Zákeřný virus ji málem zabil, navíc ji připravil o první velkou šanci. A další obětovala lásce. Tajnosti slavných
12.06.2020
Foto: ČT
Popisek: Miriam Hynková v roce 1959, v psychologickém dramatu Vladimíra Čecha První a poslední
FOTO Její kariéra málem skončila dřív, než vůbec načala, dokonce hrozilo, že se udusí. Lékaři dělali, co mohli, tu pravou terapii si ale nakonec dokázala najít sama. Mezitím ale přišla o životní příležitost stát se pohádkovou legendou.
Hned na počátku kariéry ji málem navždy odstavila zákeřná virová choroba, která šmahem zabíjela až třicet procent dospělých pacientů. Křehká plavovláska se ale odmítla vzdát, a když léčba moc nezabírala, vestičku k uzdravení si nakonec dokázala najít sama. Díky tomu už koncem padesátých let patřila do houfu krásných a talentovaných nadějí české kinematografie, jejichž další osud záležel především na tom, v jakých rolích zaujmou. V pomyslném souboji nakonec všechny konkurentky převálcovala Jana Brejchová a Miriam Hynková se z filmových pláten na čas úplně vytratila. Dala totiž přednost lásce.
S Vlastimilem Haškem v roce 1959, v povídkovém filmu Zdeňka Brynycha Pět z milionu: foto Facebook
Zbožňovaný jedináček
Narodila se 11. října 1933 v Praze. Její otec Rudolf Hynek měl za sebou bouřlivé mládí, které strávil cestováním po světě. Oženil se poměrně pozdě a pro rodinu zakoupil dům na Královských Vinohradech, v němž si také zřídil ordinaci. A Miriam říkávala, že jeho kufr s africkými maskami je nejspíš v jeho sklepě kdesi uložen dodnes. Maminka byla učitelkou zpěvu, takže jediná dcera, v níž se oba rodiče viděli, měla talent a vztah k lehkým múzám po kom zdědit. A také jí v ničem nebránili. Odmalička ráda kreslila a recitovala, chodila do baletu a na hodiny zpěvu a studovala na výběrových dívčích školách. Herectví si poprvé vyzkoušela s amatérským souborem Máj, který sídlil v sousedství.
Studium na etapy
Nejprve se přihlásila ke studiu herectví na pražskou DAMU, přijata ale nebyla, a tak se vydala za svým snem oklikou. Tatínek si ale velmi přál, aby jeho jediná dcera měla vysokoškolské vzdělání, a tak další přihlášku podala na filozofickou fakultu, obor divadelní věda, nejspíš na radu tehdejšího nápadníka, který už na fakultě studoval. Přijali ji a ještě stihla radostnou novinu otci sdělit. Noc poté zemřel na záchvat mrtvice. Hledala cestu, jak se dostat k herectví, a tak začala působit jako recitátorka a konferenciérka Vysokoškolského uměleckého souboru a souboru lidové tvořivosti a podala přihlášku znovu. Přestup na DAMU jí vyšel a ocitla se v ročníku s řadou budoucích hvězd, například s Libuší Švormovou, Janem Třískou či Janem Kačerem. A v té době také dostala první velkou nabídku, která ji mohla proměnit v nezapomenutelnou hvězdu. Osud jí to ale nedopřál.
S Josefem Vinklářem v roce 1960, v dramatu režiséra Otakara Vávry o životě dělníků za Rakousko-Uherska Policejní hodina; foto TV Barrandov
Zákeřný virus
Osudový nepřítel, který ji málem navždy vyřadil z normálního života, si na ni počíhal v roce 1957. Onemocněla dětskou obrnou, vysoce nakažlivým virovým infekčním onemocněním, proti němuž se paradoxně tehdy v Československu rozjíždělo celoplošné očkování. Navíc půvabná plavovláska patřila k pouhé polovině procenta pacientů, u nichž se projeví svalová ochablost, která vyústí v naprostou neschopnost pohybu. Kvůli částečnému ochrnutí dýchacích svalů jí dokonce hrozilo, že se udusí. Naštěstí si prý během léčebného pobytu v Janských Lázních vzpomněla na otcovy knihy o józe a jogínském dýchání, a sama si naordinovala rehabilitaci, která byla účinná. Jediným následkem, který jí zůstal až do konce života, byla postižená noha, svůj handicap se ale naučila mistrně maskovat.
Ztracená příležitost
Nemoc ji ale připravila o dvě velké příležitosti. Roli těhotné v dramatu Jaroslava Balíka Bomba a o princeznu Ladu v nesmrtelné pohádce režiséra Martina Friče Princezna se zlatou hvězdou. V obou případech místo Miriam stanula před kamerou o tři roky mladší zdravotní sestřička a modelka Marie Kyselková a měla obrovský úspěch. Vzápětí ale mimořádnou příležitost navždy promarnila a místo úspěšné herečky se stala oddanou manželkou Petra Haničince a ženou v domácnosti. Miriam se ale vzdát svého snu nehodlala, už v roce 1958 stanula poprvé před kamerou v malých vedlejších rolích. V roce 1959 pak na katedře herectví úspěšně absolvovala, nastoupila do prvního stálého angažmá v souboru Městských divadel pražských a její filmové postavy začaly dostávat i jména. V roce 1961 se poprvé objevila i na televizní obrazovce v inscenaci Františka Čápa Zítra a pozítří, a pak se její život rázem obrátil vzhůru nohama. A tentokrát za to mohla láska.
Mařena v roce 1961 v pražského Divadle Komedie, ve hře Pavla Hanuše o mladém Jaroslavu Haškovi Hašek a tajný Vinca; foto vis.idu.cz / Karel Drbohlav
Rande u Jungmanna
Už v roce 1960 se v pražském Komorním divadle seznámila při zkouškách hry Vratislava Blažka Příliš štědrý večer s Evženem Sokolovským. Co na něm ta krásná holka viděla, bylo pro kdekoho nepochopitelné. Byli jako oheň a voda, zatímco Miriam byla následkem nemoci uzavřená a jen tak někoho do svého mikrosvěta nepustila, o osm let starší věčně hulákající režisér byl známý cynik s neodolatelným sarkastickým smyslem pro humor. Do křehké a plaché blondýnky se bláznivě zamiloval a stal se její životní láskou. První rande prý měli na pražském Jungmannově náměstí a Miriam prý později svoji dceru varovala: „Nikdy si nedávej rande u Jungmanna.“ Stala se jeho třetí manželkou, opustila kvůli němu pražské angažmá i přátele a na dlouhá léta se odstřihla od spolupráce s filmovými produkcemi.
(Pokračování v pondělí 15. června)
Vložil: Adina Janovská