Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Doma se báli, že by ho herečky zkazily. A právem. Až do smrti nenechal žádnou sukni na pokoji. Tajnosti slavných

15.04.2020
Doma se báli, že by ho herečky zkazily. A právem. Až do smrti nenechal žádnou sukni na pokoji. Tajnosti slavných

Autor: repro/FSB

Popisek: Josef Bek v roce 1957, ve filmové veselohře režiséra Josefa Macha Florenc 13,30

VIDEO Rozdával smích a pohodu a lidé si ho podvědomě přivlastňovali jako kamaráda, kterého už léta dobře znají. Chlap jako hora, s hlasem jako zvon a nezničitelnou dobrou náladou. Není divu, že se na něj holky lepily jako včely na med. A Pepíček si jejich přízně uměl užívat.

Bezprostřednost, optimismus, charisma, smysl pro humor, improvizace, nenucenost, šarm a široký úsměv… Nezapomenutelný Josef Bek zazářil hned po druhé světové válce a stal se prototypem kladného hrdiny. Chlap jako hora s mimořádně zvučným, čistým hlasem dokázal mistrně navazovat kontakt s publikem, což hojně využíval v různých estrádních a kabaretních představeních. Na vrcholu kariéry stanul v šedesátých letech, hrál a zpíval v mnoha desítkách divadelních her, natočil sedmdesát filmů a ztvárnil zhruba dvě stovky postav v televizních projektech. Mnohdy za své výkony platil i zdravím, nejednou přepnul hlas nebo se zranil. Jeho nakažlivý optimismus ho předurčil pro role bodrých příjemných chlapíků, hrát je ale nemusel. Prostě takový byl.

Píseň řidiče autobusu 706 RTO
(z filmu Florenc13,30):

Dopekli ho v troubě

Přišel na svět jako předčasný dárek pod stromeček. Na svět totiž přišel v Hradci Králové 21. prosince 1918, jenže o dva měsíce dřív. A to byl problém. Jeho otec Josef sice pocházel z bohaté velkostatkářské rodiny, jenže se zamiloval do chudé hospodské kuchařky Kateřiny. Oženil se s ní přes zákaz rodičů a otec ho kvůli tomu vydědil, takže pak až do konce života jezdil u dráhy s rudlem. Na drahou lékařskou péči peníze nebyly a příliš šancí neduživému novorozenci nedávala ani porodní bába. Inkubátory tenkrát ještě neexistovaly, a tak rodiče vyřešili problém po svém a nahřívali ho v troubě. Nakonec ho úspěšně vypiplali, i když to malý Pepíček neměl právě snadné – starší sestry Marie Magdalena a Růžena si prý na něj malovaly prsty obrázky. Už v první třídě si vysloužil dvojku z chování, protože pozdravil pana řídícího „Pochválen buď Ježíš Kristus“. Věřící zůstal po celý život a nikdy se tím netajil. Další trampoty mu připravila výslovnost – ještě v devíti letech neuměl říci ‘ř‘. Nakonec se sám vydal do ústavu pro hluchoněmé a požádal tamního ředitele, aby s ním cvičil.

Pepíčku začni
(s Ljubou Hermanovou):

Místo Reichu opera

V dětství měl o své budoucnosti spoustu romantických představ. Chtěl se stát hajným, knězem, vojákem, fotbalistou… Nakonec ale skončil na obchodní akademii. Již během studia začal hrát ochotnické divadlo a zpíval tak dobře, že mu intendant Východoslovenského divadla v Košicích nabídl angažmá operetního tenora. Jenže rodiče mu to zakázali, báli se prý, že by ho herečky zkazily. A tak po maturitě místo do divadla nastoupil do spořitelny, kde pracoval dalších pět let. Jenže v roce 1942 na něj padlo oko německých úřadů a měl být totálně nasazen na práci v říši. Kdesi se prý tenkrát dočetl, že by se mohl příkazu vyhnout jako profesionální herec, a tak se rozhodl to zkusit. Na kamarádovu radu se vydal do Mladé Boleslavi, kde šéfovi hostující operety zazpíval árii z Dalibora. Jeho tenor Karlu Nedbalovi učaroval, takže ho doporučil do olomouckého divadla, v němž pak hrál a zpíval dalších dvanáct let.

Dáme si do bytu
(s Irenou Kačírkovou):

Vyhlášený sukničkář

V olomouckém divadle se seznámil s křehkou a krásnou baletkou Evou Novákovou. Vzali se v roce 1947 na Svatém Kopečku, jejich vztah ale prošel těžkou zkouškou. Nedařilo se jim mít děti, a poté co Eva potřetí potratila, splnění společného velkého snu definitivně vzdali. Přesto spolu vydrželi celý život – nebo prý spíš paní Eva s ním. Josef byl totiž vyhlášený lamač ženských srdcí a přízně dam si hojně a rád užíval. „Víte, on byl prostě opravdu mužskej a podle toho se taky choval. Vím, že si v Olomouci našel jednu bývalou baletku, o hodně starší, než byl on. A když nastoupil do Městských divadel pražských, tak přišel na to, že mu nestačí. Tolik krásných žen se kolem něho začalo rojit. A chtivých žen. A on si s nimi prostě užíval. Všichni jsme to věděli, nikdo ale neřekl ani slovo nahlas. Náš Pepíček,“ zavzpomínal na něj v rozhovoru pro ahaonline.cz kolega Ladislav Trojan. Paní Eva prý o jeho záletech věděla, moudře však předstírala, že nic netuší. Navzdory věkovému rozdílu, který byl spíš nepříznivý pro ni, nakonec milovaného Pepíčka přežila o dva roky.

Černá Máry
(s Ljubou Hermanovou):

Hercem úplnou náhodou

Málokdo ví, že úplně poprvé stanul před kamerou už v deseti letech, v dramatu režiséra Antonína Vojtěchovského Jménem Jeho Veličenstva. Shodou okolností se totiž tenkrát některé scény natáčely v improvizovaném studiu, zařízeném v sokolovně v Hradci Králové. Správce tam dělal Bekův otec, a tak když filmaři potřebovali synka hlavního hrdiny, popadli kluka, který byl zrovna po ruce, a šoupli ho před kamerou. Na první opravdovou roli si pak počkal téměř dvacet let. Po skončení války nastoupil základní vojenskou službu v Rokytnici, kde si ho všiml v ochotnickém vojenském divadelním souboru režisér Karel Steklý a v roce 1947 ho obsadil coby Karla Hampla v dramatu Siréna, natočeném podle stejnojmenného románu Marie Majerové. Díky tomu ho začali obsazovat další režiséři, například v roce 1949 zvládl vedle divadla ještě točit dva filmy najednou – Němou barikádu Otakara Vávry a Případ Z-8 Miroslava Cikána.

Hrátky s čertem
(s Františkem Smolíkem a Antonínem Šůrou):

Katolík budovatel

V padesátých letech si zahrál i v několika filmech, poplatných režimu, například v slavné Anně Proletářce, na rozdíl od svých postav ale o vstupu do komunistické strany nikdy neuvažoval. Byl prostě katolík a nikdy se tím netajil. V roce 1954 dostal nabídku stálého angažmá v Městských divadlech pražských, v jejichž souboru pak působil až do smrti. Filmové projekty, v nichž hrál v tomto období, se dají počítat na desítky, nejvýraznější z nich ale bezesporu je kultovní ladovská pohádka Hrátky s čertem, v níž mu režisér Josef Mach vybral ideální partnerku, temperamentní a krásnou Evu Klepáčovou. Šedesátá léta pro něj znamenala vrchol kariéry. Mnohem častěji než ve filmu se objevoval na televizní obrazovce prakticky ve všech žánrech, od historických dramat přes pohádky a detektivky až po hudební projekt Ta naše písnička česká. Dokonce natočil i několik hudebních klipů a samozřejmě se mu nevyhnuly ani seriály.

Kdybych tak byl aspoň o rok mladší:

Zubaté vzdoroval

Televizní estrády, hudební divadlo i některé filmové role mu sice vynesly popularitu baviče, mnohem širší záběr mu ale nabízelo divadlo a Josef Bek prokázal, že umí být neopakovatelný prakticky ve všech polohách. V roce 1989 už měl na krku sedm křížků, a tak postupně v pracovním nasazení zvolňoval. Naposledy stanul před kamerou v roce 1993 v seriálu Pomalé šípy. Jenže se se nakazil salmonelou a během jediného týdne zhubl o 27 kilogramů. Onemocněl počátkem července a jeho stav byl tak vážný, že ho z nemocnice propustili až na Vánoce. Poté se rozhodl napsat svůj životopis, a tak se ve spolupráci s Petrem Hořcem zrodila kniha Každý den radost. O rok později na něj znovu dostala zálusk Zubatá – zkolaboval na oslavě svých narozenin, na pódiu při zpěvu své oblíbené písně. Skončil sice v nemocnici, znovu se ale dokázal obdivuhodně rychle zotavit. K práci se už ale nevrátil. Zemřel 5. května 1995 v sedmdesáti šesti letech a pochován je v rodném Hradci Králové.

 

Božoňka

Vložil: Adina Janovská

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace