K restartu je potřeba krize. Tu máme, tak na co čekat? Koronavirus jako šance. Komentář Štěpána Chába

Foto: Facebook

Popisek: Martin Žufánek normálně prodává šnaps, nyní přešel na dezinfekci, ale ouha... Koronavirus nám dává možnost restartovat systém - půjdeme do toho?

Politicky a společenský systém nefungoval správně, drhnul. Vývoj jsme upozadili, protože statut montovny pro nás byl krátkodobě výhodnější. Digitalizace? Jen prázdný pojem, který se řešil na efekt, ne tak, aby skutečně pomáhal. Přebujelá státní správa. Neefektivní a nereformovatelné školství. Neprůhledné manipulace s veřejnými penězi. Opomíjená práce z domova. Zemědělství, které produkuje řepku do benzínu, nikoliv jídlo na stůl. Experimentování s ekologií a na ní navázanou ideologií zeleného údělu. A v neposlední řadě i hledání smyslu Evropské unie jako celku.

To všechno, a mnoho dalšího, teď leží na stole a vyzývá k restartu. Ano, můžeme to nechat ležet, počkat, až se bouře s koronavirem přežene a naskočit zase na rozjetý vlak. Ale mohli bychom přemýšlet právě o tom, že jsou i lepší cesty. A že právě teď máme možnost mnohé zlepšit, zefektivnit, zpřístupnit, nebo omezit a zrušit. U mnoha segmentů lidské činnosti se budeme oprávněně ptát – má to smysl? Potřebujeme to? Je to nezbytné? Nezdržuje to? Neztrácíme na tom peníze, čas, potenciál a nervy?

Vůz plný mrtvol

Už samotná epidemie ukazuje na velké množství procesů, které nezvládáme. Lihovar Žufánek začal vyrábět vlastní dezinfekční gel. Dodával ho zdarma do dětských domovů, na úřady, ale celníci mu činnost zakázali. Nemá povolení. Což je přinejmenším absurdita. Laboratoř Tilia a doktorka Soňa Peková. Obdobný problém. Laboratoř uměla diagnostikovat vir, ale stát jí to dlouhou dobu nepovolil. Proč? Není ve státních mechanismech příliš byrokracie, která nedokáže reagovat tak, jak je potřeba? A nebylo by záhodno právě takové mechanismy restartovat? Uvolnit ruce společnosti? Deregulovat přeregulovanou společnost?

Jen dva příklady, které zarezonovaly v poslední době ve spojitosti s nákazou. Ale jsou tu tisíce dalších. Před dvěma týdny jsem podal daňové přiznání, úřednice z finančního úřadu mi po týdnu volala s tím, že musím dodat potvrzení toho, že má paní nebude uplatňovat slevu na děti. Ptám se, jestli to lze udělat čestným prohlášením. Odpověděla, že v žádném případě, že musíme získat potvrzení z pojišťovny. Do té jsme před týdnem přes datovou schránku napsali. Odpověď žádná. Ptal jsem se soukromé účetní, jak mám dále postupovat, pravila, že nepotřebuji potvrzení z pojišťovny, že stačí a je běžné čestné prohlášení… na které jsem se úřednice před dvěma týdny ptal a která jej zamítla. O čem to je? O neefektivnosti celého procesu, který jde změnit. Naprostá většina styku s úřady jde řešit přes IT systém, byrokrat v něm není potřeba, protože jeho kreativita člověka dokáže připravit o čas, o peníze, o nervy.

Némlich to samé se mi stalo při jednání v pojišťovně. Úřednice mě vyštvala s tím, že potřebuji potvrzení, které ve výsledku nebylo potřeba. Přesto jsem jej sháněl 14 dní a musel absolvovat dvě fronty na jiných úřadech. Naprostá neefektivnost a marnost. Mnohem radši bych celou záležitost odbyl tak, jako když se například registruji na nějakou internetovou službu. Také tam nesedí úředník, který mi hází klacky pod nohy. Naopak, jsem veden krůček po krůčku, všechny možnosti registrace a návazných služeb jsou mi vysvětlené, a to automatizovaným IT systémem, a já se tak dostanu k tomu, po čem má duše touží, během chvilky.

Psali jsme

Dykovi, Affleck i Vin Diesel online. Koronavirus jako příležitost pro přechod k digitálnímu světu. Týden v kultuře

Zabetonovaný stát

Podobná zabetonovanost státního aparátu je všude. Výše uvedené příklady jsou jen pro ilustraci. Teď budeme muset šetřit, hledat zdroje, hledat, kde stát plýtvá, a kde naopak hloupě šetří, a buďto najet na stejné koleje a předpokládat, že nám celý systém pojede bez zhroucení a bez vývoje vesele dál… nebo hledat cesty, jak celý systém maximálně zlepšit a zlidštit, stát zeštíhlit na úroveň bulimičky a nastavit život v republice tak, aby stát co nejméně překážel, ale co nejvíce pomáhal, když je to potřeba. A my jako Krajské listy.cz u toho chceme být. A budeme o tom psát.

Vložil: Štěpán Cháb