Ve špatný čas na špatném místě? Důsledně tajená příčina smrti zbožňovaného suveréna. Tajnosti slavných
24.04.2020
Foto: ČT/Zuzana Kovaříková
Popisek: Ivan Luťanský v pohádce A nebojíš se, princezničko?
FOTO Modrooký blonďák s image ostrého hocha miloval vše, co jen trochu zavánělo armádou, a snil o cestě do Tibetu. Oficiálně zahynul při autonehodě. Jenže při ní létaly kulky a jediný svědek pak spáchal sebevraždu.
Jeden z nejcharismatičtějších českých herců a zbožňovaný představitel pohádkových princů tragicky zahynul 1. srpna 1983, pár měsíců po oslavě svých třicetin, při návštěvě komunistického severního Vietnamu. V oficiální zprávě bylo uvedeno, že utrpěl smrtelný úraz při autonehodě. Jeho bratr Štěpán však po dlouholetém úsilí vypátral svědkyni, která tvrdí, že byl popraven ze zálohy dávkou ze samopalu.
Artur a Wendy (Hana Davidová) ve hře britského dramatika Davida Storey Farma – Tylovo divadlo 1977; foto archiv.narodni-divadlo.cz
Hrdina bez medailí
Narodil se 19. dubna 1953 na pražském Žižkově a měl starší sourozence Blanku a Štěpána. Jeho otec pocházel z Podkarpatské Rusi a byl učitel. Bojoval v československé armádě pod velením generála Ludvíka Svobody, krátce pobyl i v sovětském koncentračním táboře a zúčastnil se bojů na Dukle. Po skončení války byl v Praze vítán jako hrdina bez možnosti dostat vysoké vyznamenání vzhledem k obvinění a uvěznění v ruském lágru. Maminka pocházela z pomezí Valašského Meziříčí, kde Ivan trávil v dětství všechny prázdniny. Od jedenácti let navštěvoval literárně dramatický kroužek v Lidové škole umění, S kroužkem účinkoval v Praze i mimo hlavní město na různých příležitostných amatérských scénách. Byl ale také vášnivý sportovec, věnoval se historickému šermu, střelbě a miloval karate.
Tátova inspirace
Poutavé vyprávění otce ze života válečných vzpomínek ho nasměrovalo k zálibě ve všem, co souviselo s militarismem. Rád chodil v khaki, zajímal se o pyrotechniku, s níž vymýšlel všelijaké kanadské žertíky a sbíral vojenské artefakty. Neustále něco kutil, dokázal si vyrobit nejednu střelnou zbraň i americkou vojenskou identifikační známku, které se nechtěl za žádnou cenu vzdát. Aby mohl realizovat svá zájmy, stal se členem Svazarmu, kde mohl legálně nacvičovat střelbu z krátké zbraně. Současně ale propadl i divadlu, takže snil o studiu na brněnské JAMU. Racionální otec ale zakročil a rozhodl, že se vyučí elektromechanikem v pražském Dopravním podniku. Ivan nepříliš nadšeně poslechl, současně ale dál hrál alespoň v divadelním kroužku.
S Dagmar Havlovou v roce 1982 v bakalářské povídce Žhářka; foto ČT/Karel Jelen
Vejška bez matury
V roce 1971 obdržel výuční list, tajně podal si přihlášku na DAMU a byl přijat hned na první pokus. V té době totiž studium na DAMU nebylo podmíněno maturitou. Studoval v ročníku s řadou úspěšných kolegů, mimo jiné se Simonou Stašovou, Janou Paulů či Zdeňkem Žákem. Byl hezký a chytrý, charismatický modrooký blonďák, především ale pohotový improvizátor, který dovedl zahrát prakticky cokoliv a kohokoliv. V roce 1973 začal hostovat v divadle E. F. Buriana v roli krále Leara, o rok později už v Národním divadle a současně také poprvé stanul před televizní kamerou v televizním dramatu Otakara Koska Rinaldino. O rok později dostal první filmovou nabídku, postavu Habra ve slavné komedii Václava Vorlíčka Dva muži hlásí příchod, a zahrál si Břetislava v seriálu scenáristy Jaroslava Dietla a režiséra Evžena Sokolovského Nejmladší z rodu Hamrů.
Rovnou do Národního
Absolvoval v roce 1976 a díky nespornému talentu dostal hned nabídku ročního angažmá v Národním divadle. Poté musel absolvovat vojenskou základní službu, během níž prošel Armádním uměleckým souborem, kde si vyzkoušel i práci konferenciéra. Po návratu do civilu dostal další roční smlouvu ve Zlaté kapličce. V té době už byl pravidelným hostem na televizní obrazovce, takže se rychle stal i idolem fanynek všech generací. Jeho vztah k ženám prý byl velice kultivovaný, dovedl ale také být nesmlouvavě dominantní. V roce 1979 se oženil se studentku FAMU Irenou Kvěšovou, manželství však vydrželo pouhý rok. Později se v divadle seznámil s baletkou Hanou Nachtmanovou, která přesně odpovídala jeho představám o budoucí manželce. Rychle se zařadil na špici žebříčku mladých hvězd a vedle divadla velmi intenzivně spolupracoval s filmem a televizí. Jen během půlroku před osudnou cestou do Vietnamu stihl natočit sedm televizních inscenací a dva celovečerní projekty, jeho poslední filmovou rolí se stal Ryšavý v úspěšné komedii Evo, vdej se!
S Taťjanou Medveckou v komedii Petera Hackse Adam a Eva – Tylovo divadlo 1978; foto vis.idu.cz/Martin Poš
Místo Tibetu Vietnam
Bojová umění ho dovedla k filozofiím Dálného východu a toužil poznat tamní atmosféru na vlastní kůži. Nejraději by se býval vypravil do Tibetu, to ale před rokem 1989 bylo zhola nemožné. Snažil se tedy získat povolení k cestě do Číny, dlouho se mu ale nedařilo zdolat odpor našich úřadů. Až se mu konečně naskytl kompromis. Se štábem Československé televize vycestoval alespoň do komunistického Vietnamu, kde měl natáčet dokument. Kdekdo ho sice zrazoval od cesty do země, v níž teprve nedávno skončil vleklý ozbrojený konflikt, Ivan byl ale přesvědčen, že se mu nemůže nic stát. Doma zanechal snoubenku, baletku Hanu Nachtmanovou, kterou si měl po návratu brát. K tomu už ale nikdy nedošlo – oficiální zpráva tvrdí, že zahynul při vážné autonehodě.
Loupež, nebo poprava?
Po dvouměsíčním pobytu ve Vietnamu se idol dívčích srdcí vrátil domů, jenže jinak než plánoval. „Rychle ho převezli v jutovém pytli do Prahy a nechtěli nám ho ukázat. Tělo je prý majetek státu,“ zavzpomínal v rozhovoru pro Blesk jeho bratr Štěpán, který se s tím nechtěl smířit, a tak podplatil pracovnici pohřební služby. Ta ho za pětistovku (tehdejší cena měsíčního nájmu v pražském bytě 3+1) nechala alespoň nahlédnout do rakve okénkem – a Štěpán na vlastní oči spatřil v bratrově spánku díru, jakoby po kulce. Dodnes není jasné, co se osudného dne vlastně stalo. Oficiální vyjádření úřadů hovořilo o vážné autonehodě, při níž Ivan Luťanský zahynul a další čtyři lidé utrpěli vážná zranění. S případem je však spojena celá řada dodnes nezodpovězených otázek. Vietnamský úmrtní list i úřední dokumenty vykazují řadu nesrovnalostí, stejně tak výsledky místní a pražské pitvy. Štěpán byl přesvědčen, že jeho bratr při autonehodě nezahynul. Po čase vypátral i studentku medicíny, která byla při pitvě jakéhosi muže, kterého měli přivézt rozstříleného z Vietnamu.
S Vlastou Žehrovou v roce 1983, v rodinném dramatu Hodina před ránem; foto ČT/Zuzana Kovaříková
Strach ze skandálu
Až teprve nedávno hercův známý, který s ním ve Vietnamu byl, údajně prohlásil, že ho zastřelil gangster samopalem. Ivan se údajně stal svědkem přepadení tamního zemědělského družstva, nechtěl jen nečinně přihlížet a zasáhl proti útočníkům, což se mu stalo osudným. „Někdo ho zabil ze zálohy,“ konstatoval Štěpán. Zprávou o autonehodě zřejmě úřady zřejmě chtěly zabránit skandálu, protože tisíce Vietnamců tehdy přijížděly do Československa za prací, což se Čechům zajídalo. A tak aby se nezvyšovalo napětí mezi Čechy a asijskými ‘naplaveninami‘, vyrobila StB báchorku o nehodě. V pozadí tragédie však zřejmě stále ještě zůstávají další neobjasněné souvislosti. Luťanského totiž do Vietnamu pozval jistý Antonín Kubeš, který byl pod dohledem StB. A právě on měl účastníkům havárie půjčit džíp, s nímž pak údajně narazili do stromu. Kubeš zřejmě věděl, co se tehdy opravdu stalo, jenže nikdy nepromluvil. A pak v polovině devadesátých let spáchal sebevraždu.
Vložil: Adina Janovská