V Brně rozhodně není nuda. Víte, co všechno a odkud se vytahuje na tamních divadelních prknech? Fejeton Jiřího Macků
12.07.2020
Foto: divadelni-noviny.cz
Popisek: Kontroverzní divadelní hra chorvatského režiséra Olivera Frljiče Naše násilí a vaše násilí v Brně vyvolalo nejen veřejné protesty. Kardinál Dominik Duka proti ní dokonce podal žalobu. Neuspěl
Život tropí hlouposti, je to na denním pořádku a denní tisk nás o tom denně přesvědčuje. Témata jsou různá, zvláště některá. Mimořádně častá ta z prostředí hereckého. Nebývalo tomu vždy tak, bývalo tomu přímo naopak. Novinové titulky průběžně hlásily úspěšně splněné závazky, stejně tak každoročně dopadla bitva o zrno a spolehlivě i každé volby.
O herectvu, byť se jednalo o vyšší a sledovanější společenský level, se psalo dost okrajově. Asi jako o každé jiné profesi, třeba o dojičkách nebo výpravčích, hlavně v souvislosti s divadelní či filmovou premiérou, jednou ročně při udělování státních cen a jenom výjimečně vzrušily nějaké vdavky.
Galerie polepšených hříšníků
Jenže v současnosti, ať otevřete nebo naklikáte nějakou stranu čehokoli za médium se vydávajícího, už jste mezi herci u nich doma jako doma: v koupelně převážně obrazově, v ložnici pod peřinou alespoň zprostředkovaně. Dělá to dojem, jako kdyby oč míň toho umělecky vyprodukují, o to víc se musí celospolečensky prezentovat. A to přitom vůbec netvrdím, že nepracují, že různě o něčem v lecčems nehrají; poznámka se týká jenom kvality, o níž my nemáme nárok co diskutovat. To u soustružníků a jiných šmírem zadělaných bylo hned jasno, pod nohama a tím pádem před očima mívali v bedně výrobky, cizími spřátelenými slovy označené jako ´nepodarky´. Těm přeneseně od ´šmíry´ podobné upozornění ovšem mnohdy chybí.
Dneska si prostě přijdeme na své i navzdory neustávajícím záchvatům koronaviru. Vězte, co všechno vyplynulo na veřejnost jenom v záběru několika hodin. Tak známý herec už při natáčení běžně nehulí trávu! Chválíme! Jedna oblíbená bobule na place prožívá jeden velký mejdan a s každým dalším nový milenec! Kdo z nás to má? Despota z Tankového praporu přestal s pitím a v pětašedesáti už konečně vedle trávníku seká i dobrotu! Koho z občanů by taková náprava jednoho již ničím významného aktéra nepotěšila? A to jsme byli ještě nepřejícím virem připraveni o záplavu umělecko-společenských excesů karlovarského festivalu v podání dalších (oni říkají slavných) jmen. Tam by se toho zase mezi umělci spáchalo v cizí spřátelené řeči ´neúrekom´, až by po těch zprávách žíznivý Mirek v sněmovní kantýně zbledl závistí.
Když je někdo z Brna celostátně vyhlášený
No a teď od pohody o napravených a uspokojených hereckých příslušníků pražské náplavy do Brna. Tam vždy kulturní život klokotal, když potřebné interprety múz, herce poté často s velkým H, dokonce až k Dunaji a Vltavě spolehlivě dodávala Janáčkova akademie múzických umění. (V této souvislosti pro obveselení malá úsměvná příhoda, kterou jeden z prvních absolventů akademie Vladimír Menšík pokaždé spolehlivě pobavil. Tu o prvomájovém průvodu, v němž kráčeli pod transparentem Studující JAMU a lidé na chodníku nadšeně volali „Zdravíme studenty džemu!“)
Počtem divadel moravská metropole s činoherně rozplizlou Prahou nesoutěží, sází na kvalitu. Má velké Národní a Městské, má i menší, zvláště dvě celostátně vyhlášené: Husu na provázku a HaDivadlo. Ve druhém případě ´scénu vyhraněné autorské poetiky, náročné dramaturgie a silných tvůrčích osobností´, jak se sama prezentuje. Scénu ovšem rovněž neblaze proslulou poněkud skandálním představením Naše násilí a vaše násilí, v němž Brňané jenom zírali, jak muslimka přišla o poctivost skrzevá nadrženého Ježíše a státní symbol se ´zrodil´ způsobem, jaký bývá zvykem u nového lidského života.
Čtyři tácy za lupen dělá dojem nenažranosti
V tomto divadle (zopakujme si: autorské poetiky a náročné dramaturgie!) pracuje na pozici manažerky Anna Stránská. Dáma ani ne třicetiletá, další z absolventů JAMU, která bojuje za existenci své scény sice ze všech sil, avšak bez potřebného rozmyslu. ´Poetický´ skandál v předvedení kolektivu a završený podáním trestního oznámení zacloumal Brnem, manažerka sama však něco podobného zvládla celorepublikově. Stačilo na to (logicky se poněkud vzájemně vylučující) prohlášení, že naše společnost si sice umění neváží, ale přitom je dost bohatá na to, aby za lístek vysolila i čtyři tisícovky.
Možné to třeba je, nechť to HaDivadlo zkusí a jde ostatním příkladem. Kypí nám tady kapitalismus, nebývalé možnosti, když budou mít měsíčně třicet vyprodaných představení, našetří si bohatě i na příští koronavirové divadelní prázdniny. Třeba se na zmíněném představení (kdo kdy ještě kde uvidí Pána Ježíše Krista vehementně přirážet?) postupně vystřídá celá věřící Morava.
Ale nejen ta nešťastná vlajka, léta se v Brně opakovaně tahalo něco odněkud i na prknech divadla Husa na provázku – byla to ovšem jenom bambitka v legendární Baladě pro banditu. Inu když dva v jednom městě, kde neznají nudu, dělají totéž, nemusí to být totéž. Ale diváci už si demokraticky vyberou. Máme totiž, vedle bezbřehého kapitalismu, i tu všeobjímající demokracii…
Vložil: Jiří Macků