Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Kvůli její labutí šíji se Vinklář dokonce rozvedl. Nejkrásnější Němcová bojovala o život devět let. Tajnosti slavných

29.04.2020
Kvůli její labutí šíji se Vinklář dokonce rozvedl. Nejkrásnější Němcová bojovala o život devět let. Tajnosti slavných

Foto: archiv.narodni-divadlo.cz/Jaromír Svoboda

Popisek: Jana Březinová v pražském Tylově divadle v roce 1974, v klasické hře Františka Ferdinanda Šamberka Ševcovská komedie

FOTO Labutí šíje, démonické oči, klasická křehká krása… Kdekdo z ní byl paf, dokonce připravila o manžela Ivanku Devátou. Talentovaná výtvarnice se zdánlivě minula povoláním a skončila na jevišti Národního divadla.

Kultivovaná kráska s noblesou a elegancí, danou od pánaboha, dokázala stejně skvěle zahrát hrdou královnu či dámu velkého světa jako prostou venkovanku. Její devízou byla přirozenost, smysl pro poetiku a zdánlivá uzavřenost před světem, z níž postupně tryskaly emoce, které mistrně dokázala naprosto přesně gradovat. Do vínku dostala Jana Březinová i mimořádný cit pro výtvarné umění, a kdyby u ní nezvítězilo herectví, nejspíš by se v něm prosadila stejně úspěšně. Na premiéru své první velké role si ale musela počkat dvacet let.

 

Jako Božena Němcová s manželem Josefem (Radoslav Brzobohatý) v televizní inscenaci Vlčí halíř, mapující dobu, kdy jedna z prvních českých spisovatelek pobývala na Chodsku

Jako Božena Němcová s manželem Josefem (Radoslav Brzobohatý) v televizní inscenaci Vlčí halíř, mapující dobu, kdy jedna z prvních českých spisovatelek pobývala na Chodsku; foto ČT/Miroslav Pospíšil

Nenahraditelná ztráta

Narodila se 18. března 1940 v Praze do rodiny krejčího, maminku si ale moc neužila, protože zahynula v koncentračním táboře. S její ztrátou se Jana nikdy nevyrovnala a jakoby na ni celý život neustále čekala. Zprvu ji šikovné ruce zavedly do výtvarného světa a vyučila se aranžérkou. Pak ale propadla herectví, na pražskou DAMU byla přijata na první pokus a absolvovala v roce 1965. První sezónu strávila v souboru Státního divadelního studia Praha, které vzniklo ze zrušeného Státního zájezdového divadla (Vesnické divadlo). Cílem bylo umožnit existenci nezávislejších souborů, a přitom je mít pod dohledem.

Příbramský Dvořák

V roce 1966 získala první angažmá v souboru Divadla Antonína Dvořáka Příbram. Jeho název může být pro leckoho zavádějící, v tomto případě ale opravdu jde o počest slavnému hudebnímu skladateli, přestože se o rozmach první příbramské stálé divadelní scény přičinil jeho jmenovec, ředitel Antonín Dvořák. Byl profesorem a vedoucím katedry režie a oddělení scénického výtvarnictví na pražské DAMU a do Příbrami přešel z Městského divadla v Benešově, které bylo v roce 1959 zrušeno ve prospěch Příbrami stejně jako oblastní scéna v Hořovicích. Jana na příbramském jevišti setrvala až do roku 1971 a mimo jiné se díky tomuto angažmá sblížila s manželem, o dva roky mladším hercem Zdeňkem Duškem. „Spolu jsme vlastně moc nehráli, jenom na škole a v Příbrami v jedné pohádce. Umělecké výkony jsme si vzájemně kibicovali,“ prozradil Dušek v rozhovoru pro divadelni-noviny.cz.

 

S Olgou Karáskovou v Čapkově dramatu R.U.R., které mělo premiéru v příbramském divadle 7. listopadu 1968

S Olgou Karáskovou ve slavném dramatu Karla Čapka dramatu R.U.R., které mělo premiéru v příbramském divadle 7. listopadu 1968; foto divadlopribram.eu

Moudré rozhodnutí

Na počátku normalizace dostala v roce 1970 téměř současně dvě nabídky, jednu lákavější než druhou. Padla do oka geniálnímu divadelnímu režisérovi Miroslavu Macháčkovi, jenž jí nabídl angažmá v činohře Národního divadla, vzpomněl si na ni ale i Otomar Krejča, který ji lákal do Divadla Za Branou. Janu ale nezlákala ani vidina zájezdu do Itálie a dala přednost Zlaté kapličce. A dobře udělala, protože Krejčova avantgardní scéna byla v roce 1972 zrušena, oficiálně kvůli špatnému stavu protipožárního zajištění divadelních prostor. Členkou souboru činohry Národního divadla se stala v dubnu 1972 a působila v něm až do července 1998, kdy musela na divadelní herectví definitivně rezignovat kvůli vážným zdravotním problémům. „V Národním měla aspoň dva velké úspěchy, Měsíc nad řekou a titulní roli v Maryše, i když se každý divil, v kolika letech ji hraje,“ zavzpomínal Dušek. Její poslední premiérou byla v roce 1991 v Divadle Kolowrat inscenace rakouského autora Felixe Mitterera Návštěvní doba.

Trezorové prokletí

Před filmovou kamerou stanula poprvé v roce 1966 v nestárnoucí komedii režiséra Zdeňka Podskalského st. Ženu ani květinou neuhodíš. Zahrála si v ní krásnou manželku dirigenta Arnošta Moravce, kterého ztvárnil o téměř dvacet let starší herec a zpěvák Josef Zíma. O dva roky později se stala milenkou v psychologickém dramatu Antonína Máši Ohlédnutí a v roce 1969 si poprvé vyzkoušela televizní kameru. Ztvárnila postavu sekretářky v psychologickém dramatu z prostředí věznice Dlouhé dopoledne. Hra podle stejnojmenné knihy Jana Beneše o čekání na spravedlnost v komunistickém kriminálu ale místo na obrazovku putovala rovnou do trezoru a premiéru měla až v roce 1991. Stejně dopadl o rok později i projekt, v němž dostala první větší postavu staré jeptišky, komedie Juraje Jakubiska Dovidenia v pekle, priatelia, v hlavní roli s Olgou Schoberovou. Film byl natočen v koprodukci v roce 1970 a měl být uveden v dokončené italské verzi o dva roky později na filmovém festivalu v Benátkách. Navzdory snahám producenta Morise Ergase se ale Slovenský film i Jakubisko od této verze distancovali, takže projekt rovněž skončil v trezoru a Jakubisko se k němu znovu vrátil až počátkem devadesátých let.

 

Hlavní postavu tragédie Aloise a Viléma Mrštíků Maryša brilantně ztvárnila v pražském Tylově divadle ve čtyřiceti letech

Hlavní postavu tragédie Aloise a Viléma Mrštíků Maryša brilantně ztvárnila v pražském Tylově divadle ve čtyřiceti letech; foto archiv.narodni-divadlo.cz/Jaromír Svoboda

Paní komisarka

Nejvýrazněji a průběžně působila v divadle, kinematografie jejího velkého talentu nedokázala naplno využít a výraznými úlohami ji obdarovávala jen zřídka. Stejně tak i televize si na ni vzpomněla jen občas, větší diváckou pozornost získala poprvé v roce 1975 díky postavě Boženy Němcové ve hře Vlčí halíř, životopisném historickém dramatu na motivy románu J. Š. Baara Paní komisarka. Vstřícnější k ní začaly být televizní produkce až od osmdesátých let. Ve filmu si naposledy zahrála v roce 1990 v koprodukčním retro příběhu z Československa třicátých let Marta a já, v němž ztvárnila postavu staropanenské Židovky Idy. Její poslední televizní postavou se stala v roce 1997 Bílá paní v pohádce režisérky Vlasty Janečkové Cyprián a bezhlavý prapradědeček. Její hlas ale zazníval v rozhlasových dramatizacích, občas spolupracovala s dabingem, nahrávala dramatizace her a poezii pro gramofonový průmysl. Její mistrnou uměleckou recitaci často využívala Poetická vinárna Viola na pražské Národní třídě, která se časem změnila na Divadlo Viola, a často účinkovala i v televizním pořadu Nedělní chvilka poezie.

Studentská láska

S manželem Zdeňkem Duškem se seznámila během studia, pak ještě s Jaroslavem Pešice přišli společně do souboru příbramského divadla. „Naše první hra Charleyova teta dosáhla čtyřiceti repríz, což znamenalo velký úspěch,“ zavzpomínal Dušek. A pak divadlo naplno zasáhla normalizace. „Ředitel Vyskočil řádil a vyhazoval všechny, co nesouhlasili s režimem. Naštěstí jsme s Janou odešli včas. Moje manželka dostala nabídku na hostování v Národním divadle a mně říkala: Přece tady nezůstaneš, vždyť je to tu hrozný. Protože jsem byl pod pantoflem, tak jsem ji poslechl,“ zažertoval. Měli spolu dceru Vendulu, která zdědila talent po Janě a je úspěšnou výtvarnicí. Ani jejich dlouholetý vztah se tu a tam neobešel bez problémů, s velkou krizí se ale museli vypořádat jenom jednou.

 

S Aloisem Švehlíkem ve hře Návštěvní doba – Divadlo Kolowrat 1991

Poslední premiéra: S  Aloisem Švehlíkem ve hře Návštěvní doba – Divadlo Kolowrat 1991; foto archiv.narodni-divadlo.cz/Jana Smejkalová

Zamilovaný Vinklář

Velkou a bláznivou lásku potkala na jevišti Národního divadla v době, kdy už byla léta vdaná. V jejích úchvatných očích se utopil vyhlášený proutník, o deset let starší kolega Josef Vinklář, a tak se mu z ní zatočila hlava, že neváhal a okamžitě se rozvedl se spisovatelkou Ivankou Devátou. Už podruhé! A chybělo málo, aby před soudem skončilo i Janino manželství. Když ale první vášnivé opojení opadlo, vzala rozum do hrsti a vrátila se k Zdeňkovi, protože nechtěla trápit manžela ani dceru. Vinkláře ale slabost pro její krásu nikdy nepřešla a až do smrti na ni vzpomínal jako na jednu ze svých osudových žen. Možná k tomu přispěla i skutečnost, že si na ni osud počíhal dříve než na něj. Od počátku devadesátých let Jana Březinová postupně v práci ubírala tempo, protože bojovala se zákeřnou nemocí, které podlehla v pouhých šedesáti letech, 29. května 2000. „Konec života měla blbej, když devět let umírala na rakovinu,“ povzdychl si Zdeněk Dušek a dodal: „Vím, že to zní sentimentálně, ale pohřeb měla krásný.“

 

Božoňka

QRcode

Vložil: Adina Janovská