Dršťkovka a škvarkové placky. Životní vášeň vydržela dědovi Homolkovi do poslední chvíle. Tajnosti slavných
08.07.2020
Foto: youtube.com
Popisek: Josef Šebánek
VIDEO Pivo, cigarety a fotbal! Největší životní radosti si nenechal nikým vzít, mluvit mu do nich nesměla ani manželka. A pak ještě dobrý, pořádně nezdravý dlabanec. Diváci ho milovali právě proto, že se s ním spousta z nich snadno ztotožnila. (Pokračování z pondělí 6. července)
Jeden z nejslavnějších českých neherců stanul poprvé před kamerou sice až s pěti křížky na krku, rázem se ale stal miláčkem národa. Po obrovském úspěchu Lásek jedné plavovlásky natočil Josef Šebánek o dva roky později s režisérem Milošem Formanem další nesmrtelnou komedii Hoří, má panenko, v níž si zahrál jednoho ze členů plesového výboru. V roce 1968 ho převzal pod svá křídla režisér Jaroslav Papoušek, který mu nabídl postavu uhlíře Jindry Vošty v komedii Nejkrásnější věk. Ke skupině neherců přidal skvělého profesionála Vladimíra Šmerala a stvořil velmi svéráznou ‘civilní‘ podívanou nové vlny, která je pro milovníky československé kinematografie pravou lahůdkou. A vzápětí přišel s lahůdkou, která dodnes trhá rekordy v divácké sledovanosti.
Ecce homo Homolka:
Legendární Homolka
„Hele, Ludvo, to tě řikám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž!“ Jedna z hlášek, která vstoupila do historie, pochází ze scénáře k prvnímu filmu nesmrtelné trilogie Jaroslava Papouška Ecce homo Homolka. Pepi Šebánek v ní ztvárnil dědu, který vyváží typickou českou rodinku na nedělní výlet. Po návratu ale dojde na lámání chleba – zatímco ženské chtějí na dostihy, děda s Ludvou by raději na fotbal. A rozjede se série výměny názorů, při níž se dodnes diváci válejí smíchy. Pak se Josef mihl jako dozorce Baňour v povídkovém dramatu Návštěvy, o osudech politických vězňů v padesátých letech, který ale nikdy nebyl dokončen. Mimořádný úspěch Homolkových přiměl mezitím scenáristu a režiséra Papouška k přípravě pokračování, Hogo fogo Homolka, uvedeného další dědovou nesmrtelnou hláškou: „Teď teprve jsme hogo fogo rodina, to je málo platný. Teď teprve nám patří svět,“ prohlásil, poté co si svérázná rodinka konečně pořídila vlastní vůz.
Hogo fogo Homolka:
Dar od Boha
Josef Šebánek se stal hvězdou, miláčkem národa a díky spolupráci s Milošem Formanem i jednou z tváří nové vlny. Sám ale bral svoji práci u filmu spíš s rezervou. Zábavný byl nejen na plátně, ale i v reálném životě a jeho fantazie neznala mezí. Měl dar, že když řekl jakýkoliv nesmysl, všichni mu věřili. Prostě dar od Boha. Po druhém dílu Homolkových si ho na skok vypůjčil režisér Václav Matějka, který mu svěřil postavu oslavence Josefa v psychologickém dramatu Návraty. V roce 1972 se Homolkovi potřetí vrátili před kameru v pokračování, nazvaném Homolka a tobolka, v němž populární rodinka vyrazila na zimní dovolenou do Krkonoš. A Pepi opět zářil, takže nikoho nenapadlo, že v té době už mu bylo ouvej.
Homolka a tobolka:
Wericha odmítl
Zdravotní problémy ho začaly trápit právě už během natáčení druhého dílu, současně ale dál vykonával i civilní profesi, takže byl příliš zaměstnán, aby se ještě zabýval svým zdravotním stavem. Když se konečně rozhoupal, lékaři u něj diagnostikovali nádor v močovém měchýři a skončil v invalidním důchodu. „Vyšetření naštěstí ukázalo, že nádor nebyl zhoubný. Ale Pepimu i tak nebylo dobře. Zadýchával se, bylo mu najednou všechno zatěžko,“ prozradila později médiím jeho žena Marie s tím, že k natáčení třetího dílu už ho museli filmaři dlouho přemlouvat. Naposledy stanul před kamerou v roce 1973 jako zedník v první části povídkového filmu režiséra Jaromíra Hníka Maturita za školou, pak už další nabídky odmítal. Košem od něj dostal dokonce i projekt, v němž si měl zahrát s Janem Werichem, ten ale neodmítl ze zdravotních důvodů. Bál se, že by po boku herecké legendy neobstál a jenom by se ztrapnil.
Nejkrásnější věk:
Nabídky i po smrti
Přestože operace močového měchýře dopadla dobře, Pepi se cítil neustále unavený a ukázalo se, že jsou za tím problémy se srdcem. Přidala se cukrovka a potíže s ledvinami, začal se ztrácet před očima, trpěl úzkostnými stavy a špatně snášel tmu. Jedna nemoc zhoršovala druhou, takže občas musel na týden či dva do nemocnice, aby ho lékaři zase postavili na nohy. Jediné, co mu vydrželo do poslední chvíle, byla nezdolná chuť k jídlu. Dokonce i na svoji poslední večeři se prý velmi těšil. „Nesl jsem mu dršťkovou polévku a škvarkové placky, které měl rád,“ prozradil v dokumentárním cyklu České televize Předčasná úmrtí jeho syn Bohumil. Pochutnat si už ale nestihl. Josef Šebánek zemřel 13. března 1977, zkolaboval na nemocniční chodbě a navždy odešel svému synovi v náručí. Bylo mu pouhých jednašedesát let. Dál ale zůstal populární a mnozí filmoví tvůrci se o jeho smrti ani nedozvěděli, takže ještě dlouho po smrti mu chodily další nabídky filmových rolí.
Vložil: Adina Janovská