Voskovec, Pospíšil, Dvorský… Lásky melancholické krásky, která málem zemřela vyčerpáním. Tajnosti slavných
22.05.2020
Foto: imdb.com
Popisek: Hana Vítová
VIDEO Byla vzdělaná, talentovaná, krásná a její hluboké, melancholické oči a zasněný pohled se zařadily do pokladů českého filmu a stala se miláčkem národa. Málokdo tušil, že se skvělá herečka a zpěvačka vlastně chtěla stát učitelkou.
Štíhlá tmavovláska s modrýma očima a hudebním talentem oplývala krásou stejně jako její slavnější kolegyně Adina Mandlová či Lída Baarová a ve třicátých letech minulého století patřila k nejobsazovanějším českým herečkám. Hana Vítová ale měla smůlu na režiséry, kteří ji většinou obsazovali do rolí chudinek, které nakonec ke štěstí přijdou. Talent pro charakterní role tudíž mohla před kamerou prokázat jen párkrát.
Život je jen náhoda:
Hana Vítová zpívá s Ljubou Hermanovou jednu z nejslavnějších písní Voskovce a Wericha v jejich druhém filmu, komedii Peníze nebo život, a oba pánové jim přitom dělají ‘křoví‘.Stejně jako jejich filmovou prvotinu Pudr a benzín ji natočil v roce 1932 režisér Jindřich Honzl a důležitou součástí byla hudba Jaroslava Ježka.
Začátky u V+W
Narodila se 24. ledna 1914 v Praze jako Jana Lašková sólistovi opery Národního divadla Hanuši Laškovi a operní pěvkyni Haně. Po rodičích zdědila hudební talent, ale na konzervatoř šla jen kvůli nim, protože se odjakživa chtěla stát učitelkou. Po dvou letech odešla na stáž do olomouckého divadla, ale o jejím především pěveckém talentu se dozvěděl Jaroslav Ježek, který hledal představitelku Sirael do Voskovcovy a Werichovy komedie Golem. Voskovec a Werich pro ni vymysleli také pseudonym, který užívala až do smrti. Podnětem byl vtip se jménem jejich společného přítele, básníka a dramatika Vítězslava Nezvala. V Osvobozeném divadle, kde hrála s přestávkami až do jeho uzavření, se zamilovala do Jiřího Voskovce, její osudovou láskou se ale nakonec stal operetní zpěvák a herec Jára Pospíšil.
Dvakrát to nevyšlo
Kvůli Pospíšilovi odešla z Osvobozeného divadla do Olomouce, brzy se ale společně vrátili do Prahy. Pod tíhou popularity však nezbývalo mnoho místa na citový partnerský život, a tak se manželství záhy rozpadlo. Herečka však na něj nikdy nepřestala vzpomínat jako na výborného člověka, umělce i kamaráda. Vzápětí zamířila do divadla Vlasty Buriana, pak do Švandova divadla a nakonec stanula na jevišti Divadla Oldřicha Nového. Tam se také seznámila se šéfredaktorem populárního časopisu Kinorevue, o devět let starším pražským elegánem Bedřichem Rádlem. Brzy vzali, bydleli však ve stejném domě jako Rádlova první manželka, herečka Světla Svozilová.
Vždyť jsme jen jednou na světě:
Roli kabaretní zpěvačky Josefiny dostala v roce 1939 v komedii Veselá bída. Hudební film režiséra Miroslava Cikána snesl srovnání s tehdejším evropským průměrem, tím spíš, když uvážíme tehdejší výrobní podmínky.
Úchvatný Noční motýl
Krátce po nástupu do Osvobozeného divadla si křehké brunetky s obrovským talentem všimli i filmoví tvůrci a začali ji obsazovat. Už v roce 1932 hrála ve čtyřech filmech, později dokonce až v osmi během jediného roku. Do svých pětatřiceti let účinkovala v devětapadesáti filmech. Vyčerpávající pracovní vypětí si ale vyžádalo své. Když už vážila jen 47 kilogramů, rozhodla se dát si od natáčení pauzu. Celý rok se vyhýbala Barrandovu a vyčkávala na ten správný scénář. Přišel v roce 1941 s dramatem režiséra Františka Čápa Noční motýl, v němž bojovaly o hlavní roli i největší hvězdy doby Lída Baarová a Adina Mandlová. Postava vychovatelky, která se dostane jako barová zpěvačka do veřejného domu, přinesla Haně mezinárodní úspěch. Stala se miláčkem národa, obdivovanou, tajemnou a zasněnou kráskou.
Předčasný konec
V době největšího úspěchu se jí narodila dcera Bedřiška, ke konci války se pak navíc ještě starala o Janu Včelákovou, dceru Oldřicha Nového, poté co byli její rodiče odvezeni do koncentračního tábora. Naštěstí oba přežili. Po obvinění z kolaborace se Vítová dokázala na rozdíl od Baarové, Mandlové či Gollové obhájit, a tak ji nikdo nepranýřoval. Přesto konec války zazvonil umíráčkem i její kariéře. Kráska melancholického výrazu se novým filmařům nehodila, jako hrdinku budovatelských filmů bychom si ji sotva dokázali představit. Navíc přišel z politických důvodů o práci manžel. Jednou z jejích posledních a také nezapomenutelných rolí se stala Elén v parodii Martina Friče Pytlákova schovanka, v níž si opět zahrála po boku Oldřicha Nového.
Noční motýl:
Melodrama Františka Čápa se zcela vymklo dosavadním sladkobolným romancím, vycházejícím z tzv. červené knihovny. Nabídlo divákům snovou a smyslnou atmosféru, podobnou dílům Douglase Sirka či Josefa von Sternberga. Klíčovým prostředkem k dosažení emocionálního vyznění je velký detail obličeje hlavní hrdinky, její tvář doplňují klobouky, odpovídající tvarem a barvou vývoji děje. Na kostýmech spolupracoval režisér s malířem a kostýmním návrhářem Ferdinandem Váchou.
Život jako na pranýři
Domácí neshody vyvrcholily tím, co by nikdo nečekal – manželství bylo v roce 1953 rozvedeno, protože si Bedřich Rádl našel o mnoho let mladší milenku. Kvůli tísnivé bytové situaci se ale Hana neměla kam odstěhovat, a tak žila v jednom bytě s matkou, otcem právníkem a filmovým kritikem Bedřichem Rádlem i jeho novou partnerkou. A všem vyvařovala. Nejhůř tuto situaci nesla dcera Bedřiška, která nakonec spáchala v roce 1959 sebevraždu. Psychicky labilní osmnáctiletou dívku definitivně zničila neopětovaná láska, prý k jednomu z matčiných kolegů.
Kopecký, nebo Suchý?
Proslýchalo se, že milovníkem, jehož nezájem ji dohnal k zoufalému činu, byl proslulý lamač ženských srdcí Miloš Kopecký, Jiří Suchý však tvrdí, že objektem Bedřiščiných citů byl tenkrát on, aniž o tom měl vůbec tušení. Jednoho večera si dívka, zamčená v koupelně, podřezávala žíly a zoufalá Hana se k ní snažila dostat. Její prosby ale přerušilo prudké otevření dveří. Bedřiška vyběhla z koupelny a před matčinýma očima se vrhla z okna na Rašínovo nábřeží. Těžce zraněná byla převezena do nemocnice, kde ještě několik hodin žila. Bedřiščina smrt byla poslední ránou, která Hanu definitivně zlomila.
Pytlákova schovanka:
Aby divák pochopil výbornou parodii na kýčovité filmové románky třicátých let, měl by nejprve zhlédnout dlouhou řadu snímků zlaté éry českého filmu. Téměř každý z aktérů totiž ve Fričově satirické veselohře rozehrál malou parodii na některou ze svých dřívějších postav. K tomu čtyřnásobný šťastný konec… A navíc musíte uznat, že je Zdeněk Dítě coby chudý, po uši zamilovaný houslista Sedloň přímo nepřekonatelný.
Z výsluní do kabaretu
Koncem padesátých let vstoupil do jejího života R. A. Dvorský, bývalý slavný zpěvák a herec, který to v komunistickém režimu také neměl lehké. V roce 1950 se totiž neúspěšně pokusil emigrovat a nakonec si za to odseděl tři a půl roku ve vězení. Poté co byl v roce 1956 propuštěn, utvořili spolu umělecké duo a objížděli různé venkovské estrády, kde si je publikum ještě dobře pamatovalo z dřívějších dob. O Hanině vztahu s Dvorským se posléze zrodila další spekulace, že byl jejím třetím manželem, Ondřej Suchý to však ve své knize vyvrací. Když v roce 1966 R. A. Dvorský zemřel, Vítová se uzavřela do sebe a přestala komunikovat se světem. Dokonce nepřijímala ani svého dobrého přítele Jana Wericha.
Trpká osamělost
Bydlela v Praze na nábřeží v domě Hlaholu, ve kterém před válkou bydlela i Adina Mandlová. Žila skromně a nenápadně se svými vzpomínkami v tichém pokoji nad Vltavou, většinu času ale trávila ve své chatičce u Berouna. Živila se překlady z ruštiny, angličtiny a němčiny, případně vymýšlením křížovek pro časopisy. V roce 1970 její stav ještě zhoršila autonehoda, při níž ochrnula na jednu nohu, poté jí lékaři museli voperovat umělé kyčle. Pak už vycházela se psem jenom na krátké procházky po nábřeží. Krátce dokonce propadla alkoholu. Jednoho rána ji našla v jejím bytě ležet na podlaze přítelkyně, když jí přinesla nákup. Kvůli vyčerpání organismu byla okamžitě převezena do nemocnice a 3. března 1987 její trápení jednou provždy skončilo. Fotografii dcery Bedřišky nosila stále u sebe a nevzdala se jí ani ve chvílích posledních.
Vložil: Adina Janovská