Od suchopárné historie si odskočila před kameru. Úspěch jí uchystal i nejhorší ztrátu. Tajnosti slavných
01.04.2020
Foto: Facebook
Popisek: Sylvie Daníčková
Dívku, která původně mířila úplně někam jinam, přistrčila souhra náhod mezi zbožňované hvězdy zlatých šedesátých. Prožila jedenáct let s ‘ďáblem z Vinohrad‘ a už to vypadalo, že se konečně vezmou. Pak ale zasáhl osud.
Krásná, chytrá, vzdělaná… a národ ji zbožňoval. I když měla původně namířeno do akademického světa, touha po odlehčení od náročného studia prastarých dokumentů a shoda náhod ji přivedly do světla reflektorů. Rázem ji znal celý svět a poznala i svoji velkou lásku. Dopídit se k bližším informacím o ní se rovná téměř špionážní práci. Jméno Sylvie nebo Sylva Daníčková se totiž mihne jen tu a tam, nejčastěji v souvislosti se světovou výstavou EXPO ’58 v Bruselu. Jen sporadicky se objevuje i v textech, věnovaných hudebnímu géniovi Jiřímu Šlitrovi, jenž v šedesátých letech přispěl k tomu, že se československá hudební scéna obrátila vzhůru nohama.
V první velké roli v komedii Josefa Macha Florenc 13,30; youtube.vom
Buržoazní přežitek
Narodila se 10. dubna 1935 v Mladé Boleslavi do intelektuální rodiny s masarykovskými ideály a odmalička byla vedená k tomu, že co má v hlavě, to jí nikdo nikdy nemůže vzít. Hned na počátku války byl její tatínek zatčen, takže pak až do roku 1945 vyrůstala se sestrou v Dolním Bousově na jižním okraji Českého ráje, kde dědeček působil jako lékař. Velký vlastenec a humanista měl jako jediný ve vsi auto, babička malovala a celá rodina se vášnivě věnovala hudbě. Po válce nastoupila na francouzské gymnázium v pražských Dejvicích, kde vyučovali především rodilí Francouzi. Už v roce 1948 ale byla škola zrušena jako buržoazní přežitek. „Naučila jsem se tam ale francouzsky tak, že mi to stačilo na celý život. Přejít odtud na měšťanku bylo jako přestěhovat se z jedné země do druhé,“ prozradila před lety Veronice Bednářové v rozhovoru pro lidovky.cz. „Jsem přesvědčená, že cizí jazyk vás jistým způsobem formuje, nějak to souvisí s myslí nebo s duší. Pamatuji si, že když jsem přijela po půl roce z Bruselu, tak jsem vypadala úplně jinak, než když jsem tam jela.“
Historie, nebo fabrika?
V roce 1953 začala studovat na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy historii, přiznala ale, že vlastně nikdy pořádně nevěděla, čím by vlastně chtěla být. „Na fakultě, kterou jsem navštěvovala, zůstala i v padesátých letech řada vynikajících profesorů. Přednášeli svůj obor nejen s plným nasazením, ale byli pro nás i vzorem jako lidé značných mravních kvalit. Dnes se těm, kdo tehdejší dobu nezažili, obtížně vysvětluje, jaké tenkrát mladý člověk prožíval úzkosti i myšlenkový chaos,“ posteskla si serveru techedu.cz v jednom z mála rozhovorů, které kdy poskytla. V prvním ročníku si prý často říkala, jestli by nebylo lepší jít raději dělat někam do fabriky, protože se vedle čerpání odborných znalostí musela učit i dějiny KSČ, VŘSR, mezinárodního dělnického hnutí…
_20200401.jpg "imdb.com")
Pusinka a Karel Koníček (Karel Effa) v komedii Florenc 13,30; imdb.com
Roztomilá Pusinka
Alespoň částečný únik našla ve filmovém komparzu. Před kamerou stanula poprvé v roce 1955 jako dívka s pletením v komedii režiséra Miroslava Cikána Muž v povětří, posledním filmu, v němž hrál hlavní roli legendární komik Vlasta Burian. Vzápětí se mihla coby dívka ve Valdštejnské zahradě v úspěšném projektu režisérské dvojice Ján Kadár – Elmar Klos Hudba z Marsu, který měl prezentovat, jak nadšený kolektiv nakonec zvládne i téměř nezvládnutelné. Tehdy se autorům podařil husarský kousek, který možná leckterému divákovi nedochází – na pozadí budovatelského scénáře rozvinuli úžasnou parodii na neschopné či všeho schopné úředníky, které diriguje stejně neschopný ministr. O rok později dostala další bezejmennou roličku laborantky v dramatu Roztržka. Díky tomu si jí ale všiml režisér Josef Mach, kterého tak zaujala svým půvabem a bezprostředností, že ji obsadil do hlavní ženské role v komedii Florenc 13,30. A jako mávnutím kouzelného proutku ji jako dispečerku Barboru, přezdívanou Pusinka, znala vzápětí celá republika.
Trio krasavic
V té době režisér Alfréd Radok sestavoval tým pro československý program na světovou výstavu EXPO ’58 v Bruselu. Jako dramaturga si vybral neznámého scénografa Miloše Formana, který právě končil studium na FAMU, jen o fous zkušenější byli režiséři Vladimír Svitáček a Ján Roháč. Hlavní oporou týmu se stal jeho bratr Emil, výrazným tvůrcem architekt a scénograf Josef Svoboda. Potřebovali konferenciérku, která by dokázala vést vtipný rozhovor se svými dvěma podobami na plátně. A kdosi ho upozornil, že zná dívku, která by to určitě zvládla. A tak do Bruselu vyrazily Sylvie, která mluvila plynně francouzsky, anglicky a německy, čerstvý sex symbol Valentina Thielová a Zdenka Procházková, tehdy již slavná herečka a manželka Karla Högera. Další vybranou krásku Irenu Kačírkovou úřady nepustili z politických důvodů.
Pokračování v pátek 3. dubna
Vložil: Adina Janovská