Proruští a probruselší kopou poslední zápas, pak půjdou od válu. Komentář Štěpána Chába
komentář
04.05.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Vladimir Putin
A stejně je to zvláštní. Když se procpete panenskou blánou sociální bubliny prorusky smýšlejících lidí, dojdete tu dříve, tu později k provolání – bruselští pomalu končí, czexit už příští rok, unie se rozpadá, kopou z posledního a pak půjdou od válu. Jenže když se dostanete panenskou blánu k probruselským Jánošíkům, časem se dopracujete k podobnému provolání – třeba zrovna včera napsal Jakub Janda (to je ten z politické neziskovky): „Komunisté, hradní mafiáni, i sluhové Číny a Ruska vědí, že končí.“ A já žasnu, v jakých bludech to obě strany žijí.
A opravdu, cyklicky se vracející toužebné provolání, jak protistrana končí. Finíto, dohráli jste, adieu. Ono to vypadá legračně. Jako kdyby se polovina národa měla co chvíli vypařit a zmizet z povrchu zemského. A buď tu začne ráj bruselistů, nebo ráj kremlistů. To už podle toho, která ze sociálních bublin má pravdu, a dojde tedy k eliminaci té druhé skupiny lidí. Ale upozorňuju, že jinak, než za pomoci genocidy, to asi nepůjde. Převýchovné tábory jsou totiž z historické zkušenosti neefektivní. A že za tři roky zmizí Miloš Zeman z Hradu? Ale no tak, to je naivní. Copak je Zeman ďábel, který stojí za vším proruským v zemi? I za smýšlením lidí? A kriminalizovat lidi za názor? To už tu, prosím, bylo.
Panslovanství a panevropanství
Mnoho z nás má holt vnitřně zakódované ono bájné panslovanství daleko víc, než panevropanství, které je pro ně nesrozumitelné, protože nesourodé a spojené s historickou zkušeností, táhnoucí se daleko, daleko do minulosti. Ze Západu přicházela většinou nadvláda. A je to tam cítit doposud. Takové to pohrdání, které plyne naším směrem. A ne, není to kvůli Zemanovi. Bylo to i před Zemanem, bude to i po něm. Panevropanství se u nás prostě dlouhodobě nechytí.
Podobně se u nás nechytí panslovanství. Ač je to lákavé z příbuzenského hlediska (a Slované jsou prostě bráchové, nedá se svítit), tak z historické zkušenosti to páchne podobně, jako touha patřit na Západ. Historická zkušenost? Také částečně, ale ne pouze. Tak nějak spíš cítíme, že nepatříme na Východ. Zároveň nepatříme na Západ. Proč?
Eman a cipace
Neprošli jsme si emancipací, neprošli jsme si minimálně sto nepřerušovanými lety, kdy by nám tady nikdo cizí nevládl a kdy jsme si mohli stylem pokus a omyl najít vlastní určení. První republika měla nakročeno nádherně, ale hodil do toho vidle Hitler a po něm hned Stalin. Po sametu jsme se nestačili ani rozkoukat, a už probíhaly přístupové rozhovory s Evropskou unií a předali jsme své sebeurčení do spolurozhodovacích rukou někoho třetího. Emancipace? Kde nic, tu nic. A tak tu budeme imrvére zažívat onu rozpolcenost a touhu po neutuchajícím rebelování na všechny strany.
Bez národního sebevědomí se prostě nehneme a budeme neustále na chvostu. Ono se to probruselským moc pěkně říká – oni vychcípou, a pak budeme na Západě. No, nebudeme, i kdyby proběhla skutečná genocida oponentů. Protože pro Západ jsme Východ, jsme ti levní z montoven, kteří mají malé platy, málo rozvinutou ekonomiku, kteří prožili komunismus a kteří mají politiky, jejichž cílem je snad jediné – rozprodat to tu a přeposílat naši práci v dividendách na všechny strany. Praštit do stolu? Ano, u takových malicherností, jako je nepřijetí imigrantů, kteří k nám ani nechtějí, to se to bouchá, ale u toho, abychom se zbavili montoven a malých platů a vůbec, u toho se taktně mlčí.
Ani proruští a ani probruselští nevychcípou. Žádná revoluce se nechystá. Lidem musí začít být jako v pokojíčku, pak s nimi bude řeč. Ale aby s nimi byla řeč, to se s nimi také někdo musí bavit, a ne s nimi orat jako s pluhem.
V celém textu jsem mnohokrát použil slova probruselský a proruský. Vím, je to zevšeobecňování a sypání lidí do jednoho pytle. Ale v rámci myšlenky jsem zůstal u tohoto.
Vložil: Štěpán Cháb