Jsou jich tisíce… Sháníte zedníka, ošetřovatelku či instalatéra? Marně, nejsou, prosperuje velkoodchov politologů. Co zaujalo Jiřího Macků

Foto: XTV / repro

Popisek: Jeden za všechny - známý politolog Jan Kubáček je autorem mnoha publikací, má své heslo i na Wikipedii, kde se bohužel nepíše, kterou VŠ vystudoval. Je mu 38 let

Kdo už toho pamatuje víc, tak určitě i to, kolik bylo tenkrát vysokých škol (stručně: o moc míň a jenom státní) a tedy jak mnoho uchazečů se mnohdy opakovaně ucházelo o málo míst. Navíc některé obory byly otevřeny jenom jednou za pár let, jako třeba archeologie, s níž jsem ještě coby maturant koketoval.

Byla v tom i logická a společnosti prospěšná nepřímá úměra: sice méně vysokoškolských absolventů (zvláště specializací, o jakých se nám tehdy ani nesnilo a bez nichž se společnost docela obešla, jako politologů), zato se vyučilo víc zedníků, instalatérů, prodavaček, řidičů, zdravotních sester či pekařů. Dnes máme nejrůznějších universit a fakult jak naseto: aktuální nabídka činí celkem 220, z toho studium politologických věd nabízí šestnáct adres. Jedenáct veřejných a státních a pět soukromých, se všemi typy studia - bakalářským, magisterským či doktorským; na deseti lze získat titul dokonce při zaměstnání, výchově dětí a venčení psa. Stát se prostě politologem není složité, žádný bůhvíjaký nedosažitelný cíl, a to i pro leckteré, jejichž intelektu by ´tenkrát´ víc odpovídal nějaký výuční list zdatného a poctivého řemeslníka.

Panáčkové z televizní obrazovky

Já se, když jsem si vzal do hlavy budoucnost veterináře, trmácel vlakem několikrát do roka 700 km do Košic. Dnes adepti pro společnost sotva nezbytně potřebné profese politologa (přeloženo: ti, kteří neuvažují živit se rukama) kolikrát málem ani nemusejí zvednout zadek a opouštět rodné město. Geografická nabídka je totiž přebohatá: od Ústí nad Labem přes ´spolehlivou´ Plzeň buď dál na jih do Českých Budějovic nebo přes Prahu (osm adres!) východně do Hradce Králové či Kutné Hory a dál richtung Morava do Ostravy, Olomouce a Brna. Patrony jejich studia se navíc stanou velikáni české historie, jejichž jména si některé školy přivlastnily do názvu, snad aby tím získaly větší věhlas: Karel IV., Komenský, Purkyně, Palacký, Masaryk…

Známe ty panáčky politology dobře, zvláště televize si jejich tvářemi i názory pravidelně futrují svá vysílání. Především mnohoslovnými komentáři výsledků předvolebních výzkumů či meditováním nad palčivými celospolečenskými tématy co kdyby - kdyby, zatímco (všimli jste si také?) třeba k problémům koronavirové epidemie - tedy vedle nezbytné kritiky konajících spoluobčanů a výronů všeobecného chytrolínství - zhusta nemají co smysluplného a konstruktivního nabídnout. Třeba jako čerstvě Lukáš Jelínek z Masarykovy demokratické akademie na adresu premiéra: „Je vidět, že Babišův přístup k vládnutí je poměrně dost chaotický a nesoustředěný, a to se může projevovat i na některých oficiálních výstupech… Od některých ministrů slyšíme velmi srozumitelné a trpělivé vysvětlování situace, na druhou stranu slyšíme podrážděného, chaotického premiéra, kterému občas není rozumět, co přesně sděluje.“ Kritiku prosím, ale už komunisté říkali, že by měla být konstruktivní. Tohle je jenom pindání. 

Tisícihlavé davy politologů

Jejich přirozeným kápem, stejně jako studentů škol určených k jejich namnožení, se cítí být brněnský ´masarykovec´ Petr Fiala, údajně první v Česku jmenovaný profesor politologie (všechny jeho tituly pro nedostatek místa vypočítáme někdy příště). Do množiny následovníků patří třeba obličejově důvěrně známý Jan Kubáček (autor klíčové publikace ´Politologie, jak se dostat na vysokou´), miláček sociálních sítí Jiří Pehe, teoretik demokracie Lubomír Kopeček, volební specialista Tomáš Lebeda, levicový anarchista z FF KU Ondřej Slačálek a další prostí služebníci české politologie.

A kolik že jich vlastně mezi námi je? A kolik ještě bude? Co nevidět zcela nepřehledně, podle internetových zdrojů především zásluhou Karlovy univerzity. Její Filozofická fakulta za posledních šest let přijala 268 studentů, což je ovšem pouhý čajíček proti snažení sesterské Fakulty sociálních věd. Ta ke studiu oboru Politologie a mezinárodní vztahy přivítala ve zmíněném období dokonce 1279 studentů (pro kontrolu: 193+222+220+221+223+200), a ke studiu nové specializace Politologie a veřejná politika za poslední tři roky celkem 445 uchazečů o titul v další z těchto odborných nerukodělných profesí.

Tak co, už se nedivíte, proč není víc zedníků, prodavaček, instalatérů, zdravotních sester, pokrývačů, řidiček městské dopravy, zámečníků, kuchařek, sklářů? Co nevidět se tomuto řízenému velkoodchovu politologů pěkně poděkujeme.

A především kominíci chybějí. Protože chyťte se za knoflík, když jde kolem politik. Bude vám to na prd…

Vložil: Jiří Macků