Velký hráč a ještě větší srab české sportovní historie, Vladimír Zábrodský. Co zaujalo Jiřího Macků
01.04.2020
Foto: Youtube / repro
Popisek: Vladimír Zábrodský zemřel 20. března ve věku 97 let, takže se o něm opět hodně psalo. Vesměs pochvalně
UNIKÁTNÍ REPRO VE FOTOGALERII Toto velice silné téma mně zaujalo už hodně dávno - v době, kdy jsem se jako sportovní novinář seznámil s Augustinem Bubníkem, smutným aktérem jedné tragické události československého sportu. (Téma je příliš rozsáhlé na jeden článek, pokračování tedy naleznete zde již příští středu.)
Bylo to setkání s držitelem hokejové stříbrné olympijské medaile (a obráncem týmu, jež jako první do té doby nedostal na mezistátní scéně gól od nedostižných Kanaďanů), po roce dokonce mistrem světa (to již jako útočníkem týmu, jež jako první porazil do té doby neporazitelné Kanaďany) a po roce dalším (1950) již jenom odsouzeným zrádcem pracující třídy, i když původně zatčeným jenom pro pouliční výtržnost ´vyšperkovanou´ urážkami představitelů strany a vlády. To on mě potom první seznámil s osudem šampiónů, které komunistický režim – místo k obhajobě světového primátu do Londýna - poslal nejprve do vazby, po mnohaměsíční vyšetřovací vazbě před Státní soud a nakonec s brutálními tresty do jáchymovských uranových lágrů.
Kapitánem tohoto týmu, jeho šéfem a nezpochybnitelnou autoritou byl Vladimír Zábrodský, mimořádný hokejista, bezesporu na evropském poválečném ledě nejlepší - i pro všechny jeho potrestané spoluhráče. Ale i kapitán, který je do maléru dostal a potom je v tom nechal. Jediný z party ´Spenglerův pohár 1948´ zůstal na svobodě a navzdory známostem až na nejvyšších místech pro ně nic neudělal.
Hokejově génius, ale jinak lotr
To o něm řekl jiný sportovní velikán Jaroslav Drobný, pozdější vítěz Wimbledonu, jenž ho dobře poznal z hokejové i tenisové reprezentace. Na hodnocení charakteru a morálních vlastností šéfa se shodli i všichni spoluhráči: podvodník, podrazář a lhář. Existují na to osobní výpovědi i archívní dokumenty, které Zábrodský nevyvrátil až do konce svého života a s nimiž nic nepořídí ani kohorta jeho zuřivých, fakta popírajících obhájců, v čele se sportovní redakcí ČT. A na základě následujících případů můžeme k jeho morálnímu profilu přidat ještě jednu vlastnost: zrádce.
Měl prostě špatných vlastností tolik, že na vyjmenování jednotlivých případů není dost místa, konečně leccos jsem na stránkách Krajských listů.cz již uvedl v nedávné připomínce 70 let od zatčení hokejistů. Pochopitelně vždy a ve všem byly peníze: od podvádění v kartách přes pašování švýcarských hodinek (to už pod dohledem StB) až ke spoluorganizování podvodných sázek na domluvené výsledky v tzv. Aféře Sazka (StB dtto).
Málo dávají, vracíme se domů
O událostech během Spenglerova poháru 1948 v Davosu už bylo napsáno dost, a tak zájemce o podrobnější informace jenom odkazuji na svou tetralogii Utajené stránky hokejové historie (kniha je beznadějně rozebraná, našli jsme ji jen v antikvariátu – pozn. red.). Při jednání s představiteli emigrace byly tenkrát hlavním tématem pochopitelně peníze. Zábrodský věděl, že sám by nedostal tolik, jako kdyby se mu podařilo sestavit exilový čs. tým, jenže požadovanou sumu mu představitelé emigrace nemohli zaručit, a proto kapitán rozhodl (navíc po hlasování, které nedopadlo jednoznačně pro emigraci), že se mužstvo vrátí.
To byl první klín vražený mezi autoritativního jednotlivce a kolektiv. Už tehdy se vlastně začala nad existencí reprezentace stahovat temná mračna, ale na osobní intervenci premiéra Zápotockého se mužstvo ještě zúčastnilo světového šampionátu ve Stockholmu. Zisk mistrovského titulu však na pochybách stranického vedení nic nezměnil. Naopak situaci hokejistů zkomplikovali jiní sportovci, především tenisté a krasobruslařky, kteří se ze svých sportovních klání odmítli vrátit.
Zrady se začínaly vršit
Jedné pozoruhodné se Zábrodský dopustil i začátkem roku 1950, kdy ještě vrcholily přípravy na londýnský šampionát: opustil své spoluhráče v LTC a za 100 000 Kč přestoupil do v lize se zachraňující Sparty. Těžko se zbavit dojmu, že neměl dobré informace, protože nedlouho poté byl LTC jako ´klub buržoasie a kapitálu´ úředně zrušen. Stalo se v říjnu, pár dní před zahájením procesu s hokejisty.
S blížícím se termínem mistrovství světa v Londýně se snižovaly šance na možnost obhajoby titulu. Stranická vrchnost věděla, že mezi hráči se hovořilo o emigraci, a dopustit takovou politickou blamáž už si poúnorový režim nemohl dovolit. Odlet do Londýna byl zrušen, a reprezentace rozpuštěna. Hráči už se v ní, ani po amnestii, nikdy neobjevili. Tedy až na Vladimíra Zábrodského…
Dokončení ve středu 8. března
Vložil: Jiří Macků