Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Herectvo chodí po žebrotě, proto jsem se rozhodl alespoň některým přispět. Dostal jsem však košem. Fejeton Jiřího Macků

28.06.2020
Herectvo chodí po žebrotě, proto jsem se rozhodl alespoň některým přispět. Dostal jsem však košem. Fejeton Jiřího Macků

Autor: ČT

Popisek: Prázdné divadlo, ilustrační foto

Neměli to svěřenci sv. Víta, patrona herců a komediantů, v minulém čtvrtletí lehké, co si budeme povídat. Prkna, jež znamenají svět, zapadala divadelním prachem. Filmové hvězdy dostaly až příliš času lenošit a plánovat, kde sehnat patřičné miliony na spáchání podobné umělecké havárie, jakým byl naposledy Bourák. Vyprázdnily se ulice i ordinace, ty s velkými písmeny.

Nebyla práce, nebyly koláče. Finanční příliv na bankovní účty s heslem Maledivy, Las Vegas, Bali, škola dcery v Anglii, rodinná hacienda na Floridě aj. se limitně přiblížil nule. Měli to ovšem stejně složité jako ostatní, kteří kvůli okolnostem nemohli do práce, a kteří navíc – chudáci jejich diváci – neměli ani založené podobné účty. Jenže herci, protože zvládat velká gesta a dramaticky se vyjadřovat se naučili, si toho o své bídě nastěžovali ze všech nejvíc. Ba si, jako malé děti, i začali vydupávat priority.

A teď z jiného konce, něco o ambicích

Skvělá vlastnost, když se ji podaří udržet na uzdě. Ambice pohánějí snad každého: atlet by chtěl jednou lámat rekordy, fotbalista okresního přeboru by se rád dostal do ligy, zatímco autor Okresního přeboru k nobelovce. Řadová zdravotní sestra touží být hlavní, řadový nástrojař mistrem a řadový vojín alespoň četařem. A leckterý řadový herec jednou třeba národním umělcem, což je ovšem v současných poměrech honby za honoráři meta takřka nedosažitelná.

Ambiciózností, jako autor, trpím i já. To bylo uspokojení, když vyšla první knížka a postupně na ni navázala třetí, sedmá, čtrnáctá, dvaadvacátá. Jedna z posledních je novela Osudové koncovky, příběh z komunistického lágru, postavený na skutečných příbězích dvou protagonistů: hokejista Marek Augustín je literárním obrazem mého přítele Augustina Bubníka, a v osobě lágrového lékaře Davida Blumenfelda se promítl osud mého souseda Františka Krause. První skončil na uranu jako mistr světa, druhý – poté co přežil Terezín, Osvětim, americké nálety v továrně na benzín ve Schwarzheide a na sklonku války ještě pochod smrti – odsouzený coby izraelský špión za to, že dva roky jako dobrovolník bojoval v řadách Hagany.

Prototyp sovětského důstojníka jako vymalovaný

Čtyřčlenný kolektiv doplňuje Němec Schlaghammer, původně kápo v německém koncentráku, po osvobození odsouzený za ostnaté dráty v témže lágru a nadále v téže funkci; pováleční komunisté ochotně přebírali od nacistů zkušenosti i služby. Poslední do party (a také figurou, která mně vnukla nápad skromným způsobem v těchto složitých dobách snad trochu pomoci jednomu divadlu) je plukovník sovětské armády Petrovský, dozorčí těžby v uranových dolech. Čtveřice rozdílných jedinců, které okolnosti krátce svedly do jedné miniaturní lágrové společnosti.

 

Osudové koncovky

 

Na téměř nejvyšším bodu autorových ambicí, pominu-li onu nobelovku, bývá přání shlédnout svůj text v divadelním provedení. Povzbuzen vysokým oceněním novely literární kritikou (96 %) jsem se pokusil o dramatizaci, a skutečně jenom jako pokus ji před měsíci zdarma nabídl právě tomu divadlu, na jehož scéně vystupuje herec, který jako by plk. Petrovskému postavou, fyziognomií i gesty z oka vypadl. A navíc ta jeho původu odpovídající řeč, dokonalost sama!

Když se v divadle nehraje na slušnost

Oslovit dnes přímo pana herce přímo obyčejným člověkem již zřejmě nelze. Jako by tvořili nějakou v kavárnách či divadelních klubech uzavřenou a od ostatních odloučenou komunitu, jež občas vyšle jedince cosi lidu oddeklamovat na tribuně manifestační, či si s ním zafandit na fotbalové. Snadno získáte přímé spojení na poslance ba i ministry, na herce však ani náhodou. Maximálně vám v divadle slíbí, že dotaz předají. Dopadl jsem podobně: ředitel marketingu a PR divadla, zástupce producenta Mgr. Tomáš Přenosil mně odepsal, že můj dopis zmíněnému vytouženému adresátu předá. Zda to učinil nevím, každopádně žádná odpověď nepřicházela.  

Po čase jsem proto ještě oslovil přímo majitele a hlavního producenta divadla MgA. Michala Hrubého. Hádejte, můžete klidně třikrát, jak jsem dopadl. V minulých dnech jsem to, po měsících, zkusil do třetice se spekulací, že buď p. vedlejší producent nemluvil pravdu a nepředal, nebo předal a p. herec má problém zareagovat. V odpovědi p. Přenosila jsem se leč pouze dozvěděl, že svým dotazem napadám jeho, herce i komplet celé divadlo, vysvětlení však žádné.

Divné v době, kdy si část herectva permanentně stěžuje, do jakého málem hladomoru se dostala vinou koronaviru, dle mínění některých svých kolegů mazaně řízeného přímo z centrály ANO. Nevím, kolik se platí za divadelní scénář nebo alespoň námět, ale nějakou tisícovku to jistě mohlo kase uchovat. Jenže nebyl zájem ani nabídku s díky odmítnout.

Tak už nezbývá, než odtajnit divadlo, v němž se na slušnost moc nehraje: Studio Dva. Jméno autorova vysněného herce neprásknu, jeho kamarádka a chvilková kolegyně Evička by se asi zlobila.

 

Jiří Macků

Vložil: Jiří Macků

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace