Psychické problémy, léky, alkohol... Populární kladný hrdina spadl do vražedné pasti. Tajnosti slavných
19.06.2020
Foto: ČT
Popisek: František Vicena v televizní detektivce z roku 1973 Bláznova smrt
Jeho jméno sice dnes už většině diváků bohužel nic neříká, jakmile ho ale uvidíte, budete hned doma. Osvědčený kladný hrdina dokázal tak zahrát Hitlera, že vyděsil i Menšíka. Postupně se ale propadal do svého soukromého pekla, z nějž nebylo úniku.
Často se vrací do našich domovů prostřednictvím televizní obrazovky především o svátcích, protože si zahrál mimo jiné i starého mlynáře Máchala v oblíbené pohádce režiséra Hynka Bočana S čerty nejsou žerty, i když v té době zdaleka nebyl tak starý, jak mu scénář přisoudil. Premiéry se ale nedožil, pár měsíců po natáčení totiž spáchal sebevraždu. František Vicena byl přímočarým hercem, zejména stylizovaných kladných hrdinům, bravurně ale zvládal prakticky všechny žánry, od dramat přes komedie a tragikomedie až po muzikály. Ve všech rolích však zůstával spíš fyzickým typem než výraznější osobností, i přes střídmý herecký projev ale využíval nejvíc svůj hluboký znělý hlas.
Se Zorou Kolovratovou v dramatizaci románu Alexandra A. Fadějeva Mladá garda – Krajské oblastní divadlo Karlovy Vary 1956; foto vis.idu.cz
Pro divadlo se narodil
Narodil se 24. června 1933 ve Znojmě do výrazné hudební a divadelní rodiny, mezi jeho příbuznými byl například houslový virtuos a hudební skladatel Jaroslav Kocian či herec Národního divadla Miroslav Doležal. Po maturitě nastoupil na brněnskou JAMU a již jako student účinkoval v různých uměleckých formacích. Profesionální hereckou dráhu zahájil po absolutoriu v roce 1955 v Krajském oblastním divadle v Karlových Varech. Po jedné sezóně se ale vrátil do Brna a následujících pět let strávil na jevištích Divadla bratří Mrštíků (dnešní Městské divadlo v Brně) a Státního divadla. Tehdy také debutoval na filmovém plátně jako desátník Ferda ve vojenské komedii Zatoulané dělo.
Vzorný student
V letech 1961 až 1962 rychle vystřídal účinkování v Českých Budějovicích a Kladně, aby zamířil do Prahy. Natrvalo ale zakotvil v metropoli až v roce 1970 a patřil pak až do své smrti k oporám Městských divadel pražských. Mužným zjevem a divácky vděčným projevem byl předurčen především ke ztvárňování kladných hrdinů domácího i světového repertoáru, ve výčtu jeho divadelních rolí najdeme antická dramata i moderní konverzační komedie. Na jevišti uplatnil i pěvecké vlohy a často účinkoval v muzikálech. V polovině šedesátých let si navíc rozšířil vzdělání a dálkově absolvoval obor divadelní režie na DAMU.
Fridolína von der Wanz v rokokové libohře Ludvíka Aškenazyho na námět staré lidové povídačky C.k. státní ženich – Jihočeské divadlo České Budějovice 1962; foto vis.idu.cz / Leopold Herrmann
Kladný hrdina
Příchod do Prahy mu umožnil častější výstupy před kamerou, větší příležitosti na něj ale čekaly až v době normalizace, kdy se angažoval nejen umělecky, ale i politicky a společensky. I díky tomu dostal hlavní roli popraveného komunistického odbojáře Jana Ziky v tendenčním, ale působivém okupačním dramatu Klíč. Další kladné hrdiny ztvárnil i v následujících letech, například ve válečné trilogii Dny zrady, Sokolovo a Osvobození Prahy. Z jeho práce před kamerou naopak velmi výrazně vybočuje postava Adolfa Hitlera v dodnes oblíbené sci-fi komedii režiséra Jindřicha Poláka z roku 1977 Zítra vstanu a opařím se čajem.
Menšíkovi spadla čelist
„Hráli jsme s Menšíkem, Bróďou (Vlastimil Brodský) a dalšími v šatně karty. Kolem zrovna procházel František, byl ještě v civilu a odcházel do maskérny. Pozdravili jsme se, prohodili pár slov. Dobírali jsme si ho, že on, takový dobráček, vyfasoval takovouhle roli,“ zavzpomínal kdysi Jiří Sovák. „Najednou se rozlétly dveře a v nich doslova kopie Hitlera, který na nás navíc začal německy řvát a horlivě gestikulovat. Menšík se tak lekl, že zapadl pod gauč, Brodský nebyl schopný slova. Nevěřili jsme svým očím. Museli jsme si z toho šoku pak dát všichni panáka.“
Nejvěrnější české zpodobení Hitlera v sci-fi komedii režiséra Jindřicha Poláka z roku 1977 Zítra vstanu a opařím se čajem; foto ČT
Chápavý ředitel
Od počátku šedesátých let se významně prosadil i v televizi. Kromě hraní v řadě inscenací a seriálů se věnoval recitaci a účinkoval v pořadech, zaměřených na literární osvětu. Bohaté zastoupení v jeho práci měl také rozhlas, kde například pořídil čtenou nahrávku slavného románu Hrabě Monte Christo. Pracoval také pro dabing, slyšet jsme ho mohli například v populárních francouzských komediích nebo v detektivním seriálu Kojak. Zpěv a mluvené slovo nahrával i na gramofonové desky. V sedmdesátých letech rozšířil své působení o pedagogickou činnost, učil na pražské DAMU, kde vychoval několik generací herců, a jako ředitel vedl studentskou divadelní scénu Disk.
Oblíbený soudruh
Dodnes se tradují historky, jak se stával s Janem Přeučilem terčem studentských vtípků. Například chodbu studentského divadla dlouho zdobil nápis: „Pan profesor Přeučil, ten nás h***o naučil. Jaképak s tím fraky, pan Vicena taky.“ Autor samozřejmě neznámý… František Vicena byl angažovaný komunista, který režimu zcela propadl, naprosto mu důvěřoval a byl mu oddán. Přesto to nikomu nevadilo a nikoho ani nenapadlo mu nedůvěřovat. „Byl to skvělý, čestný, férový člověk,“ prohlásil o něm před lety Jan Přeučil. „Nikdy nikoho nepodrazil. Vždycky se snažil druhým pomáhat. Měl krásnou povahu.“
Major Coulon v televizním dramatu na motivy povídky Františka Langra Poslední dopis; ČT
Prášky zapíjel vodkou
Oženil se s krásnou, o šest let mladší kolegyní Naďou Prchalovou, která patřila déle než třicet let k oporám činoherního souboru kladenského divadla, a poté působila léta v pražském Divadle v Dlouhé. Měli spolu dva syny a dnes by byl František už čtyřnásobným dědečkem. Toho se ale bohužel nedožil. Po celý život ho totiž trápily psychické problémy. Sice bral léky, zapíjel je ale alkoholem, čímž se stále více propadal do začarovaného kruhu, z nějž neměl sílu vystoupit. Čím byl starší, tím se prý jeho dávky zvyšovaly a měnily jeho osobnost. A to se samozřejmě brzy rozneslo.
Démon alkohol
Kolovaly o něm historky, že prášky zapíjí litrem vodky, a režiséři se ho začali bát obsazovat. Přitom toužil po velké hlavní roli, kterou by na sebe konečně upozornil. „Bohužel, stal se mu osudným démon alkoholu, který ho ovlivňoval postupem času čím dál tím víc a zhoršoval jeho psychické problémy, na které ještě navíc užíval léky,“ prozradil Jan Přeučil. S tím, jak brzy a tragicky odejde z tohoto světa, ale nepočítali ani jeho nejbližší. V osudný večer, 15. října 1984, se jeho manželka vrátila z představení domů a našla ho oběšeného v koupelně. Už mu nebylo pomoci.
Vložil: Adina Janovská