Děláš to dobře, Honzo, vůbec nejseš hloupej! I skláři zaveleli k ústupu. Fejeton(ky) Jiřího Macků
22.03.2020
Foto: Facebook
Popisek: Principál pražského Divadla Na Jezerce Jan Hrušínský v době koronaviru
Jsou chvíle, kdy si nemyslím o lidstvu (tentokrát mám v merku výlučně to naše domácí česko-moravsko-slezské) nic moc lichotivého. A právě teď znovu nastaly. Lidstvu (teď již míněno celosvětově) jde málem o zobák, a my se tady rozčilujeme i nad hovadinami.
Jedny z těch momentálně nejdiskutovanějších, jimiž oslovuje nejen spoluobčany, ale napříč vším možným rozumem i politiky, trousí aktér známého jména Jan Hrušínský, a to tak, že nikoli z prken, jež znamenají Divadlo Na Jezerce. Nemá smysl jeho myšlenky a sentence opakovat, jsou jimi v současnosti vycpané stránky médií tištěných i elektronických. Stejně jako reakcemi, a to nemyslím jenom anonymy na sociálních sítích, prostě málem všechny. I ty vzdělanější a rozumnější, kteří by měli pečovat o své dobré jméno a chránit si duševno, nereagujíce mnohdy hystericky falešnými až sprostými slůvky. Jenže to vypadá tak, že jsme mu naletěli skoro všichni, i ti nejserióznější. Zda i pan z Lán, přesně nevím, ale nedivil bych se.
Perpetuum debile se musí přikrmovat
Zmíněný dosud ne národní umělec něco plácne (v podstatě cokoli) a hned jsou toho plná média: Hrušínský a Jezerka. V duchu jednoho údajně indického přísloví ´Nezvířený vítr nevane´ vypukne bouře nesouhlasných názorů – a v ní se zase mele dokola Hrušínský s Jezerkou. Autor provokativních názorů (ano, pořád tentýž Hrušínský z Jezerky) se případně omluví (ne že by to tak cítil, to jen aby se ´zvířené´ perpetuum mobile nezastavilo, pořád je ho třeba přikrmovat), a je ho zase všude plno. Za pár dní znovu a opět je to jenom o těch dvou jménech. Ne Heřmánka a Divadla bez zábradlí, ne Myšičky a Dejvického, natož Buriana a Národního. Furt a dokola jenom Hrušínský a Jezerka, vztekněte se, debilové.
Takhle se Jan Hrušínský rozhořčil 10. března na Facebooku. Na jeho
stránce už byl příspěvek smazán, o jeho uchování pro příští generace
se ale zasloužil Luboš Xaver Veselý; Facebook
V šest večer po válce U kalicha!
Stačí utrousit nějakou hloupost či provokaci, my ostatní už se toho chytíme jako hovno košile a nekončícími reakcemi zajistíme autoru nebývalý a nekončící pí ár. Děláš to dobře, Honzo, jen tak dál, vůbec nejseš hloupej!
A až bude po všem, tak všichni, kdo přežijeme, v šest večer po koronaviru u Hrušínskejch na Jezerce!
Skleněný ústup do nevynucených pozic
Novinář a vůbec jakýkoli autor čehokoli má mít oči otevřené a fantazii vytlouct v dnešní konkurenci nějaký publicistický materiál, či alespoň drobný originální postřeh i z věcí a jevů zcela všedních, ostatními přehlédnutelných. Stalo se mi to v nemocnici, když se na jednom nočním stolku shodou okolností sešly celkem tři skleničky, určené ke konzumaci čehosi, ve zdravotnictví vydávaného za čaj.
Dvě byly zcela až příliš všední, spotřební, jedna designem mírně připomínající exempláře proslaveného českého skla světoznámých firem Crystalex, Kavalier, Bohemia, Moser, Sklo Union, Sklárny Moravia i dalších. Každá z nich se zabývá a vyniká v něčem jiném, ale každopádně to sklo mého dětství nejrůznějších tvarů a k nejrůznějšímu použití, součást českých domácností, bylo vždy a za všech okolností české.
Jo, bejvávalo. Tradiční domácí výrobci i v této oblasti zatroubili na ústup a vyklidili pole zahraniční konkurenci. Stejně jako zemědělci, zbrojaři a další, viz ty tři skleničky. Vypátrat jejich původ nebylo těžké, je vylisovaný na dně. Ty super nejobyčejnější jsme dovezli z blízkého východního trhu, jak dokázaly značky Made in USSR a Made in Rusland, zatímco mírně elegantnější jsme za valuty nakoupili a za valuty dovezli z poněkud vzdálenějšího: Tougheved Glass Indonesia.
Co bylo na náhodném setkání tří skleniček zajímavé? Nic, jenom to smutné polistopadové zjištění…
Vložil: Jiří Macků