S tímhle všehomírem se řítícím mediálním monstrem nehne nikdo. Xaver je mrtev, Luboš je neveselý. Fejeton Jiřího Macků
07.06.2020
Foto: Facebook
Popisek: Novinář, spisovatel, moderátor, příležitostný herec, youtuber a bývalý hudebník Luboš Xaver Veselý je od května jedním z nových členů Rady České televize
„Tak Xaver už to má ze sebou, paní Müllerová,“ jen tak jsem se letmo zmínil naší paní uklízečce cestou domů z venčení psa Matýska. (Ta paní, centrální informační médium našeho baráku, se ve skutečnosti jmenuje jinak, její pravé jméno je redakci známo.)
„Jezuskote pane sousede, to je rána!“ pozastavila vytírání chodby a násadou mi zkřížila cestu. „Ještě včera psali, že ho někam zvolili, a najednou tohle. A jakej sympatickej pán to byl, takovej kulaťoučkej. Taky jsem na něj koukávala, u toho jeho posezení s pišingrama se fajnově usínalo. To je nadělení!“
„Ale paní Müllerová, on tomu sympatickému kulaťoučkému panu Veselému nikdo ani vlásek na hlavě nezkřivil. Zatím. To jenom to jeho alter ego, ten Xaver, asi za sebou zabouchl víko novinářské rakve. A přitom dobrovolně. Jo, cesty do pekel nedláždí jenom dobré úmysly, ale i ty příliš ambiciózní.“
„A kam ho to jako zvolili?“ ještě narychlo zaplňovala informační mezeru.
„Až nahoru, úplně nejvýš, kam to ještě u nás vůbec jde. Na vrcholku jedné hory, jmenuje se Kavčí, je jedna betonová pyramida, jmenuje se Česká televize, a tam, odkud má nad vším přehled, úřaduje z milosti příspěvků poddaných tamní mediální faraón za souhlasného přikyvování kamarádů z rady.“ (Dokonce až tak vysoko, že odtamtud vyzývavě shlíží i na Pražský hrad a pohrdavě na Barrandov, tedy TV, jež nesídlí přes stříbropěnnou na protějším stejnojmenném kopci, leč hluboko dole v branickém údolí – pozn. aut.)
„Jo, faraóni, to je pěkný svinstvo,“ zamyslela se, opřevše se o smeták. „Mám jich v kuchyni na lince jakbysmet, choděj mi tam na sejra. Chtělo by to šmahem nákou deratizaci… A jak jste to vůbec myslel s tou rakví?“ vrátila se k tématu.
„No, možná jsem to přehnal. Možná to nebude jeho úplný novinářský konec, ale jenom nemoc. Schizofrenie, rozpad osobnosti, abyste rozuměla.“
„A co on tam, až tak nahoře, bude vlastně dělat?“
„Asi jako ostatní. Sedět v radě a tvářit se důležitě, jako že můžou leccos, ale ve skutečnosti nic. Respektive co by ještě tak mohli, ale dohodnou se, že proč by to dělali. I když je jich na to požehnaně, jako celý fotbalový tým plus čtyři náhradníci. A pan Veselý je tam nejen do potřebného počtu, ale navíc i v pěkném střetu zájmu. Víte, co je to střet zájmu?“
„No to vám klidně z mýho pohledu vysvětlím. To je jako v případě když mně zahamtáte vytřenou podlahu, a jak já vás mám i s tím hafanem ráda, nejraději bych vás v tu ránu nahlásila do brusele, nebo ještě raději kopla do prdele.“
„Jo, asi tak nějak. Ale bude to mít ještě složitější. Však už mu to dochází, ubírá, začíná se kamarádit. A to už se málem stal nezastínitelnou hvězdou novinářských rozhovorů, odhodlaně vzdorující každému protivníku. A že jenom v případě našich politických demagogů napříč vším možným to není jednoduché. Ten měl u sebe face to face, jak říkají Angličané, neboli zoči-voči, jak říkají Slováci, už lecjaké típky. I takové zjevy, paní Müllerová, kterým byste, jak vás znám, nepodala ruku.“
„Ani hajzlpapír…“
„No vidíte. A on je všechny nechá vypovídat, i když z nich někdy tečou nejrůznější splašky. Nikoho nepřerušuje, hystericky nezvedá hlas. Ne jako ten kavčí Moravec s tím svým serailem militantně uštěkaných sufražetek. Xaver je borec, který by si v přímém střetu s gustem namazal na chleba i takovou Tvarůžkovou. Ale myslíte, že ona mu někdy dá až takovou příležitost? Myslíte, že v rámci vyvážené čété si třeba Kroužková pozve Xavera, aby ty její představy o objektivním vedení rozhovoru zesměšnil před národem ještě víc, než to dokáže sama? Nebo že ony by se k němu pozvat nechaly?
„Tak nebude dělat rozhovory, no bóže. Spoustu jinýho však prej zmůže.“
„Nic, paní Müllerová, nic. S něčím totiž nehne ani taková těžká váha. Česká televize je kolos, neovladatelně se řítící naším mediálním všehomírem. Vždyť i tamní faraón Petr I. s úžasem mnohdy všetkému len tak prizerá, jak si všimli i v zahraničí."
“A proto je s tím panem Xaverem ámen?“
„V té atmosféře ho ta jeho veselost a odhodlanost rychle přejde. Zachtělo se mu dělat revolucionáře, měl však raději zůstat u novináře. Škoda ho.“
„Jo, jo, takhle to holt u nás chodí… No, tak teď už můžete, už to voschlo…“
Vložil: Jiří Macků