Manžela sebrala hrobníkovi z lopaty, pak jí utekl k Jakoubkové. A místo alimentů dostávala práci. Tajnosti slavných
15.06.2020
Foto: ČT
Popisek: Miriam Hynková v televizní inscenaci Paradajs, natočené na námět Rudolfa Těsnohlídka ze života středních měšťanských vrstev na začátku 20. století
Na pohled křehká plavovláska se leckdy musela v soukromí proměnit v ženu z oceli. A nebýt její životní lásky, leckteré kolegyni by přidělala pořádné starosti. (Pokračování z pátku 12. června)
„Hele, mladej, tady si vem ten ruksak a padej. Když to není na ženění, tak neblázni holce hlavu, ty…“ Takhle peskovala svobodníka Milana Koubu coby rozhořčená babička jakési Evy v komedii Copak je to za vojáka... Kvůli životnímu partnerovi se skvělá herečka Miriam Hynková vzdala slibně rozjeté kariéry a on jí to pak i po rozvodu vracel pravidelným přísunem rolí. Zlé jazyky ale říkaly, že to dělá místo placení alimentů.
Babička v nestárnoucí komedii Copak je to za vojáka; foto repro / youtube.com
Drama u Devíti křížů
S manželem Evženem Sokolovským odešla Miriam do moravské metropole, kde působil jako hlavní režisér Státního divadla Brno a od roku 1961 vedl současně i satirickou scénu Večerní Brno. Miriam nastoupila do souboru Mahenovy činohry a na jevišti si vychutnávala řadu krásných rolí. Stala se přední představitelkou tehdejší brechtovské éry a hrála mimo jiné i v manželových slavných inscenacích barokních her. V roce 1962 porodila jedinou dceru Markétu, o dva roky později si ale osud vzal znovu její štěstí na mušku. V neděli 13. září 1964 večer došlo k vážné autonehodě na křižovatce u Devíti křížů. Ve zničeném voze, kterým se Sokolovský vracel z představení, zahynul nadějný moravský dramatik a scenárista Miloš Rejnuš a téměř žádnou naději zpočátku lékaři nedávali ani těžce zraněnému Sokolovskému. Podstoupil operaci sleziny, měl poraněnou lebku… navíc utrpěl šok, z nějž se vyvinuly těžké deprese. Smrt mladšího kolegy a přítele s ním hluboce otřásla, ztratil chuť žít.
Svérázná léčba depresí
Miriam, která měla v té době doma dvouletou holčičku, se rozhodla o svou lásku prát. Každý den za ním chodila, přestože nechtěl nikoho vidět, a nosila mu z domova kastrůlky s jídly, která odmítal. „Až jednoho dne přinesla nadívaná holoubata. Upečenou pochoutku manžel jako vždy odmítl jíst. Pacient na vedlejší posteli ale na holoubátka dostal chuť, a tak mu je Miriam nabídla,“ prozradila před časem v týdeníku Vlasta Blanka Kovaříková s tím, že se v tu chvíli v Evženovi konečně znovu probudila ztracená bojovnost. V první chvíli ho prý naštvalo, že mu ten chlap kouká po jeho krásné ženě. Díky tomu pak konečně dostal i chuť na jídlo, které mu Miriam s láskou připravila. A dcera Markéta pak vždy říkávala, že jedině díky ní otec nakonec přežil.
Miriam v roce 1963 v brněnském Mahenově divadle, jako křehká Ofélie v klasickém dramatu Williama Shakespeara Hamlet; foto vis.idu.cz / Rafael Sedláček
Seriálový boom na Kavkách
V druhé polovině šedesátých let začal Evžen spolupracovat s pražským Národním divadlem a Československou televizí, takže přesun rodiny do hlavního města byl jen otázkou času. Miriam přijala v roce 1968 nabídku angažmá v Divadle E. F. Buriana a vzápětí se jí začaly doslova hrnout i nabídky z televize. Roky jí pomalu přibývaly, takže s nadhledem a smyslem pro humor přijímala vedlejší role různých sousedek, sekretářek, servírek či vrátných, na jejichž vzhledu zase až tak moc nezáleželo. Její manžel se mezitím v televizi úspěšně usadil nastálo, seriál Nejmladší z rodu Hamrů mu vynesl v roce 1976 pracovní smlouvu a v té době se Miriam stala takzvaně svědkyní v přímém přenosu jeho dalšího vášnivého vzplanutí.
Ach, ta kukadla
V doprovodu Evženova pověstného režisérského hulákání se v seriálu Muž na radnici sešly před kamerou obě – Miriam jako ředitelka mateřské školky a členka občanského výboru Vlasta Mrázová a nový objekt jeho touhy, věčně jakoby utrápená Eva Jakoubková v roli učitelky z ‘mateřinky‘. Už tenkrát se ale šuškalo, že nostalgická, o více než čtvrt století mladší kráska s démonickýma očima padla Sokolovskému do oka už během studia na DAMU a do seriálu, který se stal její první velkou příležitostí, si ji vybral záměrně. Opět se bláznivě zamiloval a Miriam k jeho nové lásce přistoupila pragmaticky. Ještě než se s ním rozvedla, sehnala mu garsonku v Bohnicích, do níž se pak prý uchyloval až do smrti.
S Kateřinou Macháčkovou v seriálu Život na zámku; foto ČT
Divadlo jí zrušili
V divadle byla Miriam léta plně vytížená, spolupracovala s rozhlasem a pro televizi vytvořila dlouhou řadu postav, takže si na nedostatek příležitostí rozhodně nemohla stěžovat. Sokolovský ji pravidelně obsazoval do svých seriálů, prý tak činil místo placení alimentů. Když dcera začala v osmdesátých letech studovat televizní a filmovou žurnalistiku, a poté ještě divadelní režii na DAMU, rozhodla se vrátit na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Studium divadelní vědy, s nímž kdysi začínala, úspěšně dokončila a v roce 1987 převzala v Karolinu doktorský diplom. Do penze oficiálně odešla v roce 1991, poté co bylo zrušeno její domovské Divadlo E. F. Buriana, dál ale spolupracovala s televizí, hlavně se seriálovými produkcemi.
Životní láska
V její filmografii celkem najdeme více než stovku charakterově velmi rozmanitých postav. Především se ale rozhodla využít své zkušenosti, které kdysi získala během boje se zákeřnou nemocí, a spolupracovala jako terapeutka s pražským Jedličkovým ústavem. A v druhé polovině devadesátých let si naložila ještě další porci starostí. Vzala totiž zpátky bývalého manžela Evžena Sokolovského, v jehož životě se po rozchodu s Evou Jakoubkovou už jen střídaly občasné milenky. Navíc jeho profesní dráha počátkem roku 1990 definitivně skončila, byl psychicky zlomený a k tomu se postupně přidávaly i zdravotní problémy. Pro Miriam byl ale životní láskou, takže se o něj postarala až do jeho smrti v roce 1998. V té době také naposledy stanula před kamerou jako Mrázová v seriálu Život na zámku a v roce 2003 jí Nadace Život umělce udělila cenu Senior Prix. Miriam Hynková zemřela po dlouhé nemoci 2. prosince 2010.
Vložil: Adina Janovská