Nucená dovolená byla fajn, ale už to odpískejte. Komentář Štěpána Chába
komentář
17.04.2020
Foto: Facebook
Popisek: Jak až hluboko spadneme?
Poté, co vláda dopřála před Velikonocemi hobby marketům tržby tím, že je nechala otevřít, jsem došel k přesvědčení, že celý koncept současné karantény je hloupý. Do hobby marketů se nahnaly stovky lidí a nakupovaly tyčky k rajčatům, jako kdyby neměl nastat další den. Karanténa přestala platit už v ten okamžik a já došel k přesvědčení, že neměla platit vlastně vůbec.
Uvedu to na příkladu mého přítele antikváře. Už dvacet let onen jinoch knižního prodeje přežívá jakž takž. Tržby za jeden měsíc zaplatí přežití na další měsíc. Nesmí být nemocný, nesmí vypadnout z procesu. Knihy miluje vášnivě a je to odborník (doslova na slovo vzatý). Nařízením vlády ovšem s nouzovým stavem zavřel. A teď nemá na nájem, zadrhly se výkupy knih, prodeje, nemá pořádně ani na jídlo. Očividně nespadá do legendární skupiny OSVČ, která dnem i nocí krade, šulí a nechutně bohatne na úkor společnosti. On ale otevřít nesmí. Hobby market ano. U něj se trousí zákazníci po jednom, zachumlaní cudně do své deviantní vášně číst, v hobby marketech jich byly desítky a stovky najednou.
Rezervy
Přičemž korporátně řešený hobby market má většinou rezervy na přežití a zároveň i právníky na to, aby se procpal změtí žádostí o podporu od státu. Malý živnostník? Tomu kručí v břiše, do čehož mu vláda s blahosklonností sobě vlastní řekne – ty můžeš otevřít až tak za měsíc. Hobby market je přednější, ty si třeba zdechni. Stačilo by pouze nařídit, aby se do obchodů nevpouštěli zákazníci v hordách, ale po jednotlivcích a s ochrannými prostředky.
Zubař
Nejde to? Ale jde. Sousedka se dneska vracela od zubaře. A hned se stavila, aby o věci poreferovala (i s názornými ukázkami, však zákrok u zubaře není žádná řachanda, ta si každopádně zaslouží dramatizaci). Jak to probíhalo? Zajela si před ordinaci, zazvonila a byla vpuštěna do čekárny. V čekárně nikdo. Během zákroku zvonil další pán na holení. Co udělal zubař? Vyzval ho, aby počkal venku, než odvrtá mou sousedku a provede hygienickou údržbu ordinace.A mě tak napadá – skutečně by to malí živnostníci nezvládli obdobně? A to by svým zákazníkům nemuseli zírat do chřtánů chráněni zdravotními svářečskými maskami.
Je ten koronavirus opravdu tak strašně nebezpečný, že se nesmí otevřít malý obchůdek, kam se dostaví za celý den jen pár lidí? Je ten koronavirus tak málo nebezpečný, že se mohou otevřít hobby markety a vpustit tam stovky dychtivých zákazníků, kteří si tam nejdou koupit nic nezbytného. Nebo nic, co by si nemohli koupit přes internet?
Stojí ten koronavirus opravdu za takové lámání vazu? Ona to morová rána prostě není. Kdyby byl současný koronavirus na úrovni španělské chřipky, která proběhla před sto lety, šplhali bychom se teď ke třem milionům mrtvých, nikoliv ‘jen‘ nakažených. A je nutno uznat, že smrt nastává opravdu většinou v kombinaci s dalšími vážnými nemocemi. Prostě nemocné lidi jen dorazí. Stejně jako silnější chřipka, kvůli které karanténu nezavádíme (to je ale názorový veletoč, ano, jsem si ho vědom).
Omluva
Přiznávám se, že jsem naskočil na vlnu hysterie, co se týká koronaviru. Pandemie byla líčená téměř jako morová rána, která nás všechny zlikviduje. Došel jsem k mírnému obratu. Nezlikviduje nás zdravotně, ale ekonomicky (lup ho poznání, ano, vím). A to obzvláště, když se u kormidla střídají existence té naší současné vlády. Začínám podléhat pocitu, že naše vláda, a vlády mnohých dalších zemí, podlehla statistikám z Číny, zavedla všechna ta drakonická opatření. A teď příliš neví, co s tím. Jak z toho vycouvat a nevzdorovat statisícům žalob za to, že uvrhla živnostníky a jejich zaměstnance do zoufalé situace vlastně bezdůvodně.
Ano, vláda měla nastavit režim jisté opatrnosti, sociální distanc, ochranné prostředky. Ale zavřít to tady všechno na dva měsíce? Nebyl a není to mor. Omlouvám se za svou předchozí hysterii. Nehleděl jsem na věc s chladnou hlavou, ale s hlavou mediálně pokřivenou. Koronavirus je z velké části mediální pandemie. A ano, jsem si vědom toho, že jsem součástí toho kolotoče. Sypu si popel a večer si nedám moučníček, abych se potrestal (to je vtip, to s tím moučníčkem, prosím pěkně… a ne, opravdu si ho nedám, a ne proto, že u nás moučníčky po večeři nepěstujeme, ale nedám si ho ze zásady).
Vložil: Štěpán Cháb