné ekologické lobby, hájící jakési bahenní rostlinky na březích naší největší řeky. Oněm ekologům asi na druhé straně vůbec nevadí tisíce kamionů, brázdících naše silnice prakticky po stejné trase toku Labe, přestože tuhle silniční a ekologickou zátěž by možnost celoroční lodní dopravy výrazně snížila.

 

Labe u Děčína z výšky... Dosud bez jezu

Vypadá to, že teď se konečně začíná blýskat na lepší časy a Ředitelství vodních cest přišlo s plánem, jak ekology obejít, tedy jinými slovy, aby se vlk nažral a koza zůstala celá. Chtějí onu převzácnou bahenní flóru, vyskytující se na zaplavovaných štěrkových nánosech v okolí řeky jednoduše přemístit. „ŘVC se rozhodlo prokázat, že takové stanoviště říčních náplavů uměle vytvořit lze. Jde o lokalitu, která byla vytipována ve spolupráci se správcem toku, Povodím Labe, pod Mariánským mostem v Ústí nad Labem,“ uvedl mluvčí státní investorské organizace Jan Bukovský. Jez v Děčíně je totiž podmínkou i pro to, aby Česko mohlo čerpat evropské peníze na další úpravy řek pro potřeby nákladní plavby. Bez této stavby, od níž si vláda slibuje celoroční splavnění kritického místa, trpícího pravidelně nedostatkem vody pro efektivní plavbu, totiž další investice postrádají smysl. Tak uvidíme, zda s tímhle nápadem vodní doprava u ekologů uspěje. 

ČNB nakupuje zlato, které předtím prošustrovala

Před pár dny nám Česká národní banka s velkou slávou oznámila, že poprvé v tomto tisíciletí nakoupila zlato a navýšila naše devizové rezervy o 1,2 tuny zlata ze 7,8 na devět tun. Analytici ji chválí a poplácávají po zádech, ale když použije člověk kapku toho selského rozumu, nestačí se divit. Dnes, kdy cena zlata překračuje všechna historická maxima, jej nakupujeme, zatímco v době, kdy bylo za pár babek, jsme náš zlatý poklad vesele rozprodávali. Tohle je má být fakt ukázka práce státu jako dobrého hospodáře? Na rozdíl od většiny vyspělých zemí, kde se nakupovalo zlato v masovém měřítku, dokud bylo relativně levné, zůstane prý podíl zlata na celkových devizových rezervách ČNB i nadále nízký, „protože ČNB tuto komoditu dlouhodobě nepovažuje za optimální nástroj pro devizové rezervy moderních centrálních bank,“ jak říká mluvčí centrální banky Markéta Fišerová.

 

Pohled do útrob ČNB. To je vůbec drahoušek. Napřed dělala co mohla, abychom měli drahé Euro, teď ´úspěšně´ spekuluje ze zlatem...

V době, kdy se mělo nakupovat, prodala ČNB ve srovnání s dnešními cenami doslova za pakatel desítky tun zlata. Tenkrát, v 90. letech prodala zlato za 16 miliard korun. Kdyby jej prodala dnes, kdy jeho cena přesahuje 1800 dolarů za unci, dostala by více než 70 miliard korun. Jen letos se zlato zhodnotilo o více než 23%, a od roku 2000 to bylo dokonce nějakých 330% - a to už je slušná pálka. Za růstem cen stojí nejen koronavirová krize, ale i zhoršující se bezpečnostní situace ve světě a celkové geopolitické napětí. Očekává se pád dolaru a ve zlatě vidí centrální banky jediný bezpečný přístav. Jen takoví Poláci nakoupili loni 126 tun zlata a my se pyšníme nějakou jednou tunou.

 

Copak by porevoluční ČNB říkal asi geniální finančník Alois Rašín?

Česká národní banka si jako dobrý hospodář rozhodně nepočíná. Podle Mezinárodního měnového fondu totiž za posledních 25 let prodala největší podíl státních zlatých rezerv ze všech zemí EU. Pod cenou tak byly rozprodány zásoby zlata pocházejícího už z dob Rakouska-Uherska i zlatý poklad republiky, vyvářený celá desetiletí dobrovolnými příspěvky obyvatel. V roce 1998 nám bylo navráceno i 330 kilogramů zlata, uloupeného nacisty, které ČNB obratem také prodala. Zkrátka, tahle instituce se tehdy chovala jako naprostý amatér a evidentně se tak chová dodnes. 

Běloši jsou méněcenní a některé práce jsou pro ně už tabu

Musím se přiznat, že už mi začíná lézt krkem ono poklonkování před černými obyvateli naší planety, hraničící někdy až s šílenstvím. Líbání jejich bot či masové poklekávání bělochů, kajících se za svou barvu pleti na ulicích, podle mého názoru vůbec nepřispívá k nějakému mezirasovému smíření, ale právě naopak prohlubuje propast mezi nimi. Mnozí lidé s tmavou barvou pleti už zcela nepokrytě vyjadřují nad bělochy své opovržení a vrchol tomu nasadil černošský herec, scenárista, producent a zpěvák Nick Cannon. Ten totiž veřejně prohlásil před pár dny, že „bílí lidé jsou poněkud méněcenní a mají blíže spíš ke zvířatům.“ Takhle podobně se kdysi vyjadřoval Hitler k Židům či k Cikánům a všichni víme, jak to dopadlo.

 

Černý rasista Nick Cannon

Stejně zvěrsky a v duchu rasismu naruby, na mne působí i masová bouře nevole, která se snesla ze strany hnutí Black Lives Matter na módní časopis Vogue jen proto, že si nyní dovolil zveřejnit na obálce svého srpnového čísla snímek černošské gymnastky Simone Biles. Fotku totiž pořídila světoznámá fotografka Annie Leibovitz, tedy fotografka bílé pleti, a ještě ke všemu Židovka. I tohle neblaze zavání nacistickými praktikami, kdy neárijci nesměli pracovat ve filmu a nedejbože zpodobňovat postavy čisté rasy. Mimochodem, Annie Leibovitz se proslavila i fotkami takových celebrit, jakými byli například Alžběta II., Barack Obama, Brad Pitt, Lady Gaga nebo John Lennon s Yoko Ono.

 

Titulka Vogue s černou sportovkyní objektivem bílé Židovky. Prý má špatně vyfocenou pleť, tu správně vyfotit umí údajně jen též černý fotograf 

Až směšně působí v této souvislosti rozhodnutí BAFTA, (Britská akademie filmových a televizních umění), organizující mimo jiné i BAFTA Games Awards, tedy největší britskou soutěž pro vývojáře PC a videoher, že v příštím ročníku už musí být pro účastníky zajištěn v hrách správný poměr pro etnické menšiny, LGBT a zdravotně postižené. Konkrétně, pokud chce nějaká hra získat některou z cen, měl by v ní celkový seznam herních postav zahrnovat poměr mužů a žen 50 : 50, jakož i 20 procent etnické menšiny, 10 procent LGBT a 7 procent zdravotně postižených. Tomuhle kontroverznímu rozhodnutí předcházela bouřlivá diskuze na sociálních sítích, kde zastánci BLM volali, podobně jako u filmů, po zákazu či cenzuře počítačových her, v kterých se vyskytuje příliš mnoho bílých postav a nedostatečně jsou v nich zastoupeny ony jmenované skupiny. Tak nevím, sice mne za to budou někteří čtenáři kamenovat, ale podle mne už lidská blbost rozkvetla do neuvěřitelných rozměrů. 

Jsou v současnosti opravdu hypotéky takové terno?

Včera jsem celý den poslouchal ve zprávách, jak je nyní výhodné vzít si hypotéku na bydlení, chvalozpěvy analytiků a ekonomů na to, že jsou levné jako nikdy, jak se propadly úrokové sazby a kdesi cosi. Do tohoto nadšení doslova hodil vidle článek, který vyšel rovněž včera na Novinkách.cz., v kterém se pod titulkem „Hypotéky jsou u nás i dvakrát dražší než v okolních zemích,“ dozvídáme, že naše banky, které jsou samozřejmě v cizích rukou, stále na českém občanovi nekřesťansky vydělávají.

Pokud si dnes chce někdo pořídit vlastní bydlení a jeho tatík není zrovna milionářem, neobejde se bez hypotéky. Všechny vlády, současnou nevyjímaje, se na řešení otázky dostupného bydlení zvysoka vykašlaly. Byty máme jedny z nejdražších v Evropě a většina lidí, beroucích si hypotéky, si bere tu nejvyšší možnou částku, tedy oněch běžných 80% ceny nemovitosti. Ono už při ceně menšího bytu za nějakých pět milionů je pořádným problémem sehnat tu částku 20%, které musíte mít, abyste na hypotéku vůbec dosáhli. A co teprve splácení takové hypotéky, kdy musíte počítat u podobného bytu s měsíční splátkou nejméně kolem 16 000 korun, a to je pořádný zásah do každého rodinného rozpočtu, zejména u mladých lidí.

U nás je dnes průměrná úroková sazba 2,3 procenta, zatímco v sousedním Německu činí 1,25 procent, v Rakousku 1,44 procent a dokonce ani na bratrském Slovensku nepřesahuje 1,31 procent. Navíc, pokud si fixujete sazbu na menší počet roků, dostanete se i pod jedno procento. U nás jsou však úrokové sazby až dvojnásobné, a to je ještě vydáváno za nevídaný úspěch.

I když naše centrální banka šla nedávno s úrokovou sazbou dolů, hypotéční banky na to většinou vůbec nereagovaly a jen si zvýšily své zisky, které jako u dceřiných společností odtékají do zahraničí. Ohánějí se většinou větším rizikem, reálnou možností příchodu velké krize v důsledku současné pandemie a s tím souvisejícím nárůstem osobních bankrotů. I zvýšení nezaměstnanosti prý pochopitelně přinese problémy řadě lidí, kteří nebudou schopni úvěry splácet. A tak si kladu i já otázku, zda je opravdu s vidinou blížící se krize opravdu tak výhodné brát si nyní hypotéku, jak se nám snaží ekonomové namluvit.

 

Vložil: Pavel Přeučil

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace