Premiéra s Mickey Mousem. Markéta Fialová prozradila, co v super studiu zůstává utajeno. Přečetli jsme

Foto: FTV Prima (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Moderátorská stálice Markéta Fialová ve studiu CNN Prima News

Moderátorka Markéta Fialová se stala jednou z tváří stanice CNN Prima News, na které moderuje diskusní pořad Silný hlas. V rozhovoru pro MF Dnes popsala, jaké to je rozjíždět televizi v době karantény.

Rozjezd vnímá Markéta jako úspěšný, i když to není období jednoduché. „Ale je to pro mě obrovsky náročné, protože zásadní změny prožívám na vícero frontách. Na konci roku jsem změnila práci, zároveň jsem se první adventní neděli s rodinou stěhovala, do toho teď přišla pandemie a my museli rychle zajistit návrat mladší dcery ze studií v cizině. Cítím, že už je nejvyšší čas odstartovat a vrátit věci do nějakého normálu, hlavně kvůli rodině,“ prozradila své současné pocity s tím, že nyní si jí rodina moc neužije. „U nás nastala paradoxní situace, že jsou všichni doma, zatímco já pracuju na víc než sto procent a moc tam nejsem. Asi každá máma nebo každý, kdo má někoho, na kom mu záleží, tohle snáší špatně, ale rodina to chápe. Nejhůř to přijímá náš pes, který je zvyklý na určité standardy, o které teď přišel.“

Při natáčení magazínu. Zkušenosti se psy má od svých rodičů, takového vlka by si ale pořídit nemohla, protože její starší dcera Alma trpí alergií

V pantoflích s Mickey Mousem

Start byl opravdu zajímavý. „Nakonec jsem začala vysílat z domova, s Liborem Boučkem, který seděl ve studiu, jsme udělali tři pořady Karanténa. Kdyby mi někdo řekl, že moje obnovená premiéra na Primě bude z obýváku a v pantoflích s Mickey Mousem na nohách, nikdy bych nevěřila,“ konstatovala a připomněla své začátky na Primě v devadesátých letech. „Tehdy mě na ten koš postavili jako výškově podměrečnou, protože kamera byla stará a už se s ní nedalo hýbat nahoru ani dolů, a místo čtecího zařízení jsem měla přilepený papír s textem pod kamerou. Nic takového se dnes nekoná. Generální ředitel Marek Singer o studiu řekl, že máme Formuli 1, a měl pravdu. To se nedá srovnat vůbec s ničím, co jsem dosud zažila. Je to úplně jiná dimenze, každé přirovnání bude pokulhávat, ta televize je skutečně ultra moderní.“

V premiéře pořadu Karanténa. Markéta vysílala i z domova vzorně upravená, tedy od pasu nahoru. Rozverné pantofle nebyly na obrazovce vidět

Bez nervozity to nejde

Markéta putovala z Primy na Novu a zase zpět, moderovat ale původně nechtěla. „Dostala jsem konkrétní nabídku s tím, že se mám rozmyslet přes víkend. Základ formátu byl vymyšlený, zbytek jsme si mohli udělat podle svého. A já to mám tak, že když o něčem konkrétním začnu přemýšlet, už mi to jede v hlavě a nepustím se toho. Je to asi jako když pečete, z trouby se začne linout vůně, tak tu věc taky musíte ochutnat.“ Ostřílená profesionálka trémou netrpí, před kamerou je profesionální a soustředěná. „Zvláštním způsobem se zklidním, nastavím se do nějakého módu a jedu. Moje dcery říkají, že nahodím televizní hlas. Když byly malé, chtěly, abych tím hlasem řekla nějakou směšnou nebo přisprostlou říkanku, a měly z toho legraci. Asi všichni v televizi v sobě máme mód na červenou. A k práci je zapotřebí i určitá míra nervozity, když ji necítím, jsem v tu chvíli marná.“

Na obrazovce Primy v roce 1997. Jako moderátorka se poprvé představila v roce 1993, kdy se stala jednou z prvních tváří zpravodajství tehdejší Premiéry TV a hlavní zpravodajskou relaci pak moderovala až do roku 2001

Druhý břeh? Jedině smrt!

Novinařinu vystudovala a vždy jako novinářka pracovala, tahle profese ale nebyla jejím dětským snem. „Původně jsem chtěla být spisovatelka, jenže jsem na to neměla dost trpělivosti, novinařina mi přišla rychlejší, tak jsem šla na ni. Ale novináře jsem si představovala jako kavárenského povaleče, co u čtvrté kávy a deci vína píše fejetony,“ prohlásila. Někteří novináři se časem svého řemesla zcela zřeknou a odejdou do jiného oboru, to ale není Markétin případ. Z oboru v žádném případě mizet nehodlá. „Ne, vůbec ne, já druhý břeh nevidím. Hodně novinářů říká: tak, ještě udělám tohle a půjdu za pohodou. Nic takového u mě není. Já mám svoji profesi a druhý břeh je pro mě smrt. Neměnila bych. To si umím představit jedině přinucená okolnostmi. Kdyby padl režim a vrátili bychom se do toho, co jsme zažili před rokem 1989. To bych šla obsluhovat do hospody, ale za stávající situace ne. Mě ta práce pořád zajímá.“

Vložil: Michaela Špačková