Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kvůli její labutí šíji se Vinklář dokonce rozvedl. Nejkrásnější Němcová bojovala o život devět let. Tajnosti slavných

29.04.2020
Kvůli její labutí šíji se Vinklář dokonce rozvedl. Nejkrásnější Němcová bojovala o život devět let. Tajnosti slavných

Autor: archiv.narodni-divadlo.cz/Jaromír Svoboda

Popisek: Jana Březinová v pražském Tylově divadle v roce 1974, v klasické hře Františka Ferdinanda Šamberka Ševcovská komedie

FOTO Labutí šíje, démonické oči, klasická křehká krása… Kdekdo z ní byl paf, dokonce připravila o manžela Ivanku Devátou. Talentovaná výtvarnice se zdánlivě minula povoláním a skončila na jevišti Národního divadla.

Kultivovaná kráska s noblesou a elegancí, danou od pánaboha, dokázala stejně skvěle zahrát hrdou královnu či dámu velkého světa jako prostou venkovanku. Její devízou byla přirozenost, smysl pro poetiku a zdánlivá uzavřenost před světem, z níž postupně tryskaly emoce, které mistrně dokázala naprosto přesně gradovat. Do vínku dostala Jana Březinová i mimořádný cit pro výtvarné umění, a kdyby u ní nezvítězilo herectví, nejspíš by se v něm prosadila stejně úspěšně. Na premiéru své první velké role si ale musela počkat dvacet let.

 

Jako Božena Němcová s manželem Josefem (Radoslav Brzobohatý) v televizní inscenaci Vlčí halíř, mapující dobu, kdy jedna z prvních českých spisovatelek pobývala na Chodsku

Jako Božena Němcová s manželem Josefem (Radoslav Brzobohatý) v televizní inscenaci Vlčí halíř, mapující dobu, kdy jedna z prvních českých spisovatelek pobývala na Chodsku; foto ČT/Miroslav Pospíšil

Nenahraditelná ztráta

Narodila se 18. března 1940 v Praze do rodiny krejčího, maminku si ale moc neužila, protože zahynula v koncentračním táboře. S její ztrátou se Jana nikdy nevyrovnala a jakoby na ni celý život neustále čekala. Zprvu ji šikovné ruce zavedly do výtvarného světa a vyučila se aranžérkou. Pak ale propadla herectví, na pražskou DAMU byla přijata na první pokus a absolvovala v roce 1965. První sezónu strávila v souboru Státního divadelního studia Praha, které vzniklo ze zrušeného Státního zájezdového divadla (Vesnické divadlo). Cílem bylo umožnit existenci nezávislejších souborů, a přitom je mít pod dohledem.

Příbramský Dvořák

V roce 1966 získala první angažmá v souboru Divadla Antonína Dvořáka Příbram. Jeho název může být pro leckoho zavádějící, v tomto případě ale opravdu jde o počest slavnému hudebnímu skladateli, přestože se o rozmach první příbramské stálé divadelní scény přičinil jeho jmenovec, ředitel Antonín Dvořák. Byl profesorem a vedoucím katedry režie a oddělení scénického výtvarnictví na pražské DAMU a do Příbrami přešel z Městského divadla v Benešově, které bylo v roce 1959 zrušeno ve prospěch Příbrami stejně jako oblastní scéna v Hořovicích. Jana na příbramském jevišti setrvala až do roku 1971 a mimo jiné se díky tomuto angažmá sblížila s manželem, o dva roky mladším hercem Zdeňkem Duškem. „Spolu jsme vlastně moc nehráli, jenom na škole a v Příbrami v jedné pohádce. Umělecké výkony jsme si vzájemně kibicovali,“ prozradil Dušek v rozhovoru pro divadelni-noviny.cz.

 

S Olgou Karáskovou v Čapkově dramatu R.U.R., které mělo premiéru v příbramském divadle 7. listopadu 1968

S Olgou Karáskovou ve slavném dramatu Karla Čapka dramatu R.U.R., které mělo premiéru v příbramském divadle 7. listopadu 1968; foto divadlopribram.eu

Moudré rozhodnutí

Na počátku normalizace dostala v roce 1970 téměř současně dvě nabídky, jednu lákavější než druhou. Padla do oka geniálnímu divadelnímu režisérovi Miroslavu Macháčkovi, jenž jí nabídl angažmá v činohře Národního divadla, vzpomněl si na ni ale i Otomar Krejča, který ji lákal do Divadla Za Branou. Janu ale nezlákala ani vidina zájezdu do Itálie a dala přednost Zlaté kapličce. A dobře udělala, protože Krejčova avantgardní scéna byla v roce 1972 zrušena, oficiálně kvůli špatnému stavu protipožárního zajištění divadelních prostor. Členkou souboru činohry Národního divadla se stala v dubnu 1972 a působila v něm až do července 1998, kdy musela na divadelní herectví definitivně rezignovat kvůli vážným zdravotním problémům. „V Národním měla aspoň dva velké úspěchy, Měsíc nad řekou a titulní roli v Maryše, i když se každý divil, v kolika letech ji hraje,“ zavzpomínal Dušek. Její poslední premiérou byla v roce 1991 v Divadle Kolowrat inscenace rakouského autora Felixe Mitterera Návštěvní doba.

Trezorové prokletí

Před filmovou kamerou stanula poprvé v roce 1966 v nestárnoucí komedii režiséra Zdeňka Podskalského st. Ženu ani květinou neuhodíš. Zahrála si v ní krásnou manželku dirigenta Arnošta Moravce, kterého ztvárnil o téměř dvacet let starší herec a zpěvák Josef Zíma. O dva roky později se stala milenkou v psychologickém dramatu Antonína Máši Ohlédnutí a v roce 1969 si poprvé vyzkoušela televizní kameru. Ztvárnila postavu sekretářky v psychologickém dramatu z prostředí věznice Dlouhé dopoledne. Hra podle stejnojmenné knihy Jana Beneše o čekání na spravedlnost v komunistickém kriminálu ale místo na obrazovku putovala rovnou do trezoru a premiéru měla až v roce 1991. Stejně dopadl o rok později i projekt, v němž dostala první větší postavu staré jeptišky, komedie Juraje Jakubiska Dovidenia v pekle, priatelia, v hlavní roli s Olgou Schoberovou. Film byl natočen v koprodukci v roce 1970 a měl být uveden v dokončené italské verzi o dva roky později na filmovém festivalu v Benátkách. Navzdory snahám producenta Morise Ergase se ale Slovenský film i Jakubisko od této verze distancovali, takže projekt rovněž skončil v trezoru a Jakubisko se k němu znovu vrátil až počátkem devadesátých let.

 

Hlavní postavu tragédie Aloise a Viléma Mrštíků Maryša brilantně ztvárnila v pražském Tylově divadle ve čtyřiceti letech

Hlavní postavu tragédie Aloise a Viléma Mrštíků Maryša brilantně ztvárnila v pražském Tylově divadle ve čtyřiceti letech; foto archiv.narodni-divadlo.cz/Jaromír Svoboda

Paní komisarka

Nejvýrazněji a průběžně působila v divadle, kinematografie jejího velkého talentu nedokázala naplno využít a výraznými úlohami ji obdarovávala jen zřídka. Stejně tak i televize si na ni vzpomněla jen občas, větší diváckou pozornost získala poprvé v roce 1975 díky postavě Boženy Němcové ve hře Vlčí halíř, životopisném historickém dramatu na motivy románu J. Š. Baara Paní komisarka. Vstřícnější k ní začaly být televizní produkce až od osmdesátých let. Ve filmu si naposledy zahrála v roce 1990 v koprodukčním retro příběhu z Československa třicátých let Marta a já, v němž ztvárnila postavu staropanenské Židovky Idy. Její poslední televizní postavou se stala v roce 1997 Bílá paní v pohádce režisérky Vlasty Janečkové Cyprián a bezhlavý prapradědeček. Její hlas ale zazníval v rozhlasových dramatizacích, občas spolupracovala s dabingem, nahrávala dramatizace her a poezii pro gramofonový průmysl. Její mistrnou uměleckou recitaci často využívala Poetická vinárna Viola na pražské Národní třídě, která se časem změnila na Divadlo Viola, a často účinkovala i v televizním pořadu Nedělní chvilka poezie.

Studentská láska

S manželem Zdeňkem Duškem se seznámila během studia, pak ještě s Jaroslavem Pešice přišli společně do souboru příbramského divadla. „Naše první hra Charleyova teta dosáhla čtyřiceti repríz, což znamenalo velký úspěch,“ zavzpomínal Dušek. A pak divadlo naplno zasáhla normalizace. „Ředitel Vyskočil řádil a vyhazoval všechny, co nesouhlasili s režimem. Naštěstí jsme s Janou odešli včas. Moje manželka dostala nabídku na hostování v Národním divadle a mně říkala: Přece tady nezůstaneš, vždyť je to tu hrozný. Protože jsem byl pod pantoflem, tak jsem ji poslechl,“ zažertoval. Měli spolu dceru Vendulu, která zdědila talent po Janě a je úspěšnou výtvarnicí. Ani jejich dlouholetý vztah se tu a tam neobešel bez problémů, s velkou krizí se ale museli vypořádat jenom jednou.

 

S Aloisem Švehlíkem ve hře Návštěvní doba – Divadlo Kolowrat 1991

Poslední premiéra: S  Aloisem Švehlíkem ve hře Návštěvní doba – Divadlo Kolowrat 1991; foto archiv.narodni-divadlo.cz/Jana Smejkalová

Zamilovaný Vinklář

Velkou a bláznivou lásku potkala na jevišti Národního divadla v době, kdy už byla léta vdaná. V jejích úchvatných očích se utopil vyhlášený proutník, o deset let starší kolega Josef Vinklář, a tak se mu z ní zatočila hlava, že neváhal a okamžitě se rozvedl se spisovatelkou Ivankou Devátou. Už podruhé! A chybělo málo, aby před soudem skončilo i Janino manželství. Když ale první vášnivé opojení opadlo, vzala rozum do hrsti a vrátila se k Zdeňkovi, protože nechtěla trápit manžela ani dceru. Vinkláře ale slabost pro její krásu nikdy nepřešla a až do smrti na ni vzpomínal jako na jednu ze svých osudových žen. Možná k tomu přispěla i skutečnost, že si na ni osud počíhal dříve než na něj. Od počátku devadesátých let Jana Březinová postupně v práci ubírala tempo, protože bojovala se zákeřnou nemocí, které podlehla v pouhých šedesáti letech, 29. května 2000. „Konec života měla blbej, když devět let umírala na rakovinu,“ povzdychl si Zdeněk Dušek a dodal: „Vím, že to zní sentimentálně, ale pohřeb měla krásný.“

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace