Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vánoce místo emigrace. Janda a spol. šanci zahodil a slavná kapela se začala sunout ke dnu. Tajnosti slavných

01.07.2020
Vánoce místo emigrace. Janda a spol. šanci zahodil a slavná kapela se začala sunout ke dnu. Tajnosti slavných

Foto: Supraphon

Popisek: Petr Janda

Druhá polovina ‘šedesátek‘ odstartovala uvolnění. Přes Velkou louži k nám s beatem ‘doplavalo‘ i hnutí hippies a jeho projevy se režimu nedařilo zlikvidovat ani normalizací. Jenže pak v roce 1973 vyšlo v novinách, že se nejstarší československá beatová skupina definitivně rozpadla. (Pokračování z pondělí 29. června)

Kluci nosili dlouhá hára, podomácku jsme vylepšovali první džíny květovanými klíny a lemy, slušňácké košile nahradily rozevláté haleny se spoustou korálků kolem krku i ve vlasech… Samozřejmě záleželo na lidech, takže zatímco například naše vršovická škola vypadala jako hnízdo chuligánů, bratranec v Teplicích nesměl v džínách ani na ulici. A ze řetězu se logicky utrhly i české hvězdy, takže koncerty zpravidla pokračovaly divokými mejdany až do rána a nevěru nikdo nepovažoval za prohřešek. Naplno si užíval života i Petr Janda s kolegy z Olympiku. V žebříčku skupin byli na špici, fanoušci je zbožňovali a krásné holky jim skákaly do náručí samy.

 

Nebezpečná postava:

Beatman roku

Poprvé se Petr oženil v roce 1966, o rok později přišel na svět syn Petr a jeho manželka Jana definitivně pověsila balet na hřebík a stala se matkou na plný úvazek. Z tahanic o aparaturu vznikla písnička Modravý mámení, skupina ve složení Janda – Berka – Klein – Pacák – Chrastina rozjela naplno vlastní tvorbu, už nebyla odkázána na primitivní podmínky na Strahově, ale nahrávala v rozhlasových a filmových studiích. Řada nahrávek z té doby se ale nedochovala. Od roku 1967 už nahrávali v Supraphonu a zrodil se další, dodnes mimořádně populární hit Želva. Na singlu ale vyšel jen v omezeném nákladu, protože ‘odpovědní‘ soudruzi byli přesvědčeni, že v závěru skladby skupina nezpívá „oh, no“, ale „hovno“. A tak aby vůbec mohla písnička vyjít na prvním albu, musel závěrečný sbor přezpívat Láďa Klein. V březnu byl Petr vyhlášen Beatmanem roku 1966 a na 1. Československém Beat Festivalu, který se konal těsně před Vánoci v pražské Lucerně, se Olympic probojoval do finále. (Jestli máte zhruba 44 minut, unikátní záznam Československé televize si můžete pustit ZDE.) První dlouhohrající album a úplně první československé beatové elpíčko, které nakonec přece jen smělo dostat název Želva, ale vyšlo až počátkem roku 1968.

 

Želva:

Francie rychle ochladla

Osudové srpnové dny roku 1968 zastihly Petra Jandu a jeho skupinu na dovolené ve Francii. Obratem se jim sice začaly hrnout nabídky na angažmá v různých klubech, zájem ale rychle opadl a šance na trvalé působení na Západě se rozpadly. Pod názvem Five Travellers (Pět cestujících) nakonec stihli natočit jen EP desku a televizní film Olympic v Paříži. Rozhodující šanci však promarnili, když před nabídkou dělat předskokany rock’n’rollové hvězdě Johnnymu Hallydayovi při prosincové sérii koncertů dali přednost Vánocům doma. Vzápětí vyšlo druhé album Pták Rosomák, dokonce s vloženou vystřihovánkou dotyčného tvora, 11. dubna 1969 si ale s Chrastinou zahráli v Lucerně naposledy. V novém složení pak odjela skupina znovu do Francie, kde natočila album Back to Love, které ale nikdy nevyšlo. Francouzský manažer totiž odmítl do nich dál investovat, takže se Olympic nakonec místo emigrace definitivně rozhodli k návratu domů. A osmý rok existence, rok 1970, odstartovali dalším nesmrtelným hitem, roc’n’rollem Dynamit.

 

Dynamit:

Divoké změny

Olympic jel naplno, 1. dubna 1970 odehrál v pražské Lucerně patnáctistý koncert, chrlil jeden hit za druhým a během roku průběžně natáčel třetí album. Nový hit Brouk si připravil i pro Bratislavskou lyru, nakonec s ním ale nevystoupil, protože ho porota nedoporučila. A vzápětí přišly další změny v sestavě, takže se ve studiu sešli 14. prosince naposledy. Jeňýka Pacáka nahradil Petr Hejduk ze skupiny Golden Kids, baskytarista Jan Hauser odešel k Neckářovým Bacilům a v Olympiku ho vystřídal Jiří Korn. Hned na prvním singlu Agáta/Planetář poznal výraznou změnu zvuku kapely i posluchač s absolutním hudebním hluchem. Hlavně ale Olympic odstartoval na další tři roky působení v moderně vybaveném divadle Rokoko. V roce 1972 natočil Petr s kapelou jediný hraný film Pět cestujících, na obrazovku se ale nikdy nedostal a premiéry se dočkal až v roce 1997 v pražském Filmovém klubu MAT.

 

Agáta:

Rozpad na spadnutí

Přítomnost Jiřího Korna v kapele se brzy proměnila spíš v brzdu, začínal Olympic zastiňovat. V roce 1973 sice poslali do světa další velké hity, na Bratislavské lyře ale opět neuspěli, získali jen Cenu kritiky. A 24. listopadu vyšla v Mladé frontě stručná zpráva, že „Olympic, naše nejstarší beatová skupina, se definitivně rozpadl“. Zpočátku Petr rezignoval, nakonec se ale na popud Mirka Berky pokusil natruc všem nepřejícím kapelu znovu oživit. Jenže nový ‘kabát‘ ho nebavil, rock se z jeho melodií úplně vytratil. Olympic byl existenčně na dně, takže začal působit jako doprovodná studiová kapela a ze zorného pole fanoušků téměř zmizel. Prostor pro radost ze života přesto Jandovi zůstal. 13. dubna se mu narodila dcera Marta a skončil na osmém místě ve Zlatém slavíku, což byl největší úspěch, kterého kdy v této anketě jako zpěvák dosáhl. Pak ale po dlouhé době zase napsal pro Olympic Pavel Chrastina text k skladbě Nezapomeň a ze série neúspěchů nakonec vyburcovala kapelu koncem roku 1975 poslední změna baskytaristy.

 

Nezapomeň:

Jak nakopnout Jandu

Do skupiny přišel Milan Broum, který Jandu pomyslně nakopl. Najednou se zase musel snažit udržet s někým krok, hraní ho konečně zase začalo bavit, kapela jakoby ožila a na jejím zvuku to začalo být velmi brzy znát. Na Festivalu politické písně v Sokolově zvedli v roce 1976 všechny ze židlí rockovou jedenáctiminutovkou Marathón. O Bratislavskou lyru se sice opět pokoušeli marně, stejně jako o rok později, kdy vyšlo stejnojmenné album v téměř hardrockové podobě. Ve Zlatém slavíku byla ale toho roku zavedena kategorie skupin a Olympic v ní skončil jako šestý. V dubnu 1978 odehrál Petr s kapelou v Lucerně třítisící koncert a oslavil patnácté výročí existence. A v Mimoni tenkrát vznikl jejich první oficiální fanklub, který dokonce začal vydávat vlastní časopis Marathónský oběžník.

 

Marathón:

(Pokračování v pátek 3. července)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská