Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Stane se Růženka naší první kosmonautkou? Pomstychtivý Xaver před historickou televizní premiérou. Fejeton Jiřího Macků

komentář 24.05.2020
Stane se Růženka naší první kosmonautkou? Pomstychtivý Xaver před historickou televizní premiérou. Fejeton Jiřího Macků

Foto: Ilustrační foto Pixabay

Popisek: Myšičko, myš, pojď ke mně blíž...

Ty chvíle už se nikdy nevrátí, a přesto nevymizí ze vzpomínek. Den končil, byl náročný jako každý jiný ve školce, teď už jen navečeřet, vypucovat zoubky a šup pod peřinu! Dětský pokoj se ponořil do tmy, lampička na nočním stolku jí marně čelila pětadvacítkou a maminka se posadila na pelest - bude pohádka.

Za odměnu, pro potěšení a navození klidného spánku. Třeba ta nejoblíbenější o vlkovi, co sežral babičku i s Karkulkou (nebo naopak, pořadí už si nepamatuji), načež chráněného savce proradně rozpáral bezohledný myslivec, krve plná seknice. Nebo nějakou podobnou povídačku, prostě aby potomek, než přijde spánek, přišel na jiné myšlenky a harant už dal pokoj.

Černý princ na bílém koni v pozadí

Já jako autor chci ovšem jít jinou cestou, podle mého názoru moderní pohádky se současnými hrdiny nemusejí být nutně vyfutrované mrtvolami, natož nějakým domácím násilím. Už mám rozpracované první náměty a v hlavě se rodí další. Kam se hrabou kluci Grimmovic, i když jsou na mě dva. Příkladem budiž třeba pohádka O neopatrné Růžence.

Jistá dívenka ausgerechnet tohoto jména se jednou, vidouc z okna jejich podnikatelské vily ve stylu moderní gotiky, jak v zahradě jakýsi dosud neznámý snědý muž svalnatě-lepého vzezření, možná nějaký inženýr právě odněkud připluvší, stříhá růže. Vydá se proto – znajíc už lecjaké barevné časopisy – tamtéž za účelem vidiny strávení příjemného odpoledne.

Když se pak umolousaná a rozvrkočená Růža dostaví k večerní tabuli, přizná rodičům, že je poněkud opíchaná, jelikož si nedávala pozor. Svaluje však vše na plané růže, ale je to len planá výhovorka (zvažuji totiž i slovenskou verzi). Následující den, zřejmě pod tíhou nečekaných zážitků, nečekaně upadne do hlubokého spánku, jež poté její rodiče vydávají před zástupci tisku i tlače za pouhou tzv. hibernaci jako přípravu na meziplanetární lety.  

Tomu však hodlá zabránit stárnoucí princ Mirek, jenž přijíždí na poslední chvíli na bílém koni, byť sám je po otci černý s velkým Č. Se souhlasem rodičů, a poté co podepsal revers o osobní odpovědnosti, usedá v dívčině pokojíku u dívčiny postele a hladě dívčin alabastrový kotníček líbezně deklamuje, pěveckého nadání totiž nemaje:

Kdybys viděla moji tvář, jistě by ses ptala, na co myslím. (Princi, princi, i děti se dovtípí! – pozn. aut.) A já asi bych nedokázal říct ani slovo. Dívám se na tebe a vidím spící krásu. Teď už se jen skloním, abych tě políbil. Nevzbudíš se, i když vím, že krásný mladý princ může otevřít tvé oči. Tak tedy spi. Kdo ví, možná už zítra se probudíš a budeš velkou slečnou a vůbec si neuvědomíš, že ses změnila uprostřed svého snu…

(Princ ji sice poté poněkud ocumlal, ale k ničemu to nevedlo. Ani k tomu, že vyvrcholení příběhu zatím nemám. Třeba jako že holka by se po probuzení zase ráda podívala na zahradu, kde se jí zalíbilo, leč zjistila, že to fakt nebyl sen, a teď letí někam ke všem čertům, respektive Pánubohu do oken.)

Plán sklizně brukvovin bude splněn!

Zatím pouze v náznacích se rodí updatovaný text na další známý příběh. Jelikož je vysloveně aktuální, hodlám děj umístit do regionu – jak my intelektuálové říkáme – geograficko-sociologicky poněkud indiferentního. (Nadnormativní použití cizích slov, českým vesnickým dřevákům veskrze neznámých, je záměrné: ať se děti učí odmala, co když jednou budou chtít být ministrem.) Někam do míst, kam již nejezdí metro a kde dosud nepremávajú kombajny, tedy někam do malého města, významem se blížícího větší vesnici. Příp. naopak.

Námět pohádkové story bude mírně agrikulturní, hlavní zápletkou se zatím jeví soudružsko-sousedské vzedmutí místní komunity v době sklizně brukvovin. Do společného úsilí se při tom zapojí všichni přítomní v místě hlášení bez rozdílu věku, pohlaví, náboženství a funkcí, mj. dědek (senior), babka (seniorka), třicetiletý syn (mamánek), šestnáctiletá vnučka (ve druhém měsíci), výhledově i farář (určitě nebude zařazen hned za syna – pozn. aut.), s funícím starostou pochopitelně v čele. Kde se však bude děj realizovat, nejsem zatím rozhodnut, snad mi pomohou čtenáři v připravované soutěži, v níž to bude hlavní otázka. Nápomocí v řešení budiž zvažovaný název pohádky O velké řepě.

Jak se Xaver konečně dostal do České televize

Pro diváky ještě menší než malé vzniklo televizní zpracování půvabné hudební pohádky O napáleném kocourovi a chytré myšce, v níž se děti vtipnou formou seznámí s kořeny třídního boje na historickém konfliktu oblíbeného domácího mazlíčka s představitelem neoblíbených drobných hlodavců, spoluvyžírajících naše obydlí. Zatímco zajistit představitele tohoto nebylo pro režii problém (jde o jednoho význačného herce jednoho význačného divadla, bere vše, i náměstí), o to větší byly starosti s kocourem.

Původně jsem si vysnil postavu Felixe, ale to se ukázalo jako neprůchodné coby chráněná značka jednoho výrobce kočičích pochutin. Protože jsem se však nechtěl s oním charismatickým X ve jménu rozloučit (kvůli chromosomu i faktoru), musel jsem se spokojit se statným náhradníkem jménem Xaver. Ten však vizáží zprvu zaskočil jevištní techniku argumentující, že něco tak živeného jejich praktikábly neunesou. Nakonec však bylo po převážení vše vyřešeno k oboustranné spokojenosti a natáčení, jištěné promotérsky, ideově, režisérsky i sponzorsky hned několika Janečky, mohlo začít.  

Děj není náročný ani pro malého diváka: prošedivělý hlodavec denně pitomejma hlodama dráždí blahobytného kocoura Xavera, krade mu pišingry rovnou před čumákem, a dokonce se rozhodne provokativně mu předat nějakou nahlodanou cenu, která pro něj samotného byla příliš kyselá. Tak jako má každý správný muzikál nějakou k unudění omílanou ústřední melodii (třeba Teď královnou jsem já), v našem případě jí bude kratičký duet obou protagonistů:

Myšiško, myš, pojď ke mně blíž!

Nepůjdu, Xavere, vždyť ty mě sníš…

Atd., atp. Opakováním pitomejch hlodů i ústředního duetu obou savců bude dle potřeby nastavena různě dlouhá stopáž zájezdového představení podle toho, jaké věkové kategorii bude určeno. A taky kolik na ni budou mít.

 

Jiří Macků

Vložil: Jiří Macků