Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Nostalgická kavárnička Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Legendární rocker málem skončil dřív, než vůbec začal. K zákazu stačilo jediné slovo – rock’n’roll. Tajnosti slavných

29.06.2020
Legendární rocker málem skončil dřív, než vůbec začal. K zákazu stačilo jediné slovo – rock’n’roll. Tajnosti slavných

Foto: Supraphon

Popisek: Petr Janda

AUDIO / VIDEO Naštěstí se narodil do doby, která mu sedla. Když se začal poohlížet po nějaké kapele, zrodil se právě rock’n’roll. Režimní cenzoři z něj sice dostávali kopřivku, příval energie ale nedokázali zarazit. (pokračování z pátku 26. června)

V druhé polovině padesátých let se svět definitivně otřepal z hrůz druhé světové války a začal si užívat. Zrodil se rock’n’roll, který navzdory železné oponě polehoučku pronikal i k nám. A s ním vznikaly i první české kapely, i když to zpočátku neměly snadné, protože režimní cenzoři se snažili, seč mohli. Moji matku například jednou vyvedli z parketu, protože měla propínací sukni, odshora dolů na knoflíky. Bóže, jaká to výstřednost! Nové skupiny nejprve hrály převzaté zahraniční hity, až časem se odvážily přijít s vlastní tvorbou. Olympic měl první vlastní v roce 1965 a byla to pecka – Dej mi víc své lásky. Jandovu hudbu otextoval Pavel Chrastina a Petr do jeho textu zasáhl jenom jednou – Pavlovo „nosit v létě zimní šálu“ nahradil rýmem „sjet po zadku holou skálu“.

 

Dej mi víc své lásky:

Čeští Sputnici

O vstup do ‘normálního‘ života se Petr Janda zpočátku poctivě snažil, vyučil se spojovým mechanikem, jenže rock’n’roll mu nedal spát. Začal se pídit po kapele, v níž by se mohl uchytit, až ho kamarád upozornil na jednu právě vznikající. Zatímco první umělá družice Země, sovětský Sputnik, odstartovala kosmickou éru lidstva v roce 1957, čeští Sputnici vylétli na hudební nebe o dva roky později. Základem skupiny byli kamarádi a spolužáci z pražských Vinohrad a stali se první československou rock’n‘rollovou skupinou, která veřejně vystupovala v klasickém obsazení, tedy kytary, klavír, basa, bicí, saxofon, sólový zpěv a smíšený vokální sbor. „Před první zkouškou jsem celou noc nemohl usnout – to asi každý muzikant zná. Ale byla to úžasná doba...“ vzpomíná Petr nostalgicky na webových stránkách Olympiku. „Třeba když jsem prvních několik měsíců na zkoušky nosil kytarovou bednu vlastní výroby, která skoro nehrála, a navíc byla přííííšerně těžká. Anebo si vzpomínám na to, jak jsem si musel někde na brigádě tvrdě vydělat na svůj sen – elektrickou kytaru. Tenkrát stála dva tisíce korun, což bylo víc než průměrný měsíční plat.“

 

Krvežíznivej rak:

Stačilo jedno slovo

Rock’n’roll‘ – to bylo jediné slovo na plakátu, které na podzim 1959 stačilo, aby byl první koncert Sputniků v klubu ve vinohradské Čáslavské ulici zakázán ještě dřív, než vůbec začal. Poté musela kapela složit profesní zkoušky, po nichž konečně mohla odstartovat, a od října 1959 do června 1963 absolvovala 115 vystoupení. A to ještě každý druhý koncert byl zakázaný. Sputnici byli populární, což kulturní cenzory dráždilo. „Už jen z toho důvodu, že v kapele byly vlastně samé děti kdysi bohatých rodičů, na které tvrdě dopadl únor 1948. Tomislav Vašíček, Zdeněk Lejš, dnešní hlavní hygienik Vladimír Polanecký...“ připomněl Petr, kterého se tahle skvrna na kádrovém profilu také týkala. Časem ale začala být vystoupení stále častěji prokládána přednesem vlastních povídek a divadelními scénkami, přibyly nové muzikantské i pěvecké posily a začínaly se vršit spory i mezi zakládajícími členy skupiny. „Rozmíška začala být tak velká, až jsem sám dal padáka.“

 

Tupý Kupid:

(Sputnici - zpěv Táňa Němcová)

Od Karkulky k Olympiku

Po odchodu od Sputniků si našel muzikanty, kteří mu byli blízcí. S Pavlem Chrastinou, Jeňýkem Pacákem, doprovodným kytaristou Honzou Reinerem a saxofonistou Honzou Obermayerem začal vystupovat pod názvem Big-Beat Quintet. Hráli instrumentálky, inspirované anglickými Shadows, už na podzim 1962 se ale rozpadli, protože Reiner narukoval na vojnu a Chrastina vzápětí přešel do Karkulky (KARlínský KULturní KAbaret). Petrovi se tam moc nechtělo, protože skupina hodně jezdila po vesnických zábavách, nakonec se k nim ale přece jen přidal. V roce 1963 přišel do party první manažer Josef Smeták, který, inspirován populárním klubem v pražské Spálené ulici, překřtil skupinu na Olympic. A 11. listopadu byla v divadle Semafor premiéra pořadu Karla Mareše Ondráš a big beat (později Ondráš podotýká), v němž se prolínaly satirické postřehy, promítání diapozitivů a 26 skladeb hostujícího Olympiku. Jeho 55 repríz odstartovalo historii nové kapely.

 

Klokan:

(Big Beat kvintet – nahráno v roce 1963 ve Studiu Strahov)

Dva hity za šest pětek

V roce 1964 Olympic definitivně opustil jeviště divadla Semafor, vyjížděl na první zájezdy po republice a o jeho buducnost se začal starat jako manažer Karel Mareš. Díky němu také natočil první nahrávky ve Studiu Strahov, které sídlilo v Bráně borců Spartakiádního stadionu Strahov a točilo se v něm na jediný mikrofon. Marešovým přičiněním také vyšly první desky v edici Big Beat Mladého světa a prodávalo se jich na čtyři sta tisíc. Pod úplně prvním singlem, na němž byly hity Adresát neznámý a Roň slzy, je sice podepsán Taneční orchestr Československého rozhlasu, řízený Josefem Vobrubou, na desce ale opravdu hraje Olympic, což dokládá dochovaný videoklip i vyplacený honorář 60 korun. Tenkrát doprovázel Mikiho Volka, Pavla Bobka, Josefa Laufera, Pavla Švába a Yvonnu Přenosilovou, postupně se ale jeden po druhém odvážili zpívat i muzikanti. Už ale startovala éra Beatles, saxofon vycházel z módy a pro skupinu přestávala být důležitá i spolupráce se zpěváky.

 

Adresát neznámý:

První hity a lásky

Prvními opravdovými hity se Olympic mohli chlubit v roce 1965, hlavně ale také přišel s první opravdu svojí českou písničkou Dej mi víc své lásky. Poprvé ji představili na koncertu v Hořovicích a dost se prý tenkrát báli, jak publikum zareaguje. Místo očekávaného průšvihu se ale zrodil obrovský úspěch, dokonce ji museli třikrát zopakovat. Krátce před Vánoci usedl definitivně za bicí Jeňýk Pacák, na jaře pak odešel Miki Volek a Petr s Pavlem Chrastinou rozjeli naplno vlastní tvorbu, i když na koncertech stále ještě hodně sázeli na převzatý repertoár. Vzápětí přišel další průšvih – po příliš hlučném vystoupení v Gottwaldově odmítla agentura Sezóna dál půjčovat Olympiku aparaturu, takže nastal problém, kde sehnat novou. A Petra čekala razantní změna v životě – vzal si svoji lásku, křehkou baletku Janu.

(Pokračování ve středu 1. července)

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská