Protivný a bezohledný, naštvaný na celý svět. A prachu měl už plné zuby. Tajnosti slavných
06.05.2020
Foto: ČT / Pavla Černá
Popisek: Josef Somr v televizním dramatu z roku 2005 Povodeň
Zhýralci, slaboši, intrikáni a hochštapleři, padouši i protivní šéfové či úředníci… Jeho postavy byly povětšinou nesympatické, takže mu příliš fanoušků nezískávaly. Ale jen málokdo se ve skutečnosti od svých rolí tak liší jako on. Pokračování z pondělí 4. května...
Elán mu nechybí, jezdí metrem, chodí na procházky, vždy se ale snaží být nenápadný. O pozornost už příliš nestojí. Před kamerou se objevil naposledy před dvěma lety jako profesor Ječmen v šestém dílu básnické série Dušana Kleina Jak básníci čekají na zázrak, ale s podmínkou, že tentokrát bude hrát už jedině vleže. A na otázku, zda by šel i do sedmého pokračování, prohlásil: „Šel. Ale to se už sejdeme v krematoriu…“
Profesor Ječmen v šestém pokračování básnické série režiséra Dušana Kleina Jak básníci čekají na zázrak; foto Bioscop
Velký mistr malých rolí
Pro jeho herectví bylo vždy charakteristické mimořádné nasazení, pečlivá příprava a sebereflexe, jimiž si vydobyl u kolegů mimořádný respekt. Přesto dostával hlavní role ve filmu jen výjimečně. Obvykle byl jen ‘přihrávačem‘ nebo protihráčem hlavních postav a objevoval se v rolích středního či menšího významu. Sám by ale nejspíš sotva spočítal, ve své filmografii totiž má neuvěřitelných více než 450 filmových a televizních postav. Jeho příjemný hlas využili i tvůrci večerníčkových seriálů, namluvil řadu animáků a dokumentů a nezanedbával ani práci v dabingu. Velký prostor mu dával i rozhlas.
Jan Kalášek v seriálu Žena za pultem; foto ČT - Miloš Schmiedberger
Opora Národního
V roce 1978 přestoupil na popud Miroslava Macháčka z Činoherního klubu do Národního divadla a stal se jedním z pilířů souboru. Chtěl hrát, a tak bral i role, o jejichž kvalitě a smyslu pochyboval. Vždycky byl zdravý, až v roce 1995 ho skolil těžký zánět slinivky. Skončil v nemocnici, šest týdnů v bezvědomí, kolegové měli strach, že umírá. Nad nemocí nakonec vyhrál, uzdravování to ale bylo zdlouhavé. V roce 1997 získal za roli v Hrubínově Romanci pro křídlovku cenu Thálie pro rok 1997, v roce 2001 převzal druhou za strhující představení Gin Game, které vytvořil v pražské Viole s Blankou Bohdanovou, a v roce 2005 obdržel z rukou prezidenta republiky za svou celoživotní práci medaili Za zásluhy. V roce 2002 odešel znechucený nekoncepčností Národního divadla do důchodu, později ale začal znovu v divadlech hostovat a dál spolupracoval s televizí a rozhlasem.
Lízal v tragédii Aloise a Viléma Mrštíků Maryša – Národní divadlo 1999; foto archiv.narodni-divadlo.cz - Hana Smejkalová
Konec velké lásky
Poprvé se oženil již během studií v Brně, jenže s manželkou bydleli v bytě společně s jejími rodiči, což prý bylo hlavní příčinou konce jedné velké studentské lásky. Na rozvod ale došlo až po patnácti letech, když se jeho žena rozhodla znovu vdát. Pak už se do chomoutu nehrnul. Dlouhá léta prožil s kolegyní z Národního divadla, o jedenáct let mladší Zuzanou Šavrdovou, děti ale neměli a o ruku ji prý nikdy nepožádal. Teprve poté co v dubnu 2011 prohrála boj s rakovinou, jakoby se v něm něco zlomilo. Po Zuzanině smrti začala o něj pečovat její sestra Jaroslava. Postupně za ním jezdila stále častěji, o Vánocích pak spolu začali žít a počátkem léta 2012 přijeli na filmový festival do Karlových Varů už jako manželé. A Somrovi přátelé se shodli, že mu dala novou chuť do života.
S Blankou Bohdanovou v pražském divadle Viola v představení Gin Game; foto divadloviola.cz
Prachu dal vale
S divadelním herectvím se téměř úplně rozloučil až krátce před osmdesátými narozeninami. „Nic zásadního se nestalo, jen prostě cítím, že nechci až do smrti dýchat prach jeviště,“ prohlásil tenkrát v jednom rozhovoru. Prachem to myslel doslova. Nezničitelné závěje, nad nimiž v žádném divadelním zákulisí prostě nelze zvítězit, totiž začaly škodit jeho očím. Nebyly to ale jediné zdravotní problémy. Nejprve ho potrápilo srdce, poté slinivka. A pak už rezignoval na hektické životní tempo, na které byl doposud zvyklý. V rodném Vracově si s kamarádem z dětství koupil napůl domek, a dokud žili rodiče, nikdy nepřijal žádnou pracovní nabídku během léta, protože bylo potřeba pracovat ve vinohradu. Pořídil si také klasickou roubenku v romantickém koutku Českého ráje, poblíž hradu Frýdštejn, nakonec ji ale prodal, protože už neměl sílu čelit následkům zlodějských nájezdů. V roce 2012 převzal Českého lva a o dva roky později Cenu Thálie za celoživotní mistrovství, do své sbírky už třetí. Rozvážně si užívá života a líto mu prý je jenom jedno – že zůstal bezdětný.
Vložil: Adina Janovská