Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou středu i neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

O tom, že není čas smutnit nad úmrtím jednoho holoubka, ani nad platy fotbalistů. Fejeton(ky) Jiřího Macků

29.03.2020
O tom, že není čas smutnit nad úmrtím jednoho holoubka, ani nad platy fotbalistů. Fejeton(ky) Jiřího Macků

Autor: Jiří Macků

Popisek: In memoriam jednoho božího stvoření. Pobylo s námi ještě čtyři dny

Mám odjakživa takové osobní dilema: ač nevěřím v Pána Boha ani žádného z jeho klonů, veškeří příslušníci živočišné říše pro mě vždy byli božími stvořeními. Každého, jenž je ´shora povolán´, je mi líto, i malé akvarijní rybičky. A dva pejsky, dvě kočičky a jednu andulku jsem, postupně, obrečel. Došlo to soucítění s živou přírodou až tak daleko, že po dešti sbírám na chodníku statné žížaly a házím je zpátky na trávník, protože v půdě budou užitečnější než rozhamtané na asfaltu.

A na tomtéž trávníku pod oknem našeho paneláku jsem před několika dny objevil ke studené zemi choulícího se holoubka. Choulil se, ani se nehnul. Kolemjdoucí ho nevyrušovali, psů včetně zvídavého Matýska si nevšímal, nevyplašily ho kolem poskakující straky ani pobíhající drzé veverky. Občas se u něj někdo zastavil, jeden mladý pár si ho vyfotografoval, a život šel dál, až padla tma. Pomyslel jsem si, že už se mu asi naplnil život (holubí bývá až desetiletý) a on ho nechce opustit někde v ústraní, ale ve společnosti těch velkých božích stvoření, která ho krmívávala, překračujíce obecní vyhlášku. A s tím jsem se s ním v duchu definitivně rozloučil.

Jaké bylo moje překvapení, když jsme ho s Matýskem po mrazivé noci uviděli přesně na tomtéž místě, očička přivřená, hlavička na stranu. Byl tam pak i při poledním venčení a podvečerním rovněž, bez hnutí. To už jsem s klidem v duši nezvládl, přece si zaslouží klidnější a důstojnější odcházení, uložím ho alespoň na chodbě před naším bytem, postavím misku s vodou a přisypu něco od naší korely. Leč ptáček pokus o záchranu odmítl, na podrbání za hlavičkou (a korela to tak miluje!) překvapivě zareagoval odletem. Nebyl daleký, takový dýchavičný sotva třicet metrů, ale křídla vypadala zaplaťpánbůh (zase ten pánbůh…) v pořádku, nebude až tak odkázaný na milost a nemilost světa.

Domů jsem se vrátil s lepší náladou, přišel však o ni hned po zapnutí televize. Pod oknem našeho paneláku sice smutně ze světa odcházelo jedno boží stvořeníčko ocelově modrého peří, pod okny vatikánského Apoštolského paláce, v němž přebývá pozemský náměstek toho, jenž prý s rozumem, láskou a spravedlivě vše na zemi řídí, v modlitbách symbolicky umírala celá Itálie. Doslova před očima bytosti tam na výsostech, v jejíž existenci tak upřímně nevěřím a jež prý úplně všechno na světě zařídila a od té doby spravedlivě řídí. V tom případě musí mít zákonitě prsty i ve všech těch malérech.

Bylo by na čase začít víc věřit lidem a ruce, místo modlení, přiložit k pomoci.

Máme tady vira, jenž si nevybírá… 

Číhá na všechny bez rozdílu rasy, náboženství, pohlaví, třídního původu a věku, i když k dětem je prý milosrdnější. Taky bez ohledu na profese, i když zubaře prý ohrožuje nejvíc. Rovněž, byť to pandemií napadená společnost tak dramaticky nevnímá, i na profesionály, které živí kopání do míče, z toho mnohé obzvláště dobře.

Když fotbalisté pracují z domova

Jenže teď i oni mají utrum a existenční potíže. Někteří (ale možná i mnozí, to se záhy dozvíme) snad i výčitky svědomí: máme brát za to, co neděláme? A když i výjimečně hrajeme, jenže bez diváků a jejich několikasetkorunového vstupného, kde má brát klub na naše platy, prémie a věrnostní? V extraligovém FK Mladá Boleslav to za ně rozhodlo vedení: smluvně vázaní hráči budou v příštích šesti kalendářních měsících pobírat platy snížené o dvacet procent. Za zbývajících osmdesát budou tedy ´pracovat´ tak říkaje z domova, připravovat se individuálně podle plánů od trenérů a pod dohledem maximálně manželky. Desetkrát oběhnout barák a v obýváku u televize padesát klik.

Dva významy slova solidárnost

S odezvou, jež to má k pochopení druhého jako ze středového kruhu na hranici pokutového území, a k solidárnosti s ostatními (třeba i více postiženými a hůře placenými profesemi) ještě dál, se to zatím příliš nadšeně nesetkalo. Bodejť, vždyť přece jde o peníze, a tím pádem až v první řadě. Tak třeba Švýcarská hráčská asociace zkritizovala FC Sion za propuštění devíti hráčů, kteří kvůli přerušení ligy odmítli přistoupit na snížení platu. Zdůvodnění však postavila zcela na hlavu: je to prý nepřijatelný krok a špatné znamení v době, kdy by lidé měli být solidární.

Co znamená skutečná solidárnost tak musel hráčům natvrdo připomenout prezident klubu Christian Constantin: „Řekl jsem jim, že jejich snížená mzda za nicnedělání je prakticky plat dvou sester, které pracují na záchraně životů.“ Jak toto prezidentské rozhodnutí přijali hráči švýcarského klubu se neví, zato se objevily další zprávy ze španělských či německých: hráči se tam části platu vzdávají dobrovolně.

A co na našich fotbalových trávnících?

Taky by se ti, jejichž měsíční gáže se zcela běžně pohybuje na trojnásobku prezidentské, cukali při představě, že musí šestkrát oželet dejme tomu čtyřicet tisíc? Což je – jak jsem osobně poznal – právě plat dvou zdravotních sester na Bulovce.

Reakce, jež první udělala našemu fotbalu čest, tak přišla z trávníku zahraničního. Mladík Michal Sadílek, reprezentant do 21 let, jenž působí v PSV Eindhoven, se rozhodl na boj s koronavirem rozdělit půl miliónu mezi nemocnici v Uherském Hradišti a město Uničov, které v Olomouckém kraji patří do uzavřené oblasti. Tvrdý nizozemský zásah z voleje přímo do české branky. Výzva domácím šutérům, jejichž měsíční gáže často převyšuje i milión.

 

Jiří Macků

Vložil: Jiří Macků

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace