Nás mnogo. Davaj časy. Přes naše území se před lety přehnalo stádo sviní. Komentář Štěpána Chába
komentář
08.05.2020
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Stalin, mocnář Sovětského svazu
To je titulek, že? Hned nakrkne a vzedme v člověku vlnu nenávisti, protože Rudá armáda nás přeci osvobodila, jak si tedy mohu dovolit psát takové ‘donebevolající‘ bláboly. Víme, skutečnost se má všelijak.
Sovětský svaz nebyl žádná výspa svobody, která se vzedmula proti útlaku šíleného Hitlera a proti zfanatizovanému Německu. Ještě před nástupem Hitlera k moci si Sovětský svaz připsal desítky milionů mrtvých v rámci protlačování své nemocné ideologie. Vyvolal cílený hladomor na Ukrajině. Krvavě potlačoval jakoukoliv vzpomínku na svobodu, povstání rolníků se dají počítat na desítky. Všechna skončila prolitou krví desítek tisíc lidí a naplněnými gulagy. Sovětský svaz nebyl kamarád do party, na kterého se můžete spolehnout. Svině? Bez ucuknutí to klidně řeknu.
Kamarádi Němci?
Své jsme si užili i s dalšími sviněmi. S německými. Zabili nám na 360 000 lidí, prohnali je koncentráky, komíny, otrockou prací, zlikvidovali naši ani ne třicet let starou a znovuzískanou důstojnost. Stali jsme se protektorátem z donucení, museli jsme se sklonit a poslouchat. Byli jsme zařazení do dalšího kola likvidace, ke které naštěstí nedošlo, protože svině dostala přes hubu. Od Sovětského svazu.
Koho oslavovat?
A teď jsme u toho. Komu vzdát poctu za poražení Němců? Logicky, Rudé armádě, každému jednotlivému z těch necelých 150 000 vojáků, kteří při osvobozování naší republiky padli. Jenže diskurz doby se mění. Primátor Hřib razí spíše přesvědčení, že nemáme být vděční Sovětskému svazu, protože to byl přeci Sovětský svaz. Země, jež stála na bestiálním systému, který své vojáky používal jako nábojnice do kanónů.
Ale to je přeci naprosto zcestné. Ono slavné ‘Nás mnogo‘ bylo doprovázené i metodami boje Rudé armády. Rozkaz zněl jasně – jdi kupředu, pokud začneš ustupovat, zastřelíme tě – co byl obyčejný pěšák pro velení Rudé armády? Jen číslo, jen maso, které je potřeba nahnat na jatka. Ta hrůza 20 milionů zabitých rudoarmějců musela být děsivá, nepředstavitelná. A ano, vlastně jedině taková metoda dohnala Němce ke kapitulaci a Sovětský svaz k vítězství… a nás k přežití. Jelo se metodou totální války, likvidování všeho, co bylo zbytné. Němci se při šturmu na Moskvu chovali jako ne-lidé, nepopsatelně zrůdně. Stejně zrůdně se chovali, když je hnala Rudá armáda zpátky do prasečího výběhu.
A tak mě tak napadá. Zvládli bychom něco takového teď? V našem systému? S naší rozmazleností a technologickou rozbředlostí? Selfíčko u hromadného hrobu s postem: 'Dneska v práci zase pruda a přesčasy.' Skutečně mám pocit, že jsme se neuvěřitelně vzdálili od chápání války jako skutečnosti, která se děje teď a tady a nám. Protože jedině tak můžeme diskutovat nad tím, jestli odstraníme sochu Koněva, nebo jestli začneme zpochybňovat roli Rudé armády při porážce Německa. Protože už nechápeme. Jasně sovětská totalita byla zrůdná, ale řeší se poctou padlým Rudé armády to, jestli byl Stalin zrůda, nebo jestli díky oběti rudoarmějců můžeme úplně obyčejně být? Mnozí za poctou padlým hledají politické souvislosti dnešní doby a projevují se tak jako naprostí hlupáci.
Hold Rudé armádě je namístě
Vzdát hold je tedy naprosto namístě. 20 000 000 milionů vojáků Rudé armády nahnaných v rámci celosvětového šílenství do smrti, kteří nás svou obětí vytrhli za spárů německého fanatismu a šílenství. Je k tomu potřeba mluvit o tom, co bylo a co následovalo? Ne. Rozhodně ne. Je třeba si to pamatovat, ale stejně jako při poctě zemřelému na pohřbu nevytahujeme, že kradl a smrděl, ale snažíme se vyzdvihnout jeho světlé stránky, není naší úlohou na výročí konce války plnit média prohlášeními, že se Sovětským svazem na věčné časy to nebyl až tak dobrý nápad. To samé se sochou maršála Koněva. Náš vděk mu za osvobození Československa, ne pouze sebestředné Prahy, skutečně náleží. Je to prostě pocta mrtvým, ne úlitba živým, s kterými souhlasíme (nebo nesouhlasíme). Slova primátora Hřiba jsou ubohá. Pochopitelná, ale nedospělá. Nedokáže vidět svět v širších, než těch svých uzoučkých mantinelech politiky současnosti.
A jen tak, na závěr - Rudá armáda po porážce Německa odjela do své domoviny. Osvobozená území Československa si neponechala ve svých rukou a nezaváděla nám tu komunismus. Ten jsme si o tři roky později zvolili sami při volbách. Se Sovětským svazem na věčné časy, to byla naše svobodná volba ve svobodných volbách roku 1948. Takže nazývat Rudou armádu okupační armádou? Rudá armáda přijela okupovat až v roce 1968 a to, opět překvapivě, na naše vlastní pozvání reprezentované soudruhem Bilakem.
Vložil: Štěpán Cháb