Rozkaz zní jasně: dobýt Kavčí hory! Odhaleno zrádné spiknutí, mučedníka ze Šarapatky však neudělali. Fejeton Jiřího Macků
14.06.2020
Foto: ČT
Popisek: ČT; ilustrační foto
Boj o existenci naší (resp. z našich peněz slušně živené) České televize je vyhraněný na ostří klávesnice, možná znovu dojde na spacáky. Betonovému monstru, jež v základech chová zbytky před ním v těch místech úspěšně prosperující rasovny, hrozí, že ho – skrzevá své působení v televizní radě – povalí tři jeho noví členové.
Nebyl bych v možnost něčeho tak katastrofického vůbec věřil, nebýt toho, že se mi v mailové poště na toto téma štěkotem ohlásil hlídacípes.org článkem svého psovoda, pardon redaktora, Ondřeje Neumanna (dále jen ON), jinak spoluzakladatele a ředitele Ústavu nezávislé žurnalistiky, jehož prvním projektem je právě zmíněný pravděpodobně pitbul. Pěkný personální propletenec, ale dnes ne první případ, kdy se někdo, vydávající se za předního novináře (neříkám, že neprávem) hájícího nezávislost žurnalistiky (neříkám, že neúspěšně), stane sám sobě ředitelem něčeho.
K demokracii patří i demokraté zvláštního ražení
Rozkaz zní jasně – dobýt Kavčí hory! Zveřejnil ON doslova buď na základě nějakého neuvedeného zdroje, nebo vlastní fantazie. První tři kroky byly již učiněny, vládní koalice za podpory komunistů, Trikolóry Václava Klause mladšího a Okamurovců výrazně posílila svoje pozice v Radě České televize. K plné spokojenosti prý chyběl ještě krok definitivní, svrhnout z hradeb jednoho z posledních statečných obránců kavčí bašty Zdeňka Šarapatku, což ovšem hrdelní soud poslanecké sněmovny neodsouhlasil.
Jako důvod k předčasnému ukončení radní mise zmíněného měl posloužit tweet, zveřejněný po úmrtí Jaroslava Kubery, zamyšlení spojené s nezastíraným osobním přáním: „Smrt je popleta: dobří odcházejí…“, k němuž připojil vedle Kuberovy i fotografii prezidenta Zemana. Byl to pochopitelně výron čirého cynického buranství, jenž hvězd se dotýká, úmyslně spojený s neukojitelnou osobní averzí. Ale proč nositele této ‘hluboce lidské myšlenky‘ hned odvolávat, vždyť tam byl přece demokraticky zvolen námi demokraticky zvolenou sněmovnou? Je tam prostě za někoho, stejně jako jsou v radě jiní za jiné. Což je i poslední případ.
Jenže právě tito tři, byť rovněž týmž nezpochybnitelně demokratickým mechanismem do funkce vyzvednuti, jsou nyní bouřícím se demokratům ‘zvláštního ražení‘ trnem v oku. Proč zrovna představitelé hord babišovců, mladoklauzovců a okamurovců, sápajících se na mediální hradiště, poslední z velkých bašt svobodné novinařiny v Česku, a ne druzí tři? Tak je fňukáno v čele se šokovaným ON.
Odhalit tajemství ekonomická, nebo psychologická?
Jak dopadly tři semifinálové výběrové boje? V prvním ‘servilní moderátor‘ (visačka kvality udělená ON) Lubomír Xaver Veselý (51) postoupil na úkor filmového kritika a teoretika Zdeňka Holého, děkana FAMU. Možná proto, že první je známý z mnohaleté moderátorské a spisovatelské činnosti, zatímco u druhého, rovněž představeného jako spisovatel, wikipedie žádné konkrétní dílo neuvádí. Leč co dělat, kdo vidí do hlav poslanců? (Ovšem s tou servilitou to sedí: Xaver je fakt takový ke každému, koho si pozve, a že si zve opravdu kdekoho, všechny nechá vypovídat, a že někteří jenom blábolí, pokorně neboli servilně poslouchá a neskáče jim do řeči, ač mnohdy už bylo dávno na čase.) Nemluvě o tom, že navštívil již pětkrát Las Vegas, takže fakt jasná volba.
Do šturmu k dobytí České televize vyslal český parlament (ještě jednou: lidem demokraticky zvolený) do útoku i subtilní teoretickou ekonomku Hanu Lipovskou (29), protože získala více hlasů než známý psycholog Ivan Douda. I toto rozhodnutí má logiku: hlasující zřejmě pochopili, že v této fázi boje o budoucnost mediálního molocha bude důležitější rozkrýt ekonomické taje jeho mnohamiliardového hospodaření, než odhalit psychické problémy některých jeho hlásných trub.
Zvěstovatelé nezávislých médií se množí
A rána přímo na solar do třetice: Pavel Matocha (47) novinář, spisovatel a šachista, pořadatel nejvýznamnějších šachových zápasů s účastí nejlepších světových hráčů, a ne ničím nevyčnívající mediální manažer Michal Klíma. Dvě osobnosti v krutém střetu zájmů, které si nemají co vyčítat. První hraje šachy v jednom klubu s mladým Klausem (!) a autorsky přispívá do ex-Babišových Lidových novin (!!). Druhý, bývalý generální ředitel Vltava Labe Media, se minulý rok stal sám sobě předsedou, když inicioval založení Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu, to už coby člen správní rady Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky (ZDE - neplést s již zmíněným Neumannovým Ústavem nezávislé žurnalistiky), instituce to s bezesporu ušlechtilými plány. Jejími cíli jsou totiž „pluralita a svoboda českých médií pro zajištění základních předpokladů demokratického politického systému a kultivace mediálního prostředí, a posláním pomoc při šíření svobodných, názorově pluralitních a společensky důležitých informací“. Kdo tomu rozumí, nechť zvedne ruku.
Takže na závěr bilancování výsledku třenic o místa v Radě ČT už jenom přání, aby na nejrůznější (podobnými institucemi nejen prosazovanou, ale i různě interpretovanou) nezávislost jednou naše žurnalistika neskapala. Snad se o to přičiní i občerstvená Rada České televize, rozkaz dobýt Kavčí hory byl vydán!
Vložil: Jiří Macků