A já pořád, proč je Koněv neřád, a proč se nebude u magistrátu natáčet další díl pirátské ságy. Fejeton Jiřího Macků
26.04.2020
Foto: Hans Štembera
Popisek: „Nakonec jsme využili nouzový stav. Hodilo se to udělat bez toho humbuku, který doprovázel demonstrace loni,“ přiznal médiím starosta Prahy 6 Ondřej Kolář. A na Facebooku k fotce z odstraňování pomníku maršála Koněva dodal: „Neměl roušku. Pravidla platí pro všechny stejně. Ven jen s rouškou nebo jinou překrývkou úst a nosu.“ Názor si učiňte sami
Socha maršála Sovětského svazu Ivana Stěpanoviče Koněva (ve vlasti nositele mj. dvou titulů Hrdina Sovětského svazu, sedmi Leninových řádů, tří Řádů rudého praporu a mnoha dalších, ale i titulu Hrdina ČSSR, čs. Řádu bílého lva, polského Řádu grünwaldského kříže, britského Vojenského kříže, francouzského Řádu čestné legie, amerického Řádu Záslužné legie a řady dalších) skončila přičiněním buď darebně informovaného, nebo ideologicky zmasírovaného šestkového starosty po ´Velké neveřejné koronavirové likvidaci´ pietně pohozena někde ve skladu.
A lid si může prozpěvovat v Praze 6 již zlidovělou „A já pořád, kdo to tluče, on to kolář do obruče. A já pořád, kdo se hněvá, on to Kolář na Koněva. A já pořád, kdo to je, že nám nedá pokoje?“ Inu právě pořád ten Kolář…
Taťka se vrátil z Moskvy nakažen antikoněvirem
Následně ovšem došlo k nemilému (či roztomilému, račte si vybrat) nedorozumění. To když otec Kolář (jenž v jednom svém nezapomenutelném veřejném vystoupení označil před časem odpůrce stavby amerického protiraketového radaru v Brdech – ZDE – za ´užitečné idioty´), se během svého dvouletého velvyslancování v Moskvě zřejmě dozvěděl o Koněvovi jenom to nejhorší a nyní se s ním, skrzevá synka, ideologicky vypořádal. Zapomněl ovšem z výšin předůležitosti své zapomenuté zvažované kandidatury (stát se prezidentem i všech ´užitečných idiotů´) informovat odpovídajícího činovníka České televize o nutnosti změny programu. Čímž došlo k ideologickému faux pas, když ve dnech trapné soukromé akce jeho synka Ondřeje odstranit z povědomí české společnosti jméno velitele 1. Ukrajinského frontu (mj. od Dukly přes Osvětim k vítězství v Berlíně, a poté Němci stále ještě zaplevelenými Čechami kvapem do Prahy) byly Koněvovy úspěšné válečné bojové akce opakovaně připomínané televizním uvedením pětidílné filmové epopeje Osvobození.
Několikanásobný válečný hrdina nyní za dvanáct táců měsíčně leží přikrytý dekami na zemi depozitáře uměleckých děl firmy Artex v Měšicích, opečovávaný stabilní teplotou a vlhkostí. Kousek za Prahou, do níž ho však už podruhé šestkoví pražští zastupitelé nepustí. Je to stejně divné: nedávno se nechal slyšet jakýsi odborník, že samotná socha nemá s uměním co dělat, neboť její autor (dnes již šestadevadesátiletý akademický sochař Zdeněk Krybus) není prý nic víc, než obyčejný patlal.
Maršál Ivan Stěpanovič Koněv – osvobození Prahy v květnu 1945; foto Wikimedia Commons/Karel Hájek
Všechny hadry i sochy patří do sběru
Nechce snad tedy Praha 6, vycházejíc z tohoto hodnocení, inkasovat třináct melounů za brak? Těžko říct, protože s památkami, zvláště s těmi, které mají co do činění s východními končinami, umíme podle potřeby naložit, a poté vše dodatečně vysvětlit. Tak se musel od nyní již Štefánikova mostu do zapomnění odebrat i Hrdina ČSSR Jan Šverma, a já bych mohl přidat i zlikvidovaný památníček Rudé armádě, jenž stával na ďáblickém sídlišti. Inu s válečnými památkami od východu to umíme, zvláště se sochami. Báťuška Stalin by mohl vyprávět.
Podivuhodnosti? Není jim konec. V depozitáři dělá slavnému ruskému maršálovi společnost slavná Slovanská epopej, rovněž tak našincem bezpečně ukrytá před světem. Dobrý nápad, přátelé z Artexu, Slované mají držet spolu!
Nebo že by i v tomto případě něco Kolářům uniklo?
Co nového v kulturních zákoutích
(Od našeho nedůvěryhodného zpravodaje) Pan Demie (o paní Démové zatím ani sluchu) tvrdě svými spřátelenými virusy napadl celospolečenský život. I za těchto okolností však kultura, byť v karanténě, urputně bojuje o přežití.
PŘÍBĚH TAKŘKA EROTICKÝ. Naše veřejnost přijala s povděkem zprávu domácích nakladatelství, že vzhledem k nepříliš optimistické atmosféře ve společnosti, až to půjde, poněkud omezí vydávání ponurých detektivek všemožných autorů a vrátí se k perlám domácí tvorby. Bude k nim jistě patřit i příběh prostého venkovana K. V. Raise (který polovinu života obětoval řízenému budování socialistického zemědělství a druhou zase jeho řízené kapitalistické likvidaci), jenž si chtěl za odměnu na stará kolena osvěžit jisté vzpomínky i pozapomenuté aktivity návštěvou nejmenovaného pražského erotického saloonu. V rozrušení, co ho čeká, si však na cestu zapomněl vzít nezbytnou součást ošacení, pročež byl už na Hlavním nádraží zadržen jednotkou orespirátorovaných příslušníků městské policie, na místě pokutován a štandopéde repatriován do rodné vsi. Jeho příběh se na pultech snad někdy otevřených knihkupectví objeví pod názvem Pantáta Bezroušek.
PRVNÍ PREZIDENTŮV NOSIČ. Kulturně společenskou událostí Nového Strašecí, Stochova a nejbližšího okolí se po všeobecné zdravotní konsolidaci má stát veřejný křest premiérového ábécédéčka Miloše Zemana Z mého prezidentského fěrtochu. V citlivém přednesu mistra Ivana Vyskočila zazní výběr z pěti desítek nejvýraznějších myšlenek, postřehů, glos, poznámek i třeskutě vtipných postřehů, některých údajně přímo inspirovaných, až napovězených mistrem Ovčáčkem. Dlouho očekávaný audiozáznam, bude – vzhledem k některým obsaženým výrazům – přístupný pouze voličům, tedy až od 18 let. Na název tekutiny, jíž bude nosič pokřtěn, vyhlásil Hrad celostátní tipovací soutěž, dotovanou karlovarskou Becherovkou.
HŘIBOVA POMSTA ODLOŽENA. Tak zní nepříznivá zpráva, která zaskočila kulturně vyspělou veřejnost. Přiletěla z pražského Mariánského náměstí, v jehož prostředí se měly natáčet některé sekvence pokračování loupežnické série, po zásluze určené do Prahy, konkrétně dílu Piráti z magistrátu: Hřibova pomsta. Podle stručného oficiálního sdělení je příčinou psychická indispozice hlavního hrdiny: „Johnny nepřijede, má depku.“ Dle neověřených zpráv je však za odkladem spíše opozice jiných nepřejících magistrátních hub: prý už se tam proti Hřibovi kují mnohé pikle, minimálně pikl jeden.
Vložil: Jiří Macků