Začal v garáži a propracoval se na vrchol Českého slavíka. Japonsky prý už moc neumí, leda tak Konitchiva, Arigato, samuraj. Ale…

Foto: FTV Prima (jako v textu)

Popisek: Frontman kapely Mirai Navrátil (odtud i název skupiny podle jeho křestního jména) u Krause

Zpěvák Mirai natočil spolu s Nikol Štíbrovou poněkud tendenční skladbu Dej si roušku, kterou dnes už příliš nemusí: „Teď už to není tak sympatické,“ přiznal. To ale Jana Krause příliš nezajímalo. Ve své Show ho zpovídal hlavně ohledně jeho cizokrajného jména, které mu vrtalo hlavou.

Zpěvák Mirai Navrátil pochází ze smíšeného manželství. Zatímco je jeho tatínek Čech, maminka je Japonka, odtud jeho exotické jméno, které znamená v japonštině budoucnost. Jan Kraus chtěl vědět, zda je Mirai jeho umělecké, nebo běžné civilní křestní jméno: „Jarda to úplně není, ale je to spíš dívčí jméno. To tak bývá, že člověk dostane jméno. To je moje křestní jméno,“ upřesnil Mirai.

Narodil se ještě před Naganem

Jeho rodiče se poznali v cizině: „Já jsem ročník 92, já jsem ještě před Naganem. Naši se seznámili v Londýně, táta tam studoval jazykovou školu na Oxford street a mamka to stejné. Tam se poznali v rámci studií. Pak jeli nejprve do Japonska, taťka se obětoval, udělal gentlemanský krok. Tam jsem se narodil ve městě, které se jmenuje Ogaki. To je pod Tokiem. Má to asi sto padesát tisíc obyvatel. Byl jsem tam do dvou nebo tří let,“ vzpomínal na zemi původu své maminky. Její jazyk už ale pozapomněl: „Japonsky mluvím trošku, je to čím dál tím horší, už se to zužuje na Konitchiva a Arigato, samuraj, Nagasaki, Hirošima,“ smál se, když prozradil, že se už japonsky příliš nedomluví. V jiném rozhovoru ale prohlásil, že s maminkou mluví jen japonsky, tak zřejmě tak hrozné to nebude.

Studoval práva a prý se moc nenadřel

Mirai je dnes jednou z nejpopulárnějších skupin. Zpěvák přiznal, že s muzikou koketoval už od dětství: „Odmala jsem trávil čas v garáži, trávil jsem čas s klukama. Bavilo nás to. Nikdy jsem to nebral jako něco, co by mě mělo pak živit,“ připustil. Jeho život se tedy směřoval jinak, věnoval se studiu: „Chodil jsem na gympl tak jako vy, pak jsem šel na vysokou na práva do Brna. Bylo to příjemné studium. Oproti medikům, kteří leželi pořád v knihách každý den a furt. To jsem vystudoval a těsně potom se stalo to, že se nám rozjela kapela,“ konstatoval. Na svůj úspěch se prý kluci z kapely rozhodně nadřeli: „Něco děláte a říká se, že je pravidlo deseti tisíc hodin. Když něco děláte deset tisíc hodin, tak v tom začnete být dobrý. Anebo jdete dělat ta práva!“ vysvětlil. Mirai hrál hodně dlouho, úspěch se ale hned nedostavil: „My jsme hrávali na veřejnosti, pořád jsme vystupovali ve studentských kapelách, ve Frýdku, v hudebních klubech. Nikoho to nezajímalo, chodili v průměru tři čtyři lidi, rodinní příslušníci. Ale byli nadšení. Maminka vždycky chválí, zatímco táta, když přijde, tak je to špatně. Samozřejmě bude hodnotit i moje dnešní vystoupení,“ připustil Mirai v Show Jana Krause.

V Japonsku žijí jiný život. Práce především

Do země původu své maminky jezdí čas od času na návštěvu: „My jsme tam byli před vypuknutím té korony, byli jsme tam na konci roku na týden. Mám tam strašně moc bratranců a sestřenic. My si píšeme přes Facebook a Instagram a je to fajn. Oni ale žijí jiný život. Orientují se na práci. Jsou i mezi sebou odříznutí. Když člověk začne pracovat, tak se trochu odřízne,“ vypočítal. Své exotické příbuzné prý rád pozve i sem: „Byli tady. Měl jsem tady kdysi babičku, bratrance. Byl to pro ně příjemný zážitek.“

Vložil: Michaela Špačková